Tajná komnata
28. září 2010 v 9:44 | já | Moje psaníMám jedno velké tajemství! Nikdo nemá o něm ani tušení. Jak jinak, když je to tajemství, že?
Našla jsem ho jako malá holka, ještě u babičky. Je docela malá a nikdo o ní neví. Dvířka, která ji otvírají, jsou jenom těžce rozpoznatelná. Stačí mít trochu splínu na duši a ona dvířka se objeví.
O kom mluvím? O mé tajné komnatě, do níž se utíkám vždycky, když se cítím sama, ponížená, zneuznaná. Dvířka se otevřou a já vstoupím! Už ve dveřích na mě mává kamarádka z Vlaštovky. Přijela si pro mě a pomáhá mi do lodi. Už je vidím, všechny trosečníky z Vlaštovky, kteří zaujímají jednu velkou palubu. Ve velikánském křesle sedí velký vypravěč a kolem něj plno drobotiny. Rozeznávám Pipi, Robinsonku, Leni i Paví pírko! Všichni moji kamarádi už čekají, až společně s nimi podniknu cestu kolem světa nebo se podíváme do Ocelového města. Kluci a holky z Bullerbynu právě podnikají dobrodružnou cestu a volají na mě, abych se jí také zúčastnila. S každým krokem, který udělám, se stávám starší a kolem se neustále mění přátelé. Hrdina Nik spolu s Malým princem jdou lovit mamuty. Po neurovnané silnici hrkotají vozy s nápisem Cirkus Humberto a jedou do světa. Někde v dálce je slyšet rány, to mušketýři cvičí boj muže proti muži a D´Artagnan na ně dohlíží. Na západní frontě je klid před bouří a řek Zorba tančí s velikou chutí svoje choro. Jsem ve své tajné komnatě a nikdo na mě nemůže. Tolik kamarádů a přátel, kteří jsou tady kolem, mě nenechá dlouho smutnit. Chytí mě do svých sítí a jen tak mě nepustí.
Tajná komnata je skrytá před zraky všech a já se v ní cítím od malička dobře. Teď rychle navařit a dvířka do mého tajného světa mohu otevřít.
Komentáře
Připomněla jsi mi knížky, které jsem v mládí četla a některé i několikrát a vůbec mi nevadilo, že už je znám. :-)Teď ale čtení hodně flákám, zvlášť poslední rok, kdy jsem začala blogovat. Je to zábava, ale u mě taky velký žrout času. 8-O A ten svět, za těmi dvířky o kterých píšeš, je tak krásný a vždycky trochu jinak. :-D
Moc hezky napsané, Hadi. Trosečníky z Vlaštovky jsem taky měla jako malá moc ráda, i všechny ty další knížky, o kterých píšeš.