Synáček odjel. Už několik let hovořil o svém přání odjet do ciziny, ale jen hovořil. Pak se naskytla příežitost a on se jí teda chytil. Několik týdnů jsme se jen tak lehce bavili, co, kde, kdy, až ve středu začal kolotoč. Zabukovat letenku, odhlásit se z pracáku, zaplatit zdravotní pojištění, vyřídit všechny náležitosti (samozřejmě za pomoci maminky). Včera jsme zabalili nějaké to oblečení, nadělali řízky a dnes jsem tedy doprovodila synka k vlaku, zamávala mu a je fuč!
Na jak dlouho nevím, on si to naplánoval na celý rok, ale já nevím. Z rychlíku do Prahy i z letiště napsal několik SMS a je to! Tak ať se mu tam daří a splní se mu všechno, co si od toho slibuje.

Syn je odvážný, ale jestli byl na pracáku a naskytla se mu nějaká solidní příležitost na práci v zahraničí, proč ne! Měla bych o něj trochu strach, ale snad ti dá brzo vědět, jak se mu daří a bude spokojený. V každém případě se asi zdokonalí v cizím jazyce a bude to pro něj jedna zkušennost navíc. :-)