7. září 2010 v 11:48 | já
|
Mávala na mě přes celou ulici a já měla dojem, že mi nese milion! Paní v mém věku s kyticí v ruce se ke mě řítila jako kometa. Proboha, kdo to je? Mám sice brýle a do dálky mám špatný zrak, ale paní mi nikoho nepřipomínala. Už, už jsem se chystala se otočit a kráčet dál, když mě doběhla.
"Ahoj! To jsem ráda, že tě vidím! Kolik je to prosím tě let, co jsme se neviděly?" chrlila ona žena a já se jenom tupě usmívala. Chtěla jsem ji říct, že si nevzpomínám, kdy jsme se naposledy , či vůbec někdy viděly, ale nepustila mě ke slovu. Byla k nezastavení a neustále při té řeči hladila mou ruku a smála se jako sluníčko. Ještě chvíli, pomyslela jsem si, a už jí něco řeknu.
Lidí kolem chodili a nevěřícně kroutili hlavou. Dvě báby na chodníku a drbou jako o závod.
Začínala jsem se potit (to vždycky, když jsem ve stresu nebo mě něco překvapí) a přešlapovala jsem z jedné nohy na druhou.
Když jsme tak stály asi dvacet minut a já ze sebe dostala jenom několik slov typu, "moment", "ale já". "chviličku" a podobně, k zastávce na druhé straně ulice přijel autobus. Žena se na něj jen tak podívala a pak řekla "Nevadí, pojedu druhým, přece teď, když jsme se po tolika letech potkaly, tě nenechám jít!"
To už jsem nevydržela a chytila jsem ji za ruku se slovy " Ale, vy si mě s někým pletete! Já vás neznám, klidně na ten autobus běžte!" To poslední jsem už skoro křičela. Podívala se na mě pátravě a chvíli mlčela, pak se hluboce nadechla a zařvala na mě "Tak proč mě tady zdržujete, paní, teď mi ujede autobus!" To poslední už za mnou křičela a mávaje taškou nad hlavou utíkala k zastávce. Rozhazovala rukama a ještě v autobuse se jí neustále otevírala pusa. Naštěstí jsem ji už neslyšela. Docela jsem si oddechla, že mám ten trapas za sebou a horečně jsem uvažovala, zda opravdu tu ženskou neznám.
Možná, že mám někde dvojnici, ale nevím o tom. Bylo by dobré se s ní někdy sejít, mohlo by to být zajímavé.
A co vy? Už si vás také někdy s někým spletli?
Jako dvojník se označuje člověk, který vypadá velmi podobně nebo naprosto stejně jako někdo jiný. Vidění sebe samého je poměrně častým motivem pověstí a strašidelných historek, zpravidla je to považováno za zlé znamení. Psychologicky byl tento jev několikrát popsán, halucinace sebe samého se objevuje po intoxikaci alkoholem, u epileptiků a jiných duševně nemocných. Označuje se jako heautoskopie.[
Tak tohle je dobrá příhoda :-D Nestalo se mi ještě nic takového, zato už se mi několikrát stalo, že jsem dobře pokecala s někým, kdo mě zná, zato já si nemohla vzpomenout, kdo to je..