Dům na konci ulice, říkala kolegyně, to najdeš docela snadno. Tak tedy jsem tady. Na prvním domě v ulici visí název Velká Dlážka. Budu tedy počítat domy na levé straně silnice. Prohlížím si upravená okna a pomalu kráčím kolem dvou věžáků. Od kruhového objezdu jsem ušla několik set metrů a pořád kámoščino číslo nevidím. Míjím první křižovatku a nějaký areál školy. Na hřišti skotačí děti, po oválu beží za svým učitelem. Je sluníčkový den a já si lebedím to teploučko. Když po další křižovatce míjím velké parkoviště plné různobarevných aut, stojících na druhé straně, přímo naproti několikapatrového bloku, kterému tady říkají hokejka pro jeho zahnutý tvar, začínám mít obavy. Říkala přece, že bydlí v domečku a ne v činžáku. Na konec ulice je to už jenom kousek a žádné domy už nikde vidět nejsou. Chvíli jen tak stojím a přemýšlím. Kytka, kterou vezu až z domu, pomalu usychá a mě začínají pobolívat nohy. Napadne mě přejít na druhou stranu a koukat po číslech tam. Když se od knihovny vracím nazpět k centru, je mi jasné, ža tady Jáju nenajdu. Projdu obrovské sídliště a začínám panikařit. U kruhového objezdu odchytím nějakou slečnu a ukazuji ji lísteček s adresou, kterou mi Jája pro jistotu naškrabala na druhou stranu receptu. Ta se mlčky podívá na lístek, pak na mě. Trochu zakroutí hlavou a pak spustí něco o dvou Dlážkách Velké, to je tady, a Malé, která je kousek odsud a ukáže do leva podél řeky.
Ano, tady jsou domečky a opravdu číslo, které hledám. Jája už netrpělivě vyhlížela z terasy a když jsem jí pověděla, jak jsem marně bloumala sídlištěm, začala se smát. "Ukaž prosím tě, co jsem ti tam napsala, na ten lísteček! M. Dlážka přece, máš to tady jasně napsané," a směje se od ucha k uchu. Dívám se znovu na lístek a až teď jsem ten nepochopitelný klikyhák pochopila jako velké m. Ach jo! Když někdo škaredě píše, pak se m lehce změní ve v. Nohy jsem strčila do bazénku s vodou, který ochotná Jájina dcerka donesla, nabídla jsem si chlazené pivo a po chvíli jsem všechny trable vhodila za hlavu. Od té doby vím, že je nutné psát čitelně a taky se o to vždycky snažím.
S tím písmem je to Hadi potíž, aspoň tedy u mě. Psací písmo už používám minimálně, všechno datluji na počítači a když mám něco čitelně napsat, píšu raději tiskace. Když mrknu na poznámky u PC i ty mám napsané tiskace. Za chvíli budu ráda, že se ještě podepíšu. ??? :D