close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Září 2010

Kouzlo úplňku

22. září 2010 v 23:21 | já |  Co se mi líbí
Otevřeným oknem mi vlétl do pokoje motýl. Zatřepetal se na zácloně a zachytil se do nitky. Jeho křídla bezmocně tloukla do tenké záclony a na jejím povrchu se objevil barevný poprašek z jeho křídel. Jak dlouho se snažil osvobodit, nevím, já ho našla až teď večer. Zůstal viset bezvládně a čekal na záchranu. Opatrně jsem si ho vzala na dlaň a zlehounka na něj foukla. Nic, nereagoval. Jedním prstem jsem ho pošimrala na hřbetě, ale odezva nebyla žádná. Usoudila jsem, že je mrtev a položila jsem ho na zelený list v květináči. Ležel, ani se nepohnul. Bylo mi ho líto, zdálo se, že už není.
Stříbrné světlo měsíce, zářícího na okenní parapet, asi dokáže zázraky. Když jsem se ráno probudila, už tam nebyl, zůstal po něm jenom lehký poprašek. Možná jej odvál noční vítr, ale také možná se probudil nádherou stříbrného úplňku. Ať tak nebo tak, motýlek je fuč. 



Tak se trochu usmějte!

22. září 2010 v 14:12 Anekdoty
Tak a teď něco na uklidnění situace.
221787-gallery1-qyfbz

201002171703_pohlednice-preruseny-posed

ještě měl raději počkat

Mají na to právo! Ale stát také!

21. září 2010 v 16:17 | já |  Moje psaní
Demonstrovali v Praze! Vyhrožují a přednášejí katastrofické vize! Jeden by myslel, že je konec světa.
Státním zaměstnancům sáhli na peníze, světe zboř se! Máme jich tolik, že zaplnili celé Palachovo náměstí a přesto všechny úřady, hasičské zbrojnice i vojenské útvary, školy a nemocnice normálně pracovaly. Jak je to možné, to tam těch 40 000 lidí nijak nechybí? Asi ne, jinak si to nedovedu představit.
Vždycky platilo, že státní zaměstnance platí stát! Jsou mu podřízeni a on je povinen ji za práci platit. Nikde však není řečeno, že jim nemůže platy snížit, pokud sám potřebuje pomoci.
Tudíž mu slouží, a pokud se jim tohle nelíbí, mají možnost jít jinam. Vždycky měli větší jistotu pracovního místa. Kolik učitelek nebo lékařek na protest proti snížení mzdy zaklepe zítra na dveře ředitele a dají výpověď? Kolik vojáků a hasičů se zítra rozhodne, že se vrátí ke svému původnímu řemeslu? Kdo z úředníků ministerstev půjde z pohodlného křesla ve vyhřáté kanceláři, pracovat někam ven na jiné místo? Troufám si říci, že jich mnoho nebude!
Peníze chybí všem, důchodcům, maminkám na mateřské, drobným živnostníkům i majitelům firem. A jak už říkávala moje babička "vezmi chlup z holé dlaně", páni demonstranti, snad uznáte sami, že se nedá asi nic dělat a tentokrát musíte státu pomoci vy!

Do školy nechodím, ale učit se musím stále

20. září 2010 v 16:52 | já |  Moje psaní
Nikdy jsem nevěřila onomu profláknutému heslu - Učit se, učit se, učit se! Vždycky mi připadalo směšné a čím více jsem se blížila dnu, kdy ze školy vypadnu, tím méně, jsem ho brala na zřetel.
S nástupem do zaměstnání jsem se přesvědčila, že bez učení není možné pracovat. Nepotřebovala jsem sice nikdy některé perně vštěpované poučky, ale s každým novým přístrojem, který se mi dostal pod ruku, s každou novou metodou vyšetření a s každým novým způsobem léčby jsme musely přejímat i nové vědomosti.
Když se mi dostal do ruky návod k první napařovací žehličce a šicímu stroji, byla jsem překvapena složitostí v jejich ovládání. Pak už se to na člověka začalo hrnout ze všech stran: ovladače na Hifi soupravy, digitální ovladače televizí, bankomat, terminály Sazky, mobilní telefon, PC, tiskárny a digi fotoaparáty. A to jsem zapoměla na sporáky, ledničky a pračky, kde je těch tlačítek také dost. Učit se člověk musí i v nových automobilech, při používání nových navigačních přístrojů při cestování na kole. Ovládat svá konta a vyřizovat úřední věci doma u počítače je také novinka, kterou je třeba se naučit. A tak není den, aby se člověk nedozvídal něco nového. Tak jsem se například naučila zacházet s internetovým bankovnictvím, dokážu ovládat a upravovat svůj netový blog, používám ICQ, naučila jsem se plkat na Facebooku i obchodovat na netových aukcích. Opravdu se to na nás valí a nám nezbývá, než se stále zajímat o dění kolem nás. Neboť kdo chvíli nedává pozor a něco zaspí, pak má hodně práce to všechno dohnat! Věda a technika nás nenechá ani chvíli v klidu.
A proto se učím a učím. Morduju své mozkové závity, jenom aby nezakrněly!

Prázdný pokoj

19. září 2010 v 20:59 | já |  Fotografie
043

044
045
Tak to dneska vypadá v synově pokoji! Je prázdný a po dlouhé době uklizený.
Připadá mi trochu smutný, nebo ne?

Jenom kvůli stokoruně!

19. září 2010 v 20:53 | já |  Moje psaní
U nás došlo k vraždě!
Vždycky jsem si myslela, že se takové hrozné věci u nás nikdy nestanou. Mýlila jsem se.
Mladého muže zabil ještě mladší muž kvůli drogám. Nepochopitelné!
Toho staršího jsem znala, i jeho rodiče. Otec se toho naštěstí nedočkal, ale chudák matka!
 Je to hrůza! Co na to jiného říct.

Kostky jsou vrženy

18. září 2010 v 21:08 | já |  Moje psaní
Synáček odjel. Už několik let hovořil o svém přání odjet do ciziny, ale jen hovořil. Pak se naskytla příežitost a on se jí teda chytil. Několik týdnů jsme se jen tak lehce bavili, co, kde, kdy, až ve středu začal kolotoč. Zabukovat  letenku, odhlásit se z pracáku, zaplatit zdravotní pojištění, vyřídit všechny náležitosti (samozřejmě za pomoci maminky). Včera jsme zabalili nějaké to oblečení, nadělali řízky a dnes jsem tedy doprovodila synka k vlaku, zamávala mu a je fuč!
Na jak dlouho nevím, on si to naplánoval na celý rok, ale já nevím. Z rychlíku do Prahy i z letiště napsal několik SMS a je to! Tak ať se mu tam daří a splní se mu všechno, co si od toho slibuje. 

letadlo

Pan Martin Štěpánek

17. září 2010 v 13:47 Váže se k dnešnímu datu
Martin Štěpánek ( 11. ledna 1947, Praha - 16. září 2010, Praha) byl český herec, režisér a politik, syn českého herce Zdeňka Štěpánka.
Maturoval roku 1965, poté studoval herectví na DAMU. Účinkoval v Národním divadle v Praze, v Činoherním klubu v Praze, v Divadle na Vinohradech v Praze. Roku 1981 emigroval do Rakouska, odkud se po dvou letech přestěhoval do Německa, kde působil v mnichovské redakci rádia Svobodná Evropa. Zpět do vlasti se vrátil roku 1994. Pro Svobodnou Evropu pracoval až do roku 2002, kdy byla zrušena česká sekce tohoto rádia. Byl vlastním bratrem herce Petra Štěpánka a po otci i herečky Jany Štěpánkové. Po svém slavném otci byl také svobodným zednářem.[1]
Martin Štěpánek spáchal v podvečer 16. září 2010 ve svém bytě v Praze sebevraždu zastřelením 


Soubor:Praha, Malá Strana, Kampa, Martin Štěpánek.JPG


pradědeček
otec
bratr
sestra
švagrová
sestra po otci
synovec
manželka



Jaký je rozdíl mezi V a M ?

16. září 2010 v 10:01 | já |  Moje psaní
Dům na konci ulice, říkala kolegyně, to najdeš docela snadno. Tak tedy jsem tady. Na prvním domě v ulici visí název Velká Dlážka. Budu tedy počítat domy na levé straně silnice. Prohlížím si upravená okna a pomalu kráčím kolem dvou věžáků. Od kruhového objezdu jsem ušla několik set metrů a pořád kámoščino číslo nevidím. Míjím první křižovatku a nějaký areál školy. Na hřišti skotačí děti, po oválu beží za svým učitelem. Je sluníčkový den a já si lebedím to teploučko. Když po další křižovatce míjím velké parkoviště plné různobarevných aut, stojících na druhé straně, přímo naproti několikapatrového bloku, kterému tady říkají hokejka pro jeho zahnutý tvar, začínám mít obavy. Říkala přece, že bydlí v domečku a ne v činžáku. Na konec ulice je to už jenom kousek a žádné domy už nikde vidět nejsou. Chvíli jen tak stojím a přemýšlím. Kytka, kterou vezu až z domu, pomalu usychá a mě začínají pobolívat nohy. Napadne mě přejít na druhou stranu a koukat po číslech tam. Když se od knihovny vracím nazpět k centru, je mi jasné, ža tady Jáju nenajdu. Projdu obrovské sídliště a začínám panikařit. U kruhového objezdu odchytím nějakou slečnu a ukazuji ji lísteček s adresou, kterou mi Jája pro jistotu naškrabala na druhou stranu receptu. Ta se mlčky podívá na lístek, pak na mě. Trochu zakroutí hlavou a pak spustí něco o dvou Dlážkách Velké, to je tady, a Malé, která je kousek odsud a ukáže do leva podél řeky.
Ano, tady jsou domečky a opravdu číslo, které hledám. Jája už netrpělivě vyhlížela z terasy a když jsem jí pověděla, jak jsem marně bloumala sídlištěm, začala se smát. "Ukaž prosím tě, co jsem ti tam napsala, na ten lísteček! M. Dlážka přece, máš to tady jasně napsané," a směje se od ucha k uchu. Dívám se znovu na lístek a až teď jsem ten nepochopitelný klikyhák pochopila jako velké m. Ach jo! Když někdo škaredě píše, pak se m lehce změní ve v. Nohy jsem strčila do bazénku s vodou, který ochotná Jájina dcerka donesla, nabídla jsem si chlazené pivo a po chvíli jsem všechny trable vhodila za hlavu. Od té doby vím, že je nutné psát čitelně a taky se o to vždycky snažím.

Makový nákyp se zmrzlinou

15. září 2010 v 12:47 | z pořadu Prostřeno |  Něco dobrého na zub

Makový nákyp se zmrzlinou



Ingredience:
  • 300 g mletého máku
  • 6 velkých vajec - zvlášť žloutky a bílky
  • 250 g cukru moučka
  • 1 citron - kůra a šťáva
  • 6 lžic dětské krupičky
  • 250 g měkkého tvarohu
  • 1 vanilkový cukr
  • 50 g cukru krupice
  • 50 g rozpuštěného másla
  • máslo na vymazání formy
  • strouhanka na vysypání formy
Postup:
Zapékací nádobu vymažeme a vysypeme. V míse vyšleháme 4 žloutky s moučkovým cukrem, citronovou šťávou a kůrou z poloviny citronu do pěny. V jiné nádobě vyšleháme tvaroh, 2 žloutky, vanilkový cukr, nastrouhanou kůru z druhé poloviny citronu, cukr krupici a máslo. Sníh ze dvou bílků vmícháme se dvěma lžícemi krupičky do tvarohové směsi a zbylý sníh zlehka spojíme se žloutky, mákem a zbylou krupičkou. Na dno zapékací nádoby rozetřeme trochu tvarohové směsi, na ni rovnoměrně naneseme třetinu makové hmoty, pak opět tvaroh. Vrstvení zakončíme mákem. Zapékací mísu vložíme do trouby předehřáté na 160 °C a zvolna pečeme 40 až 45 minut. Vyjmeme z trouby, necháme asi 10 až 15 minut odležet a ještě teplý nákyp podáváme s vanilkovou zmrzlinou.