17. srpna 2010 v 12:34 | já
|
Když jsme se včera tak pustili do našich drahých poloviček, vzpomněla jsem si na několik typických příhod. Myslím si, že nejsem sama, kdo něco podobného zažil.
Blížila se oslava babiččiných kulatin a já věděla, že budeme v neděli slavit. Pekla jsem buchtu podle receptu, do toho mi volali z MŠ, že kluk má teplotu a se starším se měly psát úkoly. Celá udýchaná jsem dovlekla mladšího domů, rychle jsem uvařila čaj a dala ho do postýlky. Blížil se manželův příchod z práce. Já ještě honem zkoušela staršího z násobilky a těšila jsem se, že mi polovička pomůže. Potřebovala jsem ještě nějaké drobnosti u nás v obchodě, a tak jsem napsala na vytržený list ze sešitu tři položky. Muž sice remcal, ale šel. Já se těšila, že konečně bude všechno hotové, když se ozval telefon.
"Prosím tě," ozvalo se ze sluchátka, "jak mám koupit 250g hladké mouky!" Šly na mě mdloby. Místo lístku velkého jako kráva sebral lístek s receptem. Typický chlap. Co se mu nenakuká dopodrobna, neví.
To, že si dávám na vlasy kondicioner a šampon, samozřejmě neví a tak se tuhle divil, že ten nový šampon, který ležel na poličce, nějak nepění.
Vždycky mě uzemní svou odpovědí.
Byla jsem právě po operaci žlučníku a můj drahoušek šel nakupovat. Neměl toho mnoho, jenom asi pět věcí, pečlivě napsaných na papírku, ten přinutý k penězům, aby jej zase nenechal doma. Přinesl všechno, jenom šlehačku donesl ve všech provedeních, které tam našel. I kysanou smetanu. Na mou ironickou poznámku, zdali tam toho neměli ještě víc odpověděl: "Příště, prosím tě, napiš přesný název. Já nevěděl, kterou chceš, protože tam byla 12% a 30% smetana ke šlehání, ale šlehačka ne. Tak jsem pro jistotu vzal všechno!"
No, řekněte není to drahoušek?
Po operaci jsem nesměla několik dnů nic zvedat. Nabídl se, že vypere několikero párů svých ponožek. Dal je do bubnu, zapnul pračku a šel si dát kávu. Já byla v kuchyni, Po nějaké době, když si dočetl noviny vstal a šel vytahovat prádlo. Něco si tam mumlal a pak přišel za mnou a povídá: "Já jsem ani netušil, že máme pračku se sušičkou!"
"No to teda nemáme!" povídám já a on zase: "To je ale divný. Já vypral prádlo, a když jsem ho teď vytáhl z pračky, je suchý. Ale já ho dám pro jistotu doschnout na půdu!" Chvíli jsem zůstala jako opařená a pak mi to došlo, nacpal sice prádlo do pračky, dal tam i prášek na praní, ale nepustil vodu. Pračka tudíž neprala a on teď šel a svoje nevypraný a smradlavý fusky věší mezi oprané prádlo. No, nezabili byste ho?
Tak musím se přiznat, že jednou se mi taky stalo, že jsem se divila, jak krásně mám vyždímané prádlo, než mi došlo, že jsem pračku zapomněla vůbec zapnout. Takže já bych ho nechal žít. ;-) :-D