Skutečnost je taková, že úsloví by nikdy nevzniklo, kdyby staroměstský radní Češpiva neměl mimořádně krásnou ženu Lucii. Mimořádně krásné ženy mívají i bezpočet nápadníků a o přízeň Lucie usiloval ve staré Praze kdekdo. Mimo jiné i císařský komorník Bayer. Ten psal půvabné paní Češpivové dva až tři dopisy denně a ve všech žádal o schůzku. Pak se dozvěděl, že Lucie spí sama v ložnici, která má okna do temné uličky, a rozhodl se toho využít. Kolem půlnoci se dostavil pod okno milované ženy s žebříkem a těšil se na chvíle vzájemného porozumění. Dopadlo to špatně. Proradná Lucie informovala chotě o Bayerových úmyslech, a tak roztoužený komorník narazil na vousatého Češpivu. Ten neváhal ani okamžik a svrhl nápadníka své ženy z okna na kamennou dlažbu. Komorník Bayer se zle potloukl, a navíc se strašně styděl za svůj milostný neúspěch. Proto také druhý den na dotazy, kde se tak zřídil, odpovídal, že česal višně a spadl ze stromu. Nebylo mu to nic platné, nevěřili mu. Pravda vyšla najevo a záhy se ujalo i posměšné úsloví pranýřující lidi, jejichž vzezření je v rozporu s normální situací.
