Semínka pravdy
25. srpna 2010 v 7:58 | já | Moje psaníKrásně křupou mezi zuby a jejich chuť je nenapodobitelná. Semínka!
Miluji veškerá, která se dají použít na posypání pečiva, i jen tak je vyzobávám ze salátů a nebo syrová přímo ze sáčku. Připadám si jako naše veverka, kterou máme na borovici. Kousek od našeho domu je několik polovysokých borovic, spíše více vyrostlých zákrsků, v jejichž husté koruně se usídlila veverka. Lidé chodí kolem a mohou slyšet její křupání a vidí padající zbytky šišek. Na chodníku je nastláno, jak se veverka činí.
Ale milovníkem semínek jsem nebyla vždycky. Jako malá holka jsem je moc nemusela. Prskala jsem kolem dokola při vykusování melounu, vytahovala jsem jadýrka z rajčete nakrájeného na chlebě, vybírala jsem si je z okurkového salátu. A stačilo tak málo!
Moje kamarádka Maruška měla stařenku, která byla opravdu hodna toho jména. Drobounká, seschlá, samá vráska na obličeji i rukou. Chodívaly jsme k ní "na chvílu sednúť a pohutoriť", jak říkávala svým nezaměnitelným nářečím.
Jednou jsme ji navštívily těsně před Vánocemi. V jejím výminku bylo teploučko a my se těšily na stařenčino povídání. Sedly jsme si k velkému stolu, na němž měla několik proutěných misek s různými dobrotami. Naše ruce se jenom kmitaly a s plnou pusou jsme poslouchaly. Najednou jsem sáhla do misečky v níž bylo něco, co jsem ještě neviděla. Velká semínka slunečnice!
Maruš i její stařenka si na nich pochutnávaly a já je zase odložila nazpět.
"Tož, děvucho, proč to nejíš, šak sú to kúzelná semínka! Kdo je jí, ten vždycky mluví pravdu!"
Poslouchala jsem s pusou dokořán a chtěla jsem vyzkoušet ta kouzelná semínka. Vzala jsem si jedno a rozkousla ho v ústech. Nebylo to nic tak hrozného, jak jsem si představovala a docela mi chutnalo. A navíc to, že budu mluvit pravdu! Tak to mě úplně zaskočilo. Né, že bych pořád lhala, ale občas jsem si něco vymyslela a teď to třeba bude lepší. Nasypala jsem si ta "semínka pravdy" do kapsičky a po jednom je křoupala. Byla jsem zvědavá, co se mnou udělají. Večer jsem popravdě řekla, že nemám napsanou úlohu do školy a věřila jsem tomu, že za to mohou ta semínka. Byla jsem v sedmém nebi!
Od té doby jsem ta semínka vždycky vyhledávala, abych mluvila jenom "pravdu"!
Semínka! Drobounká i ta větší, všechna mám ráda a kde mohu, tam se jimi cpu. Jako ta naše veverka.
Komentáře
Jaruško! To víš byli jsme malí a hloupí! Dneska by se mi to také nechtělo dělat. :-)
kéž by to fungovalo..hned bych našim i těm světovým politikům naordinoval semínkovou kůru:-d..a dobře by bylo na světě:-D:-D
Teda Hadi, z rajčete, nebo okurky by mě semínka vybírat nenapadlo, ale musím se přiznat, že mi do dnes vadí přemíra kmínu ve chlebě. Pamatuji si, že bývala doba, kdy jsem ukrojený krajíc dala proti světlu a všechen kmín z něho vyšťourala. [:tired:]Teď už to nedělám, ale kupuji chléb, kde ho je přiměřeně. ;-) :-D