Po nás potopa! je ustálené slovní spojení, které vešlo do slovníku jako rčení. Používá se pro vyjádření nevhodného až bezohledného, "krátkozrakého" vztahu k budoucnosti
Král Francie Ludvík XV. se po vojenských porážkách a po zprávě o velkém státním dluhu své země rozhodl na čas zříci života ve světě radovánek, hostin a plesů. Ale králova nejen společnice a důvěrnice, ale téměř "ženský státní ministr a poradce" - Madame de Pompadour (původně Jeanne-Antonietta Poissonová) prý Ludvíka XV. utěšovala slovy: "Nač se tím budete zatěžovat, ještě z toho onemocníte. Po nás potopa!"
Král Ludvík XV. tedy dále trpěl rozmařilost dvora a zastával názor, ať problémy řeší jeho následovník. A sídlo ve Versailles se v polovině 18. století dál utápělo ve zlatě a zábavách

Autor tohoto obrazu je známý francouzský malíř Francois Boucher.
Francouzský malíř François Boucher se narodil 20. září roku 1703 v Paříži v rodině návrháře krajek Nicolase Bouchera.
V roce 1740 se Boucher stal oblíbencem a osobním malířem kreslení madame de Pompadour a prostřednictvím jejího vlivu stoupla jeho popularita na francouzském dvoře, a tak se Boucher v roce 1755 stal hlavním malířem Ludvíka XV. a ředitelem Akademie. Navrhoval také divadelní kostýmy a kulisy a zabýval se navrhováním gobelínů a porcelánu.
Boucher je typickým představitelem rokoka. Zcela ve shodě s učením barevnosti palety rokoka jednou dokonce prohlásil, že příroda je na jeho vkus "příliš zelená a příliš špatně osvětlená". Boucher byl vyhledávaným pařížským dekoratérem, získal si oblibu pařížské šlechty, jejichž blahobytné domy často zdobil svými elegantně koketními a frivolními obrazy nahých bohyní a nymf v mytologických a alegorických scenériích. Boucher byl velmi často imitován a měl celou řadu následovníků (například Fragonarda), nicméně s nástupem klasicismu se od něj jeho štěstěna odvrátila.
Boucher často maloval žánrové výjevy, ve kterých zachycoval svoji manželku a svoje děti a jednalo se tedy o jakési intimní rodinné portréty. Vytvářel však i zcela tematicky kontrastní obrazy se silným erotickým nábojem, jako byly například portréty Odalisek, přičemž jeho namalovanou světlovlasou dámou byla králova milenka madame Pompadour a tmavovlasou dámou byla jeho vlastní manželka. Zejména proti jeho druhému obrazu kriticky vystupoval Denis Diderot, který prohlásil, že Boucher dělá ze své manželky prostitutku. Diderot nesouhlasil i s dalšími Boucherovými obrazy s erotickým nábojem a svými názory později i ovlivnil veřejnost, která Bouchera na sklonku jeho života spíše odsuzovala, než obdivovala.
Boucher zemřel 30. května roku 1770 v Paříži.
Boucher je typickým představitelem rokoka. Zcela ve shodě s učením barevnosti palety rokoka jednou dokonce prohlásil, že příroda je na jeho vkus "příliš zelená a příliš špatně osvětlená". Boucher byl vyhledávaným pařížským dekoratérem, získal si oblibu pařížské šlechty, jejichž blahobytné domy často zdobil svými elegantně koketními a frivolními obrazy nahých bohyní a nymf v mytologických a alegorických scenériích. Boucher byl velmi často imitován a měl celou řadu následovníků (například Fragonarda), nicméně s nástupem klasicismu se od něj jeho štěstěna odvrátila.
Boucher často maloval žánrové výjevy, ve kterých zachycoval svoji manželku a svoje děti a jednalo se tedy o jakési intimní rodinné portréty. Vytvářel však i zcela tematicky kontrastní obrazy se silným erotickým nábojem, jako byly například portréty Odalisek, přičemž jeho namalovanou světlovlasou dámou byla králova milenka madame Pompadour a tmavovlasou dámou byla jeho vlastní manželka. Zejména proti jeho druhému obrazu kriticky vystupoval Denis Diderot, který prohlásil, že Boucher dělá ze své manželky prostitutku. Diderot nesouhlasil i s dalšími Boucherovými obrazy s erotickým nábojem a svými názory později i ovlivnil veřejnost, která Bouchera na sklonku jeho života spíše odsuzovala, než obdivovala.
Boucher zemřel 30. května roku 1770 v Paříži.

Zdá se, že si toto heslo neoblíbila jen Madame de Pompadour. 8-O
Obrazy jsou krásné a šaty madame úžasné, i když možná pro celodenní nošení trochu nepohodlné. ;-)