Někdy se můžeme v novinách, ale i v televizi nebo v rozhlase setkat s tak zvanou novinářskou kachnou, tedy informací neověřenou, či doslova vymyšlenou. Proč ale právě kachna a ne nějaký jiný pták? O vzniku termínu novinářská kachna koluje jedna úsměvná historka, která je ovšem sama kachnou. Jednou prý byla uveřejněna zpráva o zvláštních amerických ptácích, jejichž vejce rostou na stromech. Když dozrají, spadnou do vody, puknou a vyplave z nich mladá kachnička. Této informaci údajně uvěřili i církevní hodnostáři, kteří se pak takovými kachnami nacpávali v období půstu, neboť byli ujištěni, že se jedná o pečínky čistě rostlinného původu. Ve skutečnosti ale za výrazem kachna stojí zkratka N. T., kterou se koncem 17. století v Německu označovaly neověřené zprávy a která znamenala non testatur. Die Ente ovšem v němčině znamená kachna.
Možná ale, že to bylo všechno jinak a ten název vznikl při jiné příležitosti.
Na poště v Záhořanech měl pan přednosta málo práce. To víte taková malá pošta, občas sem zavítala babča s košíkem vajec pro dceru do Kladrub, pan doktor si přišel pro knížku, kterou mu poslali z věhlasného nakladatelství v Praze a slečna Lízinka přiběhla, celá uzardělá s psaníčkem pro svého Lojzíka, který vojákoval někde za Kladnem.
Pan přednosta Rorýs bafal ze své pěnovky a vyhříval se na sluníčku. V tom u poštovního úřadu zastavil automobil a z něj vystoupil mladý pán Rejpal, o němž se vědělo, že píše do novin.
No píše, jak kdy a jak co! Většinou se zajímal o noviny v době před volbami. To se to v listě hemžilo jednou zprávou za druhou. Objížděl ve svém autíčku všechny členy agrární strany, dnes bychom řekli strany spíš zelené, domlouval schůzky v hospodě a popisoval těžkou práci v zemědělství. Sliboval přesně podle jejich programu lepší a chutnější maso u řezníka Krkovičky, bělejší mouku z Jetelovic mlýna a měkoučké peří z Nývltovic husiček. Oni jim to voliči stejně nevěřili, ale on to myslel docela dobře.
Dnes přijel mimořádně v době mimovolební. Pan Rorýs se postavil a podiveně mladému Rejpalovi pokynul. Ten se shýbl do kufru auta a vytáhl odsud velkou dřevěnou děrovanou přepravku. Z ní se na celé okolí ozývalo kachní pokvakování. Na otázku kam s tou kachnou, pan Rejpal mávl rukou a odpověděl "Ale to je novinářská kachna! Tu měli slíbenou novináři v našem listě. Teprve dneska se mi podařilo dostat ji od babky Jedličkové, která ji nejdříve na sto procent slíbila a po té co její oblíbená strana agrární prohrála volby, ji odmítla poslat. Musel jsem ji hodně dlouho přemlouvat!" řekl pan Rejpal a táhl přepravní bednu do chodby pošty.
Tak vidíte, ta novinářská kachna vlastně vznikla u nás v Čechách! A pak prý v Americe!
Mě se tedy moc líbí ta historka, kdy se kachničky líhnou z vajíček roztoucích na stromech. Kachnička rostlinného původu musela příjemně obohatil jídelníček vegetariánům. :-D :-P