Pařížská opera, rušné slavnosti a nákladná divadelní představení v rodinném venkovském sídle - to všechno spolu s mladistvě arogantním šarmem duchaplného markýze de Sade činí z Renée-Pélagie na začátku jejich manželství šťastnou ženu. Nemá tušení o temných stránkách svého chotě, neví, co si lidé v celém okolí šuškají: je to zvrhlík, zneužívá mladé dívky, je sodomista a rouhač nejhoršího druhu. Teprve po letech, po pronásledování, řadě soudních rozsudků a manželových pobytech ve vězení Renée pochopí, že se její romantické sny nikdy nenaplní, že ji a její rodinu naopak tenhle svazek odsunul na okraj dvorské společnosti. Přesto neochvějně stojí po boku svého chotě. Má s ním tři děti, skrývá ho před úřady, přemlouvá úředníky a po každém skandálu ho opět vezme zpátky. Kdo byla žena, s níž se markýz de Sade oženil? Byla frivolní, naivní, nebo se rovněž stala obětí sexuální posedlosti? A jaký byl on ve světle manželství? Z Bastily, kde psal své šokující knihy, posílal manželce i něžné dopisy. Byl "vyznavač sadismu" vůbec schopen opravdu milovat?
Markýz de Sade, celým jménem Donatien-Alphonse-François, markýz de Sade (2. června 1740, Paříž - 2. prosince 1814, Charenton-le-Pont) byl francouzský šlechtic, autor řady zčásti pornografických, zčásti filosofických knih. Z jeho jména byl odvozen pojem sadismus.
Pocházel ze starobylého jihofrancouzského šlechtického rodu. Jeho otcem byl hrabě Jean-Baptiste-François-Joseph de Sade a matkou Marie-Éléonore de Maillé de Carmen, která byla z příbuzenstva domu Condé-Bourbon. Také proto se místem jeho narození stal pařížský palác Condé, kde vyrůstal až do roku 1744, kdy se dostal do konfliktu s princem Louis-Josephem de Bourbon a v důsledku toho bylo nutné místo jeho bydliště změnit. Odjel tedy ke své babičce do Avignonu, avšak kvůli svému chování ani zde dlouho nevydržel a byl poslán na zámek Saumane, který spravoval jeho strýc abbé de Sade.
Od svých 10 do 14 let navštěvoval v Paříži školu řádu jezuitů Lycée Louis-le-Grand, poté nastoupil do Školy lehké kavalerie ve Versailles a 5. prosince 1755 byl promován v hodnosti druhého poručíka Královské pěší gardy. V letech 1757 - 1763 se účastnil sedmileté války, ale hned po jejím skončení odešel z vojenských služeb.
Z důvodu tíživé finanční situace rodiny de Sade bylo nutné hledat finančně zaopatřenou nevěstu. Nejvhodnější se jevila být Renée-Pélagie de Montreuil, s níž se také de Sade 17. května 1763 oženil. Rod de Montreuil neměl zdaleka takovou prestiž jako de Sade, ale byl o to bohatší, což v danou chvíli rozhodovalo.
