close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Jsem svobodná?

22. srpna 2010 v 10:27 | já |  Moje psaní
Tak, opět uplynul rok a zase vzpomínáme na tu dobu před 42 lety. Televize chrlí na všech kanálech smutné černobílé snímky, opět je vidíme, ty zasmušilé hochy sedící na tancích, či v terénních vozidlech. Znovu a znovu promlouvají účastníci střelby v Praze, Liberci či Brně. Znovu se opakují vzpomínkové snímky s emigranty, kteří nám připomínají naši ztracenou generaci. Ano, přesně tak se jmenoval jeden snímek, v němž vyprávěli moji vrstevníci, kteří v tom roce 1968 opustili svou vlast. Většinou vyprávěli o těžkých začátcích, tam někde ve Švédsku, Americe či Švýcarsku, vyprávějí o tom, jak se jim stýskalo po domově, ale se zaťatými zuby dokázali vystudovat školu, našli dobré zaměstnání, založili rodinu. Teď, když svobodně mohou navštívit své rodiče, případně sourozence, jsou zklamáni. Zklamáni chováním nás, kteří jsme zůstali doma a nemohou pochopit, že jsou stále tací, kteří nadávají na druhé, na stát a nedělají nic pro to, aby se měli dobře.
Přemýšlím, jak bych asi dopadla já tam v dalekém světě? Zda bych v sobě našla tu sílu a chuť, bojovat a dřít, abych dokázala, že něco znám a umím. I když si myslím, že okolnosti by mě donutily. Přemýšlím, kudy by mě vedl osud a kde bych dneska měla zapuštěné kořeny. Obdivuji všechny ty, kdo dokázali hodit všechno za hlavu a začít znovu, skláním se před nimi a někdy se sama za nás stydím. Stydím se za ty, kdo neustále mrmlají a ve všem vidí jenom to špatné a stále čekají, že se o ně někdo postará. Už je slyším, jak říkají, dobře jim tak (těm venku), neměli nikam chodit, nikdo je nenutil. Ale to není pravda! Nutila je jejich touha po svobodě, kterou hledáme každý, ale jenom někdo zjistí, že je vlastně v každém z nás. Osvoboďme se tedy od všech nepravd, které nám vtloukali do hlavy a buďme konečně svobodní.
 


Komentáře

1 Jarka | Web | 22. srpna 2010 v 11:06 | Reagovat

Nemrmlám a když hovor ve společnosti přejde do mrmlání, snažím se šikovně převést hovor jinam. Přišla jsem na to, že mrmlalovi nemá cenu přílévat ohěň do mrmlání, to pak nemá konec. Rezignovala jsem na to stokrát opakovat svojí pravdu, když si protějšek tu svoji stejně nenechá vzít. Nacháme si tedy každý tu svou, vyhneme se planým diskuzím a je nám pak vespolek dobře. Vím, je to zbabělý přístup, ale mrmlalové asi stejně nikdy nevyhynou. :-?  :-D

2 babi Maňasová | Web | 22. srpna 2010 v 13:34 | Reagovat

Hadi, máš pravdu v tom, že svoboda je někde uvnitř nás, v naší duši. Reálně asi svobodní nebudeme nikdy - pořád jsme něčím svázaní. Jen to, co máme uvnitř, nám nikdo nevezme. A jde o to, nakolik to umíme prosadit v reálném životě. Někdy se stydím za naše poměry, korupci, protekci, špínu politiky. Ale ono je to asi skoro všude takové.

3 Natty | Web | 22. srpna 2010 v 14:11 | Reagovat

Hadi, svoboda je jen naše myšlenka, naše chování a naše přesvědčení - a také můj manžel :-) ;-)

4 Jitka | Web | 23. srpna 2010 v 8:30 | Reagovat

Právě o víkendu jsem zažila takové mrmlání a vzpomínání na staré "dobré" časy ka komunistů. Ano, některým nesvoboda vyhovovala. Ti co s režimem souhlasili, měli se z toho i dobře. Oni mohli studovat, jezdit ven, ale co ti druzí? Bylo by to na dlouhé psaní co mám všechno z toho rozhovoru v sobě a co bych nejraději vykřičela do světa, ale na to tady není prostor. Tito lidi se spoléhali, že za ně někdo všechno vyřeší a teď, když to za ně nikdo nedělá jsou bezradní a kopou kolem sebe. Je mi z nich nanic.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama