
Tak to jsem já!
Miláček, dušinka, slečinka, či jak mi ještě říkali. Moje tmavé vlasy a jako kočka zelené oči se usmívají na několika podobiznách. Nejčastěji jsem chodívala prostovlasá a jenom tak si užívající novinek v módě, oblečení, kultuře i sportu. Byla jsem jednou z prvních žen, nosících kalhoty, pyšnící se dlouhou cigaretou v kostěné špičce a užívající si bláznivé jízdy na kole.
Moderní žena počátku dvacátého století, o níž se píše v nejednom příběhu otištěném v kalendáři, které se jako houby po dešti objevují ve filmech zaplavující trh a o nichž se mezi lidmi hovořilo jako o extravagantních a moderních a mohdy i neslušných stvořeních.
Kdo si tenkrát dokázal představit, jak budou ženy a děvčata vypadat za pouhých 50 let, natož pak po sto letech.
Dnes s nostalgií vzpomínáme na doby počátku dvacátého století, schraňujeme drobné pozůstatky té doby na starých fotografiích, v babiččiných skříních hledáme staré skleničky, spony nebo zbytky klobouku, šály nebo sukně.
Prolézáme půdy, vetešnictví, starožitnosti a různé burzy a naše srdíčko se zatetelí, podaří-li se nám nějaký úlovek.
Stejnou nostalgii začínáme pociťovat při shlédnutí pořadu Retro v TV, které nám připomíná další z dnes tak obdivovaných období, kdy letěla tzv. bruselská móda. Hračky, vázy i nábytek té doby, jsou dneska vyhledávány skoro stejně jako ten z počátku minulého století.
Copak asi budou hledat naši vnuci, po dalších padesáti letech? Co je upoutá natolik, že nebudou litovat peněz, jenom aby ten kousek připomínající naše časy mohli nazývat svým. Bude to mobilní telefon, brýle pilotky, či snad něco jiného? Kdoví?
Ten pořad Retro se mi moc líbí, bere pěkně minulou dobu téma po tématu a člověk si krásně uvědomuje, jak se ten životní styl rychle mění. Nenapadá mě ale zatím nic, po čem bych plakala, chce to asi ještě delší odstup. ;-) :-D