close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Blýskavé vzpomínky – závěr

14. srpna 2010 v 10:11 | já |  Moje povídání
Domy v Horní ulici jsou nadobro minulostí. Veškerá drť je odvezená a srovnaná. Vše je oploceno a na pletivu visí název investora a popis stavby. Pryč je veškerá zemina z pečlivě obhospodařovaných zahrádek, odvezeny jsou vykácené švestky, jabloně i třešně, které  roky sloužily desítkám rodin.
Zmizela historie celé ulice a jejích obyvatel. Všichni jsou pryč, jejich adresy se jenom těžce hledají. Ty malé bosé nožky, které se proháněly prachem silnice, zmizely stejně jako vysoké postavy mladíků a sličných děvčat, korzujících večer až na náměstíčko. Majitelé továrny, kterou postavili pro svůj zisk a prospěch chudého kraje, zmizeli někde ve světě. Mnoho z těch, kdo denně při cestě do práce procházeli ulicí a večer se pak scházeli v hospodě na Růžku, mají své místo posledního odpočinku na zdejším krásném hřbitově a sní tam svůj věčný sen. Někteří zmizeli bůhvíkde ve světě, v uniformách různých armád a pro slávu těch nahoře obětovali svůj život. Jsou ještě pamětníci z ulice, v domovech důchodců a penzionech. Ale i ti brzo odejdou a nebude nikdo, kdo pozná na zašlých fotografiích ta usměvavá děvčata pod košatou jabloní, kdo bude znát osud chlapce hrdě opřeného o nové auto. Nikdo si už nevzpomene, co hráli k tanci na továrním plese v tom roce, kdy teplota klesala hluboko pod nulu. 
Možná, že se všechno odehrálo jinak, lidé z ulice měli jiná jména a věci, které mi přinesli  do bazaru, patřily někomu zcela jinému.
Nevadí, trochu jsem si pohrála s minulostí a svou fantazií. Dělám to tak vždycky, při pohledu na staré věci a obrázky, se mi v hlavě otevřou jakési pomyslné dveře do minulosti. Najednou jako by na mě ti minulí lidé volali, abych si poslechla jejich příběh. Chtějí, aby se na ně tak úplně nezapomělo. A já to pro ně ráda dělám.
Představte si, včera jsem dostala do komise nádherné staré housle! Kdopak na ně asi hrával?
Tak mě napadá, že ............!
 


Komentáře

1 Jarka | Web | 14. srpna 2010 v 11:15 | Reagovat

S těmi tvářemi na zašlých fotografiích jsi mi připomněla, že mám doma starý album po mamince mého tatínka. Babička už tu dávno není a můj tatínek už pár let taky ne. Mnoho lidí v albumu ještě umí pojmenovat moje maminka, budu si s ní muset jednou sednout a všechny ty obrázky popsat, jak odejde ona, budou to pro nás neznámé tváře.

2 babi Maňasová | Web | 14. srpna 2010 v 12:41 | Reagovat

To bylo moc krásné, Hadi. Těším se na příběh neznámého houslisty. Je dobře, že si tvoje fantazie umí takhle hrát s minulostí a je moc dobře, že se s námi o ty příběhy dělíš.

3 Anna | Web | 15. srpna 2010 v 14:54 | Reagovat

Krásné... a tak smutné to bylo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama