close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Srpen 2010

Recepty proti početí

13. srpna 2010 v 14:29 | History revue |  Víte, že?
Poznala to většina žen za celou dobu, co existuje lidstvo. Strach z otěhotnění z jakéhokoliv důvodu. Snaha vymyslet co nejbezpečnější ochranu.
3500 př. n. l.
Velekněžka v babylonském chrámu bohyně plodnosti Ištar, podstupovala erotické rituály s panovníkem, aby posílila plodnost mužů. Kdyby otěhotněla, musela by podle zákona opustit svůj úřad. Proto používá kuličku z medu a rozdrcených mandlí, kterou si vkládá do pochvy.  
1850 př. n. l.
Egypťanky používají pastu z krokodýlího trusu, kterou si roztírají do klína, jak jim doporučuje prastará zkušenost. Je to nechutné, ale podle současných výzkumů účinnost kyselého prostředí, které hubí spermie, je dostatečná.
5.-4. století př. n. l.
Antičtí lékaři znali i mechanickou zábranu proti početí. Vnadné Řekyně nedaly dopustit na spirálky ze slonoviny, používané jako první nitroděložní tělíska. Zaváděl je i slavný Hippokrates, samozřejmě jenom bohatým ženám. Ty chudší si musely vystačit s tampony napuštěnými olivovým olejem, citronovou šťávou nebo cedrovou pryskyřicí.
3. století př. n. l.
Starověká Čína dává přednost dlouhodobě účinkující antikoncepci, o jejichž spolehlivosti si ovšem dnes nemůžeme dělat žádné iluze. Prostředkem, který má zabránit vzniku nového života na dobu pět let, je 24 živých pulců, chycených v předjaří a za živa snědených.
16. století
Lékaři vymysleli ochranu proti dosud neznámé pohlavní  chorobě - syfilitidě. Pouzdro z lněného plátna napuštěného olejem, solí a bylinkami, které se navleče na mužský úd.
17. století
Tehdy používá anglický král Karel II. na svoje mužství ovčí střívka. Nejstarší kondom, dochovaný v muzeu, se ale nachází ve Švédsku a pochází z období po roce 1640. Je vyrobený z prasečího střívka a existuje k němu i latinský návod k použití, podle kteréko se má "namáčet do horkého mléka, aby se předešlo přenosu chorob."
1921
V tomto roce si rakouský fyziolog dr. Ludwig Haberlandt všiml, že výtažky z vaječníků březích prasnic zabraňují uvolnění vajíček ze ženských vaječníků. Pro jednu ženu je potřeba výtažků z vaječníků 80 000 prasnic, čímž je zabráněno širokému použití. Výzkumy ale pokračují a v roce 1951 nalezne americký chemik Marker v mexických jamách, hlízovitých rostlinách podobných bramborám, hormon progesteron a látku úspěšně otestují na skupince bostonských dobrovolnic. V roce 1960 je konečně schválen první antikoncepční tableta s názvem Enavid - 10.
Trvalo to opravdu dlouho, ale dnes už můžeme říct, že už má každá žena možnost se chránit a docela pohodlně.



Už mám Vánoce!

12. srpna 2010 v 9:01 | já |  Moje psaní
A opět máme ráno! Nezadržitelný čas nás stále vleče někam kupředu a dál a nedovolí ani chvilkové spočinutí, zastavení a klid. Od dětských let má člověk v sobě něco jako touhu, zabrzdit a jen tak lelkovat. Sedět třeba na sluníčkem ozářené terase, mžourat očima a popíjet chladivou limonádu.
Jo, jenže sotva dosednete na lehátko, už se vám tam v koutečku hlavy vynoří myšlenka na zítřejší cestu k lékaři, návštěva instalatéra a je vám jasné, že v pátek budete celý den obskakovat řemeslníka. Na víkend vás tím pádem čeká úklid rozbombardované koupelny.
V pondělí celí utahaní půjdete do práce, kde vás čeká inventura a následný pohovor se šéfem. Tím pádem vám probleskne hlavou nahlášené stěhování firmy a další nepříjemnosti s tím spojené.
A myšlenky běží stále kupředu a dál a dál. Už není jenom čtvrtek ráno, ale jste někde na začátku listopadu a děláte si starosti o takové věci, jako je výzdoba hrobů. No a jasné, že neskončíte u toho, začnou vás napadat myšlenky na vánoční dárky pro celou rozšířenou rodinu.
A vaše myšlenky utíkají dopředu a stále vás nutí o něčem přemýšlet, a i když vlastně sedíte na lehátku své milované terasy, v mysli už odhazujete sníh a děláte vánoční úklid.
Je to divné, člověk by chtěl zastavit čas kolem sebe, ale vlastně se žene v myšlenkách kupředu.
Koukám, že už je skoro devět hodin a já pořád ještě sedím, nic jsem ještě neudělala, popíjím kávičku, ale už vím, jak upravím hroby, co nakoupím na vánoční tabuli a které šaty z mého šatníku je třeba urychleně nahradit novými.
A to jsem si, prosím, na chvíli sedla, abych si v klidu vychutnala ranní kávu! No, nejsem já tak trochu divná?

Je libo halucinace?

11. srpna 2010 v 12:02 | já a časopis Globe |  Zaujalo mě
Vendulka si přišla pro lektvar pro svého milého. Poslední dobou to mezi nimi neklape.
Bába kořenářka stojí u kotle, v němž něco bublá a z něhož vychází hustá pára. Mumlá si něco a po jedné přidává do kotle ingredience, které tam patří. Z pytlíku nabrala listí jahodníku, ostružiníku a dobromysli. Pak sáhne nahoru, kde má ty nejvzácnější byliny a přidá do kotle laskavec a mateřídoušku. Chaloupkou to zavoní, pak přidá ještě trochu nastrouhané drti ze zvláštního kořene, který má pečlivě uschovaný v kapsáři zavěšeném pod sukní. Je to vzácný kořen, těžko se shání, ale ona jej má. Míchá a míchá a nadechuje se výparů. Po chvíli je hotovo. Vezme naběračku a do přinesené lahvičky dívce odleje trochu tekutiny. Ještě ji poučí, jak a kolik jí má dát do čaje, a Vendulka spěšně odchází do tmy.
Co to bylo za zvláštní kořen, který tam bába kořenářka přidala a o němž hovořila, že se musí dávat jenom po kapkách? Jak to, že nedbala na varování, jež pravilo - nezkoušejte ji vykopat a odhalovat její kořeny. Vyskočí ze země, ošklivě zakřičí a může vás i zabít! Tak zněla v minulosti četná varování, když přišla řeč na mandragoru lékařskou. Ale touha po rostlině byla vždy silnější než strach z podivné smrti. Je to lék a proslulý halucinogen, údajný spojenec čarodějnic a ďáblův posel podporující všeliké choutky.
Jde jenom o další projev lidové tvořivosti, nebo má vyprávění o prazvláštní rostlině nějaké racionální jádro? Vždyť se o ní zmiňuje Bible, proslulí lékaři starověku i středověké Evropy.
Pokřín, čertovská jablíčka probouzející lásku, vejce džinů, to je jenom zlomek jejích lidových jmen, která odrážejí způsoby užívání.
Starořecký lékař Hippokrates mandragorou zcela prozaicky léčil žlučník. Arabský učenec Avicenna - Ibn Síná využíval rostlinu k utišení různých bolestí, zejména hlavy. Zevně pak jako lék na spáleniny, otoky a pohmožděniny. Míra využití byla široká a ani dnes není zapomenuta. Naopak je předmětem mnoha lékařských výzkumů.
Veškeré mytizování rostliny způsobily dvě věci. Kořen, který často svým tvarem věrně napodobuje lidskou postavu, a přitomnost velice účinných látek, tzv. tropanových alkaloidů. Ty umí silně působit na lidský organismus, podle množství užité látky i škodit. Věda prokázala, že mandragora má sedativní, halucinogenní a narkotické účinky. Vědci se domnívají, že těchto ůčinků bylo užito při Kristově ukřižování. Byl mu podán ocet s mandragorou, což způsobilo stav podobný smrti. Tak se mohlo stát, že ukřižovaný a uložený Kristus posléze vstal z mrtvých!
Kořen hledávaly čarodějnice nejčastěji pod šibenicí, tam, kde byla stopa odsouzencovy moči nebo spermatu. Nejspíš proto byla také nazývána "šibeničník". Tyto šikovné ženštiny si uměly namíchatz mandragory a jiných báječných ingrediencí půspbivé mastičky. Jelikož zmíněné alkaloidy dobře prostupují kůží, namazané čarodějnice musely pěkně řádit! Vliv mandragory se totiž projevuje touhou po pohybu, halucinacemi a agresivitou. Musely tedy létat i bez košťat...
Kdokoliv z mandragorou zacházel, musel být náramně opatrný. Stačilo dávku přehnat a nastalo kóma, a zástava dechu, po níž následovala neodvratitelná smrt.
Na této rostlince se popásali králící, které pak lidé jedli. Příležitost pro traviče jako vyšitá!
Co mají společného lilek, rajčata, brambory nebo tabák s mandragorou? Všechny jsou zástupci rozmanité čeledi lilkovitých. Zajímavá a naprvní pohled užitečná rodinka má z hlediska využívání člověkem i své "černé ovce". Lákavé kuličky rulíku zlomocného mají v naší republice podle statistik na svědomí polovinu otrav rostlinného původu. Krásný durman je často pěstován na našich zahrádkách. Bohužel ho využívají narkomani, hazardéři, kteří netuší že smrtelná dávka se odhaduje dost obtížně. 




Mráček

10. srpna 2010 v 14:11 | já |  Fotografie
Takovýhle zajímavý mráček jsem včera večer uviděla a honem ho vyfotila. Když se na něj podívám, vidím tam hlavu.  Nedalo mi to a musím se s vámi podělit.

010a

Novinářská kachna

9. srpna 2010 v 10:18 | já |  Moje psaní
Někdy se můžeme v novinách, ale i v televizi nebo v rozhlase setkat s tak zvanou novinářskou kachnou, tedy informací neověřenou, či doslova vymyšlenou. Proč ale právě kachna a ne nějaký jiný pták? O vzniku termínu novinářská kachna koluje jedna úsměvná historka, která je ovšem sama kachnou. Jednou prý byla uveřejněna zpráva o zvláštních amerických ptácích, jejichž vejce rostou na stromech. Když dozrají, spadnou do vody, puknou a vyplave z nich mladá kachnička. Této informaci údajně uvěřili i církevní hodnostáři, kteří se pak takovými kachnami nacpávali v období půstu, neboť byli ujištěni, že se jedná o pečínky čistě rostlinného původu. Ve skutečnosti ale za výrazem kachna stojí zkratka N. T., kterou se koncem 17. století v Německu označovaly neověřené zprávy a která znamenala non testatur. Die Ente ovšem v němčině znamená kachna.
Možná ale, že to bylo všechno jinak a ten název vznikl při jiné příležitosti.
Na poště v Záhořanech měl pan přednosta málo práce. To víte taková malá pošta, občas sem zavítala babča s košíkem vajec pro dceru do Kladrub, pan doktor si přišel pro knížku, kterou mu poslali z věhlasného nakladatelství v Praze a slečna Lízinka přiběhla, celá uzardělá s psaníčkem pro svého Lojzíka, který vojákoval někde za Kladnem.
Pan přednosta Rorýs bafal ze své pěnovky a vyhříval se na sluníčku. V tom u poštovního úřadu zastavil automobil a z něj vystoupil mladý pán Rejpal, o němž se vědělo, že píše do novin.
No píše, jak kdy a jak co! Většinou se zajímal o noviny v době před volbami. To se to v listě hemžilo jednou zprávou za druhou. Objížděl ve svém autíčku všechny členy agrární strany, dnes bychom řekli strany spíš zelené, domlouval schůzky v hospodě a popisoval těžkou práci v zemědělství. Sliboval přesně podle jejich programu lepší a chutnější maso u řezníka Krkovičky, bělejší mouku z Jetelovic mlýna a měkoučké peří z Nývltovic husiček. Oni jim to voliči stejně nevěřili, ale on to myslel docela dobře.
Dnes přijel mimořádně v době mimovolební. Pan Rorýs se postavil a podiveně mladému Rejpalovi pokynul. Ten se shýbl do  kufru auta a vytáhl odsud velkou dřevěnou děrovanou přepravku. Z ní se na celé okolí ozývalo kachní pokvakování. Na otázku kam s tou kachnou, pan Rejpal mávl rukou a odpověděl "Ale to je novinářská kachna! Tu měli slíbenou novináři v našem listě. Teprve dneska se mi podařilo dostat ji od babky Jedličkové, která ji nejdříve na sto procent slíbila a po té co její oblíbená strana agrární prohrála volby, ji odmítla poslat. Musel jsem ji hodně dlouho přemlouvat!" řekl pan Rejpal a táhl přepravní bednu do chodby pošty.
Tak vidíte, ta novinářská kachna vlastně vznikla u nás v Čechách! A pak prý v Americe!

Každoroční trest

9. srpna 2010 v 8:36 | já |  Moje psaní
V souvislosti s uplynulým katastrofickým víkendem jsem se pídila po příčinách vzniku bleskových povodní. V loňském roce se objevily jako blesk u nás na Moravě, letos to postihlo Čechy. 
Tak tedy - blesková povodeň je povodeň, která vzniká po krátkém přívalovém dešti a je typická pro suché, pouštní nebo polopouštní oblasti. Může vznikat také v horských a podhorských oblastech. Může se vyskytovat i tam, kde nedochází nebo je silně omezeno vsakování vody do půdy (například rozsáhlé zpevněné plochy, především v městské zástavbě s ucpanou kanalizací). Za intenzivní srážky způsobující bleskové povodně se považuje cca 30 mm/h, 45 mm/2h, 55 mm/3h a 60 mm/5h a více srážek.
Všichni jsme se chvěli obavou o své známé, blízké i všechny cizí, kteří tentokrát trpěli a prožívali obrovskou tragédii. Ptáme se, proč se to stává stále častěji, proč to přichází i do míst, kde bychom takovou spoušť nikdy nečekali.
To příroda se už nemohla dívat na naši nezodpovědnost a jednání s ní a vystavuje nám své účty. Účty za všechny ty rozorané meze, zmizelé remízky, za stavbu betonových ploch kolem měst s nákupními centry a obřími parkovišti, za razantní a necitlivou deregulaci potoků a řek, za zanesená koryta a ucpané kanalizace. Vrací nám všechno to, co jsme do ní dali, miliony tun štěrku, betonu a písku, nesmyslně položených v dalších nově postavených sídlech v zátopových oblastech, oplácí nám kácení lesů, v nichž po věky rostly stromy nejednoho druhu, mající kořeny hluboko v zemi a držící tak svahy. Dnes vysazujeme kulturní a pěstěný les a stromy s plytkým kořenovým systémem, který, přijde-li velká voda, hlínu neudrží a ta se pak stává příčinou ucpávání silničních vpustí, zanáší malé i větší toky a následky už známe.
V posledních letech nás stíhají povodně se stále většími a tragičtějšími následky. Není roku, aby nebyly lidské oběti. Materiální škody jsou mnohamilionové. Po každé takové pohromě se hodně mluví o potřebě protipovodňových opatření: budování záchytných nádrží a suchých poldrů, zakládání alespoň vsakovacích travních pásů v zoraném svažitém terénu, revitalizaci horních toků řek a potoků, čištění vodních koryt, úpravách břehových porostů, o dodržování doporučených osevních postupů v místech ohrožených vodní erozí atd. atd. Voda opadne a ... ?
Sliby, sliby a zase sliby!
Neuděláme-li opět nic, pak si na jaře nestěžujme a nedivme se. Povodně tady byly i v minulosti, a budou i v budoucnu.
Ono tisíckrát proklamované heslo "Poručíme větru, dešti!" totiž nikdy platit nebude.

To jsem netušila

8. srpna 2010 v 22:01 | došlo emailem |  Anekdoty

stáří

Ukousala se nudou

8. srpna 2010 v 13:28 | já |  Moje psaní
Majda byla holka jako lusk! Vysoká a štíhlá s dlouhými copy, které jí při skotačení neposlušně lítaly kolem hlavy. Doma se ukázala jenom někdy, většinu času lítala venku. Všichni ve vsi byli vždycky pravidelně informováni o tom, co se kde šustne. Ne vždycky její zpravodajství přijali rádi. Hodněkrát se stalo, že spíše způsobilo mezi lidmi nevraživost. Mnohokrát byla Majdina matka upozorněna na užvaněnost své dcery, ale přesto, že Majdu vyplísnila, nic se nezměnilo.
Až jednou! Za chalupou stála velikánská lípa, v jejichž větvích Majda nejraději sedávala a sledovala dění ve vsi, kterou měla jako na dlani. A viděla ledacos! Bába Nelibová vedla kozu k capovi a celou cestu hlasitě nadávala na Nelibu, který tou dobou seděl u Hurty na jedno. Majda houpala nohama, kousala do jabka a smála se. Z druhé strany mezi ploty se prohnala parta kluků, prolítla kolem už tak vyděšené kozy a zmizela v uličce u Kašparovy stodoly. Ještě dlouho slyšela Majda jejich pokřikování, než se rozhostilo ticho. Někde za stodolami se ozval zvuk elektrické pily a ze zahrad vzlétlo hejno ptáků. Zakroužilo nad Majdinou hlavou a zmizelo mezi střechami domů. Na kostelní věži hodiny odbíjely jedenáct, když se tam začalo dít něco zajímavého. Majdiny dobré oči zahlédly jak se v ciferníku otevřelo okénko a v něm se objevila hlava kostelníka Oldřicha, který jakousi tyčí posunoval ručičky tak dlouho, až na ně dosáhl rukou. Chvíli tam něco dělal, uchopil je a vtáhl dovnitř do věže. Pak se okénko zavřelo a hodiny byly slepé. Od Malotic se do vsi blížilo auto pojízdné prodejny a na návsi se v tu chvíli řadila malá fronta. V uličce od hospody se blížila o dvou hůlkách babička Nečasová. Špatně se jí pospíchalo a její snaha být na návsi co nejdříve způsobila, že střídavě mrskala nohama a hůlkama, tak že zdálky vypadala jako velký pavouk. Jablko, do něhož Majda až doposud kousala, zmizelo a ona sáhla do kapsy pro druhé. Údolím zahoukala polední lokálka a vzápětí  se na stráni za vsí objevil vláček. To už ale obchodník na návsi zastavil a fronta se uklidnila. Ze dveří hospody U Hurtů vyšla skupinka chlapů v montérkách a zamířila do blízké firmy. Majda viděla jejich ztěžklý krok a mezi nimi poznala svého otce. Zůstala jako opařená, věděla sice, že otec chodí na oběd k Hurtům, ale, že by už od oběda měl popito, to netušila. Otráveně zahodila okousané jablko dolů a sjela dolů jako veverka. Prošla dvorem a zmizela ve velké a chladné kuchyni. Maminka právě dodělala oběd a pochválila ji, že jde včas domů. Chvíli si spolu povídaly a pak se daly do jídla. Majdu svědil jazyk a po chvíli spustila o všem, co dneska viděla. Hlavně nezapoměla povědět mamince o sousedovi, který vzadu za zahradami špásoval s jejich učitelkou, aby po chvíli skončili ve vysoké trávě. Bylo toho hodně, co se od Majdy dneska matka dozvěděla, ale to jediné ji ještě čekalo. Na závěr svého povídání řekla Majda jenom tak, při řeči, že otec dneska přijde s opičkou. To už matka nevydržela a vyskočila od stolu. Majda rychle zmizela, protože řekla něco, co vlastně ani říct nechtěla.
Když se vrátil otec k večeru domů, hned poznal, že je zle. Matka mu patřičně vyčinila a on se rozhodl. Ještě večer zavolal kamarády a staré lípě ukončili život. Od té doby měli všichni od zpravodajky, jak se mezi lidmi Majdě říkalo, pokoj.
A Majda? Od té doby se nudila, kamarády žádné neměla, dospělí se s ní neradi bavili, měli své zkušenosti. Zmizela všem z očí, jako by se ukousala nudou.