Anička pochovala svého strýce a otce v jednom roce. Jakmile jeden začal churavět, skončil v posteli i ten druhý. Oldřichův pohřeb byl jeden z posledních, při němž rakev vezl prosklený vůz tažený koňmi. Ti si vykračovali pevným krokem a celou Horní ulicí se nesla ozvěna jejich kopyt. Lidí ve smutečním průvodu bylo hodně a tak než dorazil na hřbitov, trvalo to dost dlouho. Aniččiným dětem Lidunce a Jiříčkovi se nejvíc líbili zlatí andělé na skleněném voze, cupitali mezi svými rodiči a cítili se důležití.
Barbora Provázková klopýtala po kočičích hlavách a zdálo se, že nemá daleko upadnout.
Při posezení v hospůdce na Růžku se sešel zbytek rodiny a pár známých. Psal se rok 1960.
Den co den vyhlížela Barbora pošťáka, čekala dopis od Lidušky. Trvalo to nesmírně dlouho, než se poprvé ozvala. Popisovala svou cestu, neklidnou situaci v nové vlasti, svatbu, která se konala podle tamních tradic a do dopisu byla přiložena fotografie smějícího se mimina. Lidušce se narodil malý Rudolf. Barbora byla neustále v myšlenkách u své dcery a vnuka. Věděla, že je nikdy neuvidí tady ani tam. Byla taková doba.
Také z Francie tu a tam došel dopis, nebo menší balíček. To teta Božena si vzpoměla na svou rodinu tam daleko v Čechách a snažila se Aniččiným dětem trochu přilepšit. Jednou před Vánocemi poslala dřevěnou bedýnku plnou pomerančů. Byly tak dlouho na cestě, až to nevydržely a některé začaly hnít. Anička je přebrala, rychle rozdala dětem, manželovi i tetince, aby si alespoň trochu pochutnaly. Na dně bedýnky ležela pestrá kniha o Paříži, kam se Božena s manželem přestěhovala, několik balíčků opravdových žvýkaček a čokoláda Milka, která měla skoro půl kilogramu. Podruhé dostaly děti něco na oblečení nebo nějakou drobnou hračku.
Děti pomalu dorůstaly, Anička si našla místo v jedné kanceláři a zdálo se, že život bude stále růžový.
Barbora se cítila mezi rodinou dobře, ale zdraví ji začalo vypovídat. Nejdříve prodělala menší mozkovou příhodu, z níž se brzo dostala. Chodívala na procházky až k hospůdce a nazpět, do městečka si už netroufala, a když někdy chtěla na hřbitov, musel ji tam odvézt Vašek jejich novým autem. Jako by všechny špatné věci vždy chodily v trojici. Za rok po matčině smrti zjistili zhoubný nádor u Vaška. Chlap, který býval jako hora a jenž nikdy nemarodil, se najednou začal ztrácet a do roka byl v rodině opět pohřeb. Anička tak zůstala v domě sama se starou tetou a dvěma nedospělými dětmi.
Měla se co ohánět, aby vše zvládla, ale nikdy si ani slůvkem nepostěžovala. Lidunka dostudovala střední školu a našla si místo na druhém konci republiky, kde se také brzy po nástupu do zaměstnání vdala.
Barbora chřadla a před vánocemi roku 1965 zemřela. Anička poslala dopis Lidušce a doufala, že alespoň na pohřeb matce přijede, ale za několik dnů došel dopis, v němž se velmi omlouvala, ale nejde to. Mezinárodní situace to nedovoluje. Byl smutný tetin pohřeb, za černým autem ji doprovodilo pouze pár sousedek a rodina. Paní hraběnku, jak jí říkali, měli rádi, ale málokdo ji vlastně znal doopravdy.
Večer po tetině pohřbu se Anička poprvé odvážila do jejího pokoje. Nikdy dříve tam bez tety nevkročila. Teď tedy poprvé vešla dovnitř, otevřela okna, aby vyvětrala a posadila se ke stolečku, na němž stála v rámečku fotografie Lidušky a malého Roberta. V klučinových očích se odrážela velká radost! Někoho ji připomínal, ale nemohla si vzpomenout. Až po chvíli v chlapcovi poznala malého Poldíka z dob, kdy Liduška jezdívala na prázdniny a společně se bránili jeho zlomyslnostem. Už je to dávno, skoro na to zapomněla, ale přece něco ji na fotografii stále přitahovalo. Prohlížela ji stále znovu a znovu, až na to přišla. Na Robertově svetříku je připnutá brožka, kterou dostala Liduška i Anička. Byly stejné. Babička Mína byla s nimi na pouti a tam ji tak dlouho obdivovaly, až je koupila. Anička vyskočila a spěchala do pokojíčku pro sametovou krabičku. Tu krabičku, do níž si od dětství ukládala své poklady. Dneska jich tam má trošku víc než tehdy, a tak chvíli trvalo, než brožku našla. Ano je to ona! Neuvěřitelné, že obě ještě existují. Musí Lidušce napsat, pomyslela si a brožku uložila nazpět do krabičky. V odpovědi, která z Izraele přišla, psala Liduška, že brožku dala nedávno chlapci, když na ni narazila v kapse starých šatů. Svou krabičku s poklady, na kterou se Anička nezapomněla zeptat, nemá. Ta zůstala někde v Brně, Škoda, měla by ji ráda, ale když se tenkrát v tom roce 1947 tak rychle balila, zapomněla na ni. No a dneska už se nemůže zeptat ani mámy.
Jiřík dostudoval práva a odjel do Brna. Po čase odvezl svou matku k sobě, aby v domečku nezůstala sama. Dozvěděl se totiž, že se domy budou bourat, tak by tam stejně nemohla zůstat.
Dům osiřel a několik měsíců byl prázdný. Zůstaly v něm všechny sny i tajemství několika generací, které dům obývaly. Až při jeho demolici se objevila opět na světle taštička, kterou po svém příjezdu uložila Barbora do nefunkčního komína. Věděla, že v této místnosti byla její dcera nejraději a tady spolu s Aničkou spřádaly své sny. Proto i jejich tajemství patřilo sem. Snad doufala, že se Liduška vrátí nazpět a ona nebo její děti poklady objeví.
Rodokmen
učitelka Vilemína *1840 - +1906
Máňa - *1858 - +1904 a Lojzík - *1849 - +1905
dcera *1885 Vilemína - 1931
(dochovala babičku Vilemínu a postarala se o své sourozence po smrti rodičů)
*1880 manžel Oldřich + 1960
* 1902 - + 1926 Máňa
* 1907 - + 1960 Barbora - zůstala ve Lhotě , manžel Olin
její dcera Anička *1928
(fotografie se sestřenkou Lídou) doopatrovala tetu Barboru a se synem se odstěhovala do Čech, kde ještě týž rok zemřela. O dům neměla rodina zájem, proto se připojil k těm, které se bouraly kvůli rozšíření silnice.
* 1907 - Jindřich - úraz v lese, přišel o nohu, + 1960
* 1911 - Božena - Francie, bezdětná, + 1967
* dvě děti + malé
1892 - * Jan + 1915 (nadaný houslista) + 1915 italská fronta
1898 - * Pepča + 1920 (španělská chřipka)
Barbora *1860 - +1921 a Leopold - *1855 - +1914 bydliště Brno
1888 - * Leopold + 1888
1896 - * Baruška provdána 1921 - manžel Josef Provazník, odstěhovala se do Lhoty k Aničce, kde zemřela v roce 1965
* 1922 Leopold, (chlapeček z fotografie u auta) - + 1944 zahynul při náletu v Hamburku
* 1928 Liduška - odstěhovala se do Izraele
(fotografie se sestřenkou Aničkou)