Ve svatyni římské bohyně Vesty vykonávala službu šestice žen, které pocházely ze vznešených rodin a pro tuto úlohu je ve věku od šesti do deseti let vybral velekněz (pontifex maximus).
Dívka, jež měla tuto službu vykonávat, byla vyňata z otcovské pravomoci, o její práva a povinnosti dbal velekněz. Dívka se musela zavázat, že po třicet let bude sloužit bohyni Vestě, potažmo veřejnému blahu. Dívce byly ustřiženy vlasy a musela slíbit, že zůstane pannou. Po uplynutí třicetileté lhůty se směly vrátit zpět ke své rodině.
Jejím nejdůležitějším úkolem byla péče o věčný oheň v chrámu. Pokud oheň uhasl, byla přísně potrestána: velekněz ji zbičoval. Pouze jednou jedinkrát v roce, 1. března se oheň zhášel - tímto dnem se za římského dávnověku začínal rok a plamen se zažíhal znovu.
Dívky kropily chrám každý den svěcenou vodou, zdobily příbytek bohyně vavřínem, připravovaly slanou režnou mouku, jíž se posýpalo obětní maso, a zvláštní prostředek z koňské krve, telecího popela a bobové slámy, používané pro očistné obřady.
Měla spousty výsad, pro římské ženy jedinečných: při divadelních představeních měly čestná místa, směly samostatně nakládat se jměním, jež zdědily, a pokud zemřely, byly pohřbeny uvnitř města.
Zato žily v přísném odloučení společně v jednom domě přímo vedle chrámu na Římském foru (Forum Romanum). Porušila-li některá slib mravní čistoty, byla potrestána smrtí. Protože nebylo možno prolít její krev, byla pohřbena zaživa do podzemní kobky na Quirinalu u Collinské brány (Porta Collina). Toto místo se nazávalo "pole hanby" (campus sceleratus).
Tak jestlipak víte, jak se tyhle dívky s těžkým osudem nazývaly?

Tak nevím, zda je tohle tak těžká otázka? Nechám ještě celý víkend a pak odtajním. Název těchto dívek je velmi známý!
Takže milé hadačky a hadači! Jméno těchto služek božích je - v e s t á l k a ! Věděli, či ne?
Moc zajímavé čtení a zvláštní osud dívek, ale jak se jim říkalo nevím. :-|