close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Červenec 2010

Něco na zahnání žízně

8. července 2010 v 14:00 | odborný tisk |  Něco dobrého na zub
Je léto a zahrádky a sady se plní množstvím plodů. Ovoce i zelenina se na nás hrne ve všech podobách, kam jenom se podíváme. Není den, abychom si nepochutnávali na zralých jahodách, chutných rajčatech, nedělali k obědu hlávkový nebo okurkový salát. Známe různé saláty, ovocné mísy, zmrzlinové poháry či koktejly. Ke všem těmto oblíbeným druhům můžeme přiřadit i čisté šťávy. 
Konzumaci čerstvých ovocných a zeleninových šťáv lze doporučit z mnoha různých hledisek. Šťáva vymačkaná z ovocných plodů a zeleniny se používá pro své léčivé účinky již od 19. století. Tělo se pomocí šťáv velice dobře pročišťuje a výborně se upravuje acidobazická rovnováha organizmu. K této proceduře používáme zásadně čerstvě vymačkané- odšťavněné ovoce a zeleninu, tedy nic, co by prošlo tepelnou úpravou. Šťáva obsahuje především vodu, enzymy, minerály, vitaminy, jednoduché cukry a chlorofyl. Pokud použijeme kvalitní odšťavňovače je tekutina důkladně vyždímána a oddělena od vlákniny, která zůstane jako odpad při odšťavnění. Tělo pak může snadno hned po vypití šťávy začít vstřebávat živiny v nich obsažené. Proto jsou šťávy tak účinné i u lidí se silně zanesenými střevy, kde je to mnohdy jediný možný způsob přijímání správné výživy, protože jejich trávící ústrojí není schopné pevnou potravu zpracovat a dostat si z ní potřebné látky. Nejznámějším propagátorem jejich konzumace byl dr. Walker, autor několika knih o zdravém způsobu života, který se díky svým zásadám dožil neuvěřitelného věku.
Nejúčinnější je příjem šťáv ráno na lačno. Výrazné léčivé účinky se dostavují už při příjmu půl litru denně. Prospěšné je jakékoliv zkonzumované množství a Dr. Walker razil zásadu: "Raději trochu šťávy, než nic." Samozřejmě se naskýtá otázka, kde je to maximum. Osobně se domnívám, že větší množství než litr denně Vám bez postupného navykání bude působit spíše zažívací potíže, než výrazně prospívat, ale je to vždy individuální reakce daného jedince. Po návyku je možné pít opravdu velká množství bez jakékoliv negativní reakce. Protože nic se nemá přehánět, nedoporučuji čerstvé džusy pít pořád a nadměrně. Rozhodně jimi ze dne na den nevyléčíme různé choroby, které nás trápí. Je třeba si uvědomit, že v čerstvém džusu přijímáme ovoce a zeleninu v koncentrované podobě. Vypitím malé sklenky šťávy vlastně přijímáme najednou například pět velkých rajčat nebo paprik, což není normální konzumací možné. Zpočátku bohatě stačí denně dvě sklenice o objemu 2 až 3 dcl, ráno a odpoledne, nebo večer. Po několika týdnech zvýšíme dávky džusů i na pět sklenic denně. Zpočátku šťávy ředíme v poměru 2 díly šťávy na díl vody, později přejdeme na poměr 3:1. Tmavé a podle výzkumů velmi zdravé druhy zeleniny, které intenzivně působí i ve formě džusů, také ředíme, poměr 3:1. Jde především o brokolici, zelí, kapustu, špenát a červenou řepu. Současně je třeba dodat organizmu i adekvátní množství vlákniny pro bezchybnou funkci tlustého střeva.
Tohle a ještě více zajímavého se dozvíte v knize  "Čerstvé ovocné a zeleninové šťávy" Dr. Normana Walkera:

JABLEČNÁ - Pomáhá při zácpě a povzbuzuje činnost dolní části střeva, pokud se pije ráno nalačno. Je bohatá na hořčík, železo, křemík, karoteny, obsahuje nenasycené mastné kyseliny, má vysoký obsah draslíku i velké bohatství vitamínů a stopových prvků, Užívá se při zánětech a horečce. Téměř neobsahuje bílkoviny, má málo sacharidů, obsahuje mnoho vody a malé množství mastných kyselin ve slupce. Při růstu plodů se tvoří mnoho vit. C a bioflavonoidů, které brání jeho oxidaci. Obsahuje až 30% pektinu, účinné vlákniny, která snižuje hladinu cholesterolu a váže na sebe toxické látky jako je olovo, nebo rtuť. Jablka snižují krevní tlak, hladinu cholesterolu a krevních tuků, posilují imunitní systém, srdce a krevní oběh, stabilizují hladinu cukru v krvi a posilují cévy (především slabé žíly). Mají velmi pozitivní vliv na metabolismus (látkovou výměnu) a čistí střeva. Jablka jsou mimořádně bohatá na draslík, který je nezbytný pro hospodaření s vodou, pro přenos nervových podnětů, funkci ledvin a činnosti svalů.

BORŮVKOVÁ - Borůvky pochází původně z Přední Asie a jsou zvlášť bohaté na karoten. Obsahují tanin tříslovinu, která působí proti zánětům a hojí sliznice, antokyan spolu s železem a vit. C příznivě ovlivňuje krvetvorbu, regeneruje zrak a zlepšuje vidění při špatných světelných podmínkách. Látky z borůvek se rychle vstřebávají, omlazují a dávají životní energii, jsou lékem proti stresu - účinné biolátky borůvek uklidňují nervy. Pomáhají při průjmech a jiných střevních potížích, snižují hladinu cholesterolu a tuku v krvi, působí preventivně proti infekcím a posilují imunitní systém, chrání tělesné buňky proti volným radikálům.

OKURKOVÁ - Je silně zásadotvorná a velmi močopudná, podporuje růst vlasů. Směs okurkové a karotkové šťávy má vynikající vliv na revmatické potíže. Stabilizuje krevní tlak na normálních hodnotách. Pomáhá při zánětech dásní. Čistí pleť.

To je jenom malý příklad z toho, co se doporučuje pít. Odšťávnit se dá vlastně úplně všechno a záleží jenom na vás, nač máte chuť, či co právě na vaší zahrádce roste, či co máte v lednici.
Přestane -li vás bavit jedna chuť, můžete je různě kombinovat a získáte nepřeberné množství chutného a hlavně zdravého pití!



Tipy na ovocné šťávy:
1) 2 pomeranče, čtvrt žlutého melounu, čtvrt ananasu, 1 kiwi
2) 1 pomeranč, 1 jablko, 1 hruška, 1 grapefruit
3) 2 pomeranče, 1 broskev
4) 150 g ostružin, 2 hrušky
5) půlka ananasu, 1 banán, čtvrt žlutého melounu
6) 2 jablka, 1 řepa, polovina citronu
7) 1 grapefruit, 1 jablko, 80 g
černého
rybízu
8) 180 g malin, půlka ananasu
9) 200 g malin, 3 mandarinky
10) 150 g hroznového vína, 3 kiwi

Tipy na zeleninové šťávy
1) 1 okurka, 4 růžičky brokolice, 1 mrkev
2) 3 mrkve, 7 špenátových listů, půlka avokáda
3) 2 mrkve, hrst řeřichy, půlka okurky
4) 3 mrkve, půlka hlávkového salátu.
5) 150 g květáku, 2 mrkve, snítka petrželky
6) půl hlávkového salátu, 2 natě řapíkatého salátu, 2 mrkve
7) 3 rajčata, 3 velké špenátové listy, 1 mrkev
8) 3 mrkve, půlka malé řepy
9) 6 rajčat, 6 lístků bazalky a 6 snítek petrželky
10)  3 natě řapíkatého celeru, 5 špenátových listů, osmina hlávky bílého zelí, 3 snítky kopru, 1 citron




Kdo byl Drásal?

7. července 2010 v 8:00 | Wikipedia a já |  Víte, že?
Josef Drásal (4. července 1841 v Chromči na Šumpersku - 16. prosince 1886 v Holešově) byl nejvyšší člověk, který podle dochovaných údajů kdy žil v českých zemích.
Narodil se v chudé rodině brusiče jehel Johanna Drásala a jeho manželky Magdalény jako třetí z jejich šesti dětí. Dorostl do výšky cca 242 cm; žádný hodnověrný doklad o jeho výšce se sice nedochoval, lze ji však poměrně přesně stanovit z kosterních pozůstatků (kopie jeho kostry je uložena v Anatomickém ústavu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně). Za jeho abnormálním vzrůstem stála zřejmě nadměrná produkce růstového hormonu, způsobená poruchou podvěsku mozkového; tato porucha ho asi dvacet let živila, když Josef vystupoval jako varietní a cirkusová atrakce po celé Evropě (dokonce i před francouzským císařem Napoleonem III.) a dostal se až do Turecka. Kromě výšky proslul ovšem i silou a samozřejmě i mimořádnou chutí k jídlu, kterou se mu údajně jen málokdy podařilo zcela uspokojit. Jako většinu lidí, vybočujících z normálu, i jeho trápily komplexy, za svou výšku se styděl a chodil nahrbený, později však, když začal být známý a živil se jako atrakce, byl na svoji výšku naopak hrdý.
O jeho síle se traduje řada historek: dovedl prý zvednout převrácený vůz naložený plně obilím či porazit rukou vola a zase ho zvednout; kámen, který by se musel přepravit povozem s voly, dokázal sám přenést; rváče v hospodě prý posbíral do náruče a vynesl je ven; při vystoupení před Napoleonem III. měl na velký stříbrný podnos naskládat několik trpaslíků a přinést je císaři.
Obr Drásal zemřel ve věku 45 let na souchotiny (některé prameny však uvádějí, že příčinou byla choroba ledvin). Ještě za jeho života projevilo Britské muzeum zájem o jeho kostru, Drásal však odmítl, chtěl být pochován v Holešově a v poslední vůli si vymínil po smrti pokoj a na svém hrobě umístění kamene své velikosti. Toto přání však nebylo naplněno - jeho pozůstatky byly třikrát exhumovány a v roce 1967 bylo provedeno i antropologické vyšetření, které ukázalo, že Drásal trpěl vzácným onemocněním, které bylo příčinou nejen jeho abnormálního vzrůstu, ale i příčinou jeho předčasné smrti. V celosvětovém měřítku byl Josef Drásal patnáctým nejvyšším člověkem, v Evropě pak obsadil desáté místo.

Soubor:Narodopisna vystava 1895 Josef Drasal.png




Kam na výlet?

6. července 2010 v 13:30 | netové stránky a já |  Víte, že?
Pižmo (odborně a hovorově zastarale mošus) je pronikavě páchnoucí látka, kterou produkují samci kabarů pižmových při značkování svého území. Této látce, strukturně podobné feromonům, se přisuzují afrodiziakální účinky.
Pižmo bylo hojně využíváno především v parfumerii, kde se používalo jako tzv. fixátor k prodloužení trvanlivosti vůně. Lov kabarů je dnes z důvodu jejich ohrožení zakázán a pižmo je vyráběno synteticky.

Soubor:Moschustier.jpg


Podle Eposu o Gilgamešovi si Sumerové potírali vlasy vonným olejem, vonnými oleji si masírovali i údy a z kadidelnic stoupala vůně omamného cedru. Už před pěti tisíci lety se Sumerové i Egypťané koupali v jasmínovém, kosatcovém, hyacintovém či jiných olejích. Tajemství výroby vonných látek je zaneseno klínovým písmem na hliněných mezopotamských tabulkách. Také ve staroindických védách starých tři až čtyři tisíce let se píše o růžovém oleji a puškvorcové silici. O vůních se hovoří i v Kámasútře z prvního století n. l. Egypťané znali už před třemi tisíci lety vonné směsi připravené z pižma, ambry a durianu. Egyptské ženy používaly nejrůznější kosmetiku, dokonce i přípravky na svěží dech. Italští chemici dokázali vyrobit podle starých záznamů parfém, který kdysi užívala slavná egyptská královna Kleopatra. Parfém obsahuje mimo jiné balzám, myrhu, skořici, kardamom, kořen kosatce, lotos, šafrán a majoránku. Plachty Kleopatřiny lodi byly prý napuštěné růžovou vodou a na palubě stála kadidelnice, z níž se linula vůně proslaveného egyptského parfému kifi. Skládal se z puškvorce a skořicového, mátového, pistáciového, jalovcového a akáciového oleje. Parfémy patřily nerozlučně i k antickému Římu. Růže na výrobu vonných směsí, které používaly jak římské patricijky, tak kurtizány, se dovážely z dnešní Libye, fialky z Athén a čajové růže z Egypta. Vonné látky se pokládaly za významné afrodiziakum.  
Kateřina Medicejská, Italka, která se stala francouzskou královnou (žila 1519 až 1589), založila v provensálském městě Grasse, kde je dnes světové Muzeum parfémů, první zdejší laboratoř určenou k výrobě voňavek. Přivezla si na to odborníka z Itálie. Grasse se stalo už tehdy centrem výroby parfémů. Také díky tomu, že v okolí rostly lány levandule a růžových keřů.   
Nejen Kateřina Medicejská, ale i britská královna Alžběta I. měla přímo legendární slabost pro parfémy. Díky ní patří dnes ke korunovačnímu obřadu britských králů pomazání ambrovým olejem s esencí z růžových květů a jasmínu.
V osmnáctém století v období rokoka se parfém stává velmi žádaným luxusním zbožím. Versailles, sídlo francouzských králů, bývalo dokonce nazýváno parfémovaný dvůr (la cour parfumée). Milenka Ludvíka XV. Madame Pompadour, vydávala ročně za parfémy a kosmetiku půl milionu franků. Milovala hlavně květinové vůně v elegantních flakonech. Podobně tomu bylo za Ludvíka XVI. a Marie Antoinetty. Ta měla svého královského voňavkáře Jeana-Luise Fargeona. Mezi vystavenými předměty v Grasse je i cestovní kufřík Marie-Antoinetty s flakony na voňavky. V mimořádné oblibě měl vůně i Napoleon Bonaparte. Užíval každý den lahvičku až dvě kolínské vody, aby přehlušil zápach vojenských bot. Obsahovala vůni citronu a rozmarýnu a další ingredience, které se podařilo zjistit z pozůstalosti Napoleonova komorníka Aliho. Říká se, že to byla vůně doslova hypnotická.  
Ve francouzském městě Grasse je museum parfémů, kde je vystaveno přes 5000 předmětů, zahrnujících 4000 let používání voňavek. V muzeu se představují návštěvníkům i flakony na parfémy. Postupem času se z nich stávala velmi osobitá, někdy až umělecká díla. Byly z různě tvarovaného, rytého, broušeného či jinak zdobeného skla, ale i z jemného porcelánu, mnohdy ve tvaru sošek, což bylo typické například pro Anglii osmnáctého století. I dnes má každý parfém svůj typický flakon.

[Boucher-Francois-La-toilette-1742-Huile-sur-toile-52,5x66,5cm-Museo-Thyssen-Bornemisza-Madrid.jpg]

Tak to bylo

6. července 2010 v 11:11 | já |  Moje psaní
Prodloužený víkend se nám chýlí ke konci. Bylo báječné mít celou svou rodinku pohromadě, vidět, jak jim všem chutná a těšit se z jejich přítomnosti. Bylo nádherně, na zahradě i v blízkém parku. Několik fotek jsem nafotila, něco se povedlo, ale něco se nedá uveřejnit. Musím to zase trošku přebrat. Starší syn byl v sobotu na Bikemaratonu Drásal, jehož 17. ročník se v našem okolí jel. Lidí tam bylo jako dobrých a závodníků rovněž.



V neděli jsme si množství fotografií prohlédli, pokochali se pohledem na zdatné závodníky a šli se věnovat něčemu jinému. Otrhali jsme višni, já upekla koláč a ostatní ho snědli. Byl dobrý, za 20 minut z něj nebylo ani zrníčko.
 Elis chtěla navštívit sousedovic Rafa, tak jsme teda vyšli na večerní procházku. Bylo příjemně, jenom kolem nás se neustále hromadil hmyz, mouchy, chrousti a jiné potvůrky. Elince se to docela líbilo a chňapala kolem sebe zubama.

022

chrousti

Ty potvůrky jsem už večer nevyfotila, proto jsem si zapůjčila tohle foto ze stránek toulky. kolas. Omlouvám se.
Noční pohodu rušily nekoordinované výkřiky z nedalekých osvěžoven a zahrádek. Nad ránem pak nás probudili sousedé od naproti, kteří odjížděli někam na dovolenou. No, ale trvalo jim hrozně dlouho, než všechno nacpali do auta, než se usadily děti a pak ještě, než sehnali psa. No, ale už odjeli a bude zase chvíli v ulici klid.
Dneska od rána leje jako z konve, tak jsem se dala do psaní dalších dílů  Blýskavých vzpomínek, k obědu dělám smažený sýr a pak se uvidí. Jsme pozváni na chalupu, tak uvidíme. 

Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny?

5. července 2010 v 16:59 | česká televize |  Co se mi líbí
Na půdě starého domu, v zaprášeném kufru, si zařídili útulný domov čtyři kamarádi: panenka Pomněnka, požitkářský a trochu líný medvídek Mucha, marioneta - dřevěný rytíř Krasoň a rtuťovitý plastelínový skřítek Šubrt. Jsou veselí a hraví a těší se na své každodenní hry a rituály.
Každý den u snídaně si vylosují, kdo má ten den narozeniny, oslavenci pak zahrají písničku a krásná Pomněnka mu upeče dort. Pomněnka pak své kamarády vypraví "do práce". Mucha je výpravčím na nedalekém nádraží, Šubrt strojvedoucím a rytíř Krasoň jezdí denně vlakem do Dračí sluje, kde svádí lítý boj s nafukovacím Drakem. Idylu jejich veselých her a hravých rituálů zničí vládce Říše Zla - pobronzovaná sádrová "Hlava". Zalíbí se mu Pomněnka, a tak nařídí svým sluhům, aby ji unesli. Na záchranu Pomněnky se s komickým odhodláním vydají rytíř Krasoň a medvídek Mucha, kteří musí cestou do Říše Zla překonat spoustu nebezpečných nástrah a překážek (zdolat vysoké horstvo, projít začarovaným lesem, zachránit se z černé díry apod.) Šubrt, který se nedopatřením dostal až před dům, se snaží po římse vyšplhat zpátky na půdu, aby se přidal ke kamarádům. Na pomoc jim přicházejí i další obyvatelé půdy v čele s chytrou myškou Sklodowskou, která zorganizuje velkou záchrannou akci. Společně překonají všechny pasti a nástrahy a nakonec svým důvtipem a odvahou zvítězí nad vládcem Ríše Zla. A vyřeší i úkol nejzáludnější - mezi spoustou stejných Pomněnek, které vyrobil lstivý dr. Skarab, najdou tu jedinou a "jejich" - pravou a laskavou Pomněnku. Zachrání tak nejen Pomněnku a sebe, ale i svůj harmonický domov a starý dobrý svět, a poznají, jakou sílu má přátelství. Večer pak všichni oslavují své znovuzrození u velkého narozeninového dortu, který jim upekla Pomněnka.



Malá hra s fotografií

5. července 2010 v 16:50 | já |  Fotografie
0411


0411

041 aa1

041 a1

Blýskavé vzpomínky - XV.

4. července 2010 v 8:00 | já |  Moje povídání
Tohle večerní uspávání maličké Lidušky neměl Poldík rád. Sestřička se narodila hned po Novém roce, večery byly hodně dlouhé a jemu se nechtělo spávat. Maminka sedávala u Liduščiny postýlky a tichým hlasem zpívala stále dokola stejné písničky. Některý večer byl docela veselý, to když byl doma táta a s Poldíkem si hrál. Nosil jej na rukou, dělal s ním letadlo a točil se s ním, až se Poldík zalykal smíchem. Někdy se stalo, že neudržel večeři v sobě a ta se dala na cestu ven po kuchyni. To pak bylo zle! Maminka křičela na tátu, k tomu se přidalo vřeštící mimino v koutě a po chvíli i usedavý pláč malého nezbedy. Končilo to zlým pohledem tatínka a bouchnutím dveří. Pro dnešní večer byl konec s pohodou a Poldík se bez řečí vydal na kutě. Bouřky byly na denním pořádku a časem je i Poldík přestal vnímat. Jak sestřička rostla, stále více se jí vzdaloval. Sedával na verandě a velikánským oknem pozoroval svět tam venku. Líbil se mu ruch na ulici vedoucí kolem jejich vilky, stávala se hlučnější a rušnější. V samém srdci měnícího se města. Stávalo se, že Liduška pomalou batolecí chůzí došla až na verandu, kde právě seděl. Natahovala malé ručky a chtěla za ním nahoru na okno. Když si jí nevšímal, začala pištět a křikem přivolala některého z rodičů.  
Na počátku třicátých let se Provázkovi objevili ještě několikrát ve Lhotě, většinou při nějakých narozeninách nebo s kytkou na hrob prababičce. Zanechali po sobě několik alb fotografií a hezké vzpomínky. Bára s Oldřichem vycítili, že u nich není něco v pořádku a ani se neptali. Měli svých starostí dost, Barunka zůstala s narozenou Aničkou sama, otec se k dítěti nechtěl znát a tak měli na krku další dítko. Míně táhlo na padesát a cítila, že už nestačí na všechno jako dřív.  
Jeden podzimní večer, zrovna když ukládala ke spaní malou Aničku, přijel k domku na začátku Horní ulice nějaký vůz. Ze zvědavosti vyhlídla oknem do ulice, kde uslyšela nějaký hluk, pomalu usínající Anička se v postýlce zavrtěla. Mína zahlédla několik mužů, stát spolu s vedoucím pily, jak mluví s Oldřichem. Jakoby vytušila něco zlého, zatočil se s ní svět, zrudla, vykřikla a zachytila se postýlky. Stála tam nějakou chvíli a nebyla schopna se hnout. Nějaká cizí ruka jí sevřela srdce a drtila ohromnou silou, tak, že nemohla popadnout dech. S očima dokořán se po chvíli sesula na koberec a zůstala ležet úplně bez ducha. Tak ji tam po chvíli našel Oldřich, když spolu s Barunkou a Boženkou jí přišli oznámit zlou novinu. Marně se snažili maminku probrat k životu, ležela a jenom slabounce vzdychala. Položili ji na otoman do vedlejšího pokoje, na hlavu jí dali studený obklad a zavolali doktora. Jeho zpráva potěšující nebyla, nechal ji převést do nemocnice a tam za dva dny zemřela. Bylo dobře, že se nedozvěděla tu zprávu, kterou v ten večer přivezli z pily! Na Jindru spadl v lese strom a přerazil mu obě nohy. Odvezli ho do nemocnice v Přerově a tam mu museli jednu nohu amputovat. Z mladého nadějného chlapce se tak rázem stal invalida.  
Smutek vládl domem, v němž zůstal jenom stárnoucí Oldřich s dvěma dcerami a milovanou vnučkou Aničkou. Starší Bára měla na starosti celou domácnost i svou tříletou dcerou. Jindru vozili z jednoho zařízení do druhého, ale stále se zdálo, že to není k ničemu. Pahýl neustále mokval, a tak nemohl mít protézu. Mladík se uzavřel do sebe a stával se z něj mrzout, jehož dokázala při návštěvě rozveselit jenom malá Anička. Ta se vždycky připlazila k jeho vozíku a dožadovala se "ovozit, ovozit, týcu!", Jindra ji uchopil a jako pírko si ji posadil na klín. Pak spolu s ní jezdil po bytě, nebo zahradě.
Boženka dokončila Obchodní školu a našla si místo u prokuristy v okresním městě. Oldřichovi a Báře se tím hodně ulevilo, bylo období krize a tak byli rádi, že nějaké místo našla. Bára chodívala denně prodávat do stánku a pomalu se z ní stávala obchodnice. Malou Aničku nechávala v péči dědečka Oldřicha, který zůstal bez práce. Tovární hasičský sbor měl stále stejný počet mužů, ale patřičně je omladil a tak třiapadesátiletý Oldřich už nebyl perspektivní.
Krize se zdála nekonečná a i v Brně dolehla na Provázkovu rodinu vší silou. Tiskárna neprosperovala, bylo málo peněz na její modernizaci a ať se majitel snažil ze všech sil, nezbylo mu, než velmi zadlužený podnik prodat. Smutně se Josef loučil se svými kamarády a ještě smutněji opouštěl mistra, který se o něj ve válce postaral. Chodil domů stále později a cestou se nikdy nezapoměl zastavit v hospodě na Růžku. Barbora se na něj zlobívala a její výčitky často přecházely do prudké hádky. Ještě, že měli nějaký ten nastřádaný majetek po rodičích a mohli si udržovat zdání spokojeného života. Přesto museli prodat jeden ze dvou činžovních domů a také nějaké akcie.  Poldík se chystal chodit na reálku a tak peněz bylo třeba.
Liduška byla velmi nadaná v matematice a jejím snem bylo studium na vysoké škole. Josef i Barbora děvče milovali a Poldíkovi se stále zdálo, že ji protěžují.  Na denním pořádku byly jejich sourozenecké sváry, které postupně nabíraly na stále větší a větší intenzitě. Dům se otřásal v základech, když ti dva po sobě křičeli a bojovali spolu o přízeň rodičů.
V červenci roku 1937 dojela celá Provázkova rodina do Lhoty na prázdniny. Léto bylo nádherné a tak dosluhující auto používala celá rodina k výletům po okolí.  Poldík se ve Lhotě docela nudil, a ptoto přivítal, když otec opouštěl Lhotu a vracel se do Brna. Nechal Lidušku i s mámou u tety a odjeli. Oldřich s Bárou sedávali na zahradě pod slunečníkem a nad starým albem vzpomínali na Mínu, Barbořinu matku i otce.
Celé léto si Anička s Liduškou spolu hrály na zahrádce u domu. Anička rozdělala svůj domeček, který jí z prken udělal udělal Jindřich, nanosily do něj hrníčky, sporák a nábyteček a panenky a celý den tak prožívaly se svými dětmi nádherné chvíle. Občas se kolem mihl Poldík a sebral jim něco z jejich pokladů, to proto aby je pohněval. Anička měla svou červenou semišovou truhličku, v níž měla uschované tajnosti. Liduška neustále žadonila, aby si je směla prohlédnout, ale Anička se nedala. Vždycky vyndala ven jenom jednu drobnost, jako např. malý prstýnek s kominíčkem, kterého jí koupila babička na pouti. Další drobností byl stříbrný řetízek, který nosívala maminka na krku a který se jí jednou roztrhl a upadl do trávy. Nebyl k nalezení, až jednoho dne všudybylka Anička zahlédla kousek lesklého drátku a řetízek byl její. Nikomu o něm neřekla a schovala si ho do truhličky. Nejtajnější ze všech vecí, které v truhličce byly se zdály být malinké hodinky na popraskaném řemínku. Nešly, ale Anička je chovala jako oko v hlavě, protože byly velmi staré a patřívaly dávno zemřelé tetě Máně, na niž si maminka tu a tam vzpomněla, když Aničce česala vlasy. Měla je samou kudrlínu jako ona a také se jí docela podobala.
S příchodem srpna se Provázkovi vrátili nazpět do horkem rozpáleného Brna. Z návštěvy Čech se vrátil domů jenom Josef bez Poldíka. Toho nechal u svých rodičů v Praze, aby si ji dostatečně prohlédl s dědečkem a babičkou. Och, jak se mu ta velká Praha líbila! To bylo něco jiného než Brno.

MS v kopané

3. července 2010 v 22:20 | já |  Moje psaní
Nikdy jsem fotbal nehrála, to podotýkám hned na začátku. Kdysi dávno v dětství jsem si občas ukopla palec v zápalu hry s bráchou a ostatními kamarády, ale pořádně se trefit do balonu, to ne.
Doma mám tři chlapy, kteří jsou k obrazovce přilepení při každém sportovním utkání. Štvalo mě to! Moje gymnastika, atletika a lyžování tak často v televizi nebývá. I nezbylo mi nic jiného, než se začít přizpůsobovat. Nejdříve jsem  se naučila spolu s nimi sledovat kulečník, to je docela zajímavé, sledovat barevné kuličky běhající po zeleném stole.  Později jsem tu a tam nakoukla na obrazovku, odkud do pokoje zazníval řev motorek, snažících se vyjet do strmého kopce. Občas sice sklouzl dolů, ale tu a tam se to někomu podařilo. S tím, jak kluci rostli a jejich hlasy mohutněly, jejich mohutné Góóól se nedalo neslyšet. Tu a tam jsem tedy ve snaze utišit jejich nadšení přiběhla do pokoje a koukla na opakování nějaké té branky, ať už v hokeji, házené nebo vodním pólu. Stárneme a moudříme, řekl někdo chytřejší než já. Dneska mě nedokáže takové řvaní přilákat k televizi. Ne proto, že bych ho neslyšela, ale proto, že se stávám jeho součástí. Sedím spolu s polovičkou u právě probíhajícího MS, spolu hodnotíme jednotlivá mužstva, rozhodčí i trenérské záměry. Zrovna včera jsme drželi pěsti těm černým chlapíkům z Ghany a měli oči plné slz s tím nešťastníkem, který neprovedl exekuci a nastřelil břevno. Právě končí zápas Španělsko - Paraguay, chybí jenom pár minut k rozhodnutí, kdo bude šťastnější.
Tak nevím stává se ze mě fanda, nebo jsem si už zvykla a dokážu přežít i tři týdny trvající mužské radovánky

Kolínská z kuchyně

2. července 2010 v 12:15 | já |  Moje psaní
Tak jsem konečně na dovolené. Povaluji se na zlatistém písku u modřounké vody a užívám si sluníčka. Na pláž chodím hned brzy ráno, abych si užila trošku chládku. Mám s sebou rozečtenou knížku a tak nevnímám čas, kolem se to začíná plnit lidmi a jejich řeč mi připomíná cvrlikání ptáků. Je mi báječně!
"Z dovolením, mohu si k vám dát lehátko?" ozvalo se nade mnou. Zvedla jsem hlavu a tam stál on, s velkým O. Brada mi poklesla a z úst se vydralo něco jako "mnojo". Polila mě horkost a já se cítila jako blbka. Copak musím před každým mužským sednout na prdel? Mé druhé já mi našeptává, ale podívej se, jak je krásně urostlý a opálený! No a co, ten poslední byl také urostlý a nakonec se z něj vyklubal bijec. Ještě dneska cítím na zádech ty jeho vítací herdy!
No dobře, ale každý není stejný, přece! To vím, ale teď nechci o nikom ani slyšet, jsem sama no a co? Tento vnitřní boj se odehrával celou dobu, než se fešák uvelebil. Jenom aby nechtěl navazovat kontakt, to bych se asi vážně naštvala. Otočila jsem se provokativně na druhý bok a snažila se pokračovat ve čtení. Nešlo to! Něco mě rušilo, něco se kolem mě táhlo jako neodbytný doporovod toho vedle mě. Chřípí nosu nasálo něco, co se podobalo náhlému vypuštění papiňáku. Byla to směska česneku, piva, nějakého koření a to všechno překrývala, ale marně, nějaká laciná kolínská. Smrděl! Vážně on docela pronikavě smrděl!
Posadila jsem se a po očku se na něj dívala, vypadal docela dobře, ale ta jeho vůně byla děsná. Skutečně se to po delší době nedalo vydržet. Tak! Tohle ti teda osolím, chlapečku!
"Heleďte se, mladý muži, kde jste koupil tu vaši kolínskou?" zeptala jsem se docela vážně. Chvíli mlčel a pak jmenoval nejbližší prodejnu kosmetiky, kterou tady viděl.
"No, je příjemná, ale to, co se s ní snažíte zakrýt, už méně. Možná by bylo lepší, kdybyste se pořádně vysprchoval. Jde od vás šílený odér," dodala jsem a otočila jsem se na druhou stranu.
Čekala jsem, že se na mě spustí lavina ne zrovna příjemných slov, ale on nic, jenom sebral své věci a bez řeči odešel. Chvíli jsem ho sledovala pohledem a když zakotvil u té krasavice z vedlejšího zájezdu, pousmála jsem se. Tak se teda měj, kámo, tahle kočka tě pěkně probere.
A opravdu netrvalo to dlouho a chlapec se opět sbíral a odcházel.
Zmizel mi z očí i mysli. Když jsem jej znovu potkala, ve výtahu, usmál se na mě a mrkl jedním okem. Opravdu se na mě usmál, a když vystupoval o patro níž než já, zůstal po něm ve výtahu lehký obláček vonící po levanduli. A vida! Já se bála, že dostanu na tu svou nevymáchanou a on zatím udělal takový pokrok. Byl opravdu krásně urostlý a voněl.