5. června 2010 v 10:44 | já
|
Jednu chvíli to vypadalo, že zase spustí liják. Bylo kolem třetí hodiny odpoledne a na obloze se začalo černat.
Rychle jsem zavírala všechna okna v domě, ale jako zázrakem nespadla ani kapička.
Ba naopak, ukázalo se sluníčko.
Vzala jsem foťák a hurá ven. Sluníčko vrhalo zvláštní stíny a já fotila a fotila.
Sousedka se dala do přípravy auta na zítřejší výlet.
Všechno se snaží dohnat ten nedostatek sluníčka.
V noci jsem špatně spala, v nedalekém parku se odehrála tragedie. Přesně ve dvě hodiny po půlnoci mě vzbudil úskostlivý a dlouhý křik. Volání o pomoc a záchranu. Nějaká matka tam chránila své mladé a snažila se přivolat pomoc. Tak strašnou úzkost a strach jsem ještě nikdy neslyšela. Trvalo to hodně dlouho, pak zvuk zvolna utichal, aby se ještě jednou vzchopil a znovu volal o pomoc. Pak bylo slyšet jak zvolna slábne, až utichl docela. Tragédie byla dokonána! Nějaká šelma tam lovila ptáčata a já pak nemohla usnout.
Ranní sluníčko však odehnalo všechny chmury, nákup v nedalekém obchodě proběhl bez problémů, a tak jsem se dala do chystání oběda a upekla jsem to, co miluju - koláč s rebarborou.
Teď sedím u kafíčka a pochutnávám si na té ohromné dobrotě. Tak se mějte a ať už nám neprší.
Hadi, užívej si krásného dne, máš upečenou i dobrotku, tak to nebude mít chybu. :-)