Probudilo mě krásné ráno! Po podlaze se zvolna pohyboval proužek růžového světla, že by cukrová vata? Musela jsem to hned prozkoumat. Svým škrábáním na dveře jsem rázně ukončila paniččino chrupání. Moc nadšená nebyla, ale pak jsme se domluvily, No, co, já to krásné růžové ráno nechci zaspat. Vyběhla jsem dveřmi a zůstala stát na posledním schodku. Na obloze se líně pohupovaly růžové obláčky,


Pod nohama mě zastudila zelená travička a v nedalekých keřích krásně štěbetají ptáci. No, krásně, já je vlastně moc nesnáším a pořádně je proháním po zahradě, ale teď ráno se všechno zdá tak jiné.

V těch kvetoucích keřících na mé zahrádce je tolik zajímavého. Právě včera jsem se tady setkala s ježečkem, ale dneska tady není, ještě se podívám támhle k té fialové nádheře. Třeba se mi tam schoval.

Společně s paničkou jsme obhlédly ty červenající se kuličky na stromě, pak ještě jsme překontrolovali kytičky v květináčích, u nichž každé ráno bývá několik ošklivých hnědých slimáků. Brr, ty já nesnáším a vždycinky na ně vrčím. Dneska jsme asi přišli pozdě, už tu nebyli.


Vzadu v zahrádce se něco krásně žlutí, tak se tam taky kouknu, co kdyby to bylo k jídlu. A tohle tady jsem já v celé své kráse. No a to dlouhé v trávě je moje fotící panička. Sluníčko vrhá její dlouhý stín na trávník a začíná nám krásný den. Haf, já už mám hlad, tak pojďme domů.



Haló, slyšíš mě! Už se nemůžu dočkat snídaně, tak pojď už, ano?

Na tvé zahrádce je Hadi moc hezky a koukám, že už pomalu dozrávají i třešně! Prázdniny začínají, léto máme tady, tak ještě aby tomu odpovídalo i počasí a můžeme si říct, jak je na tom světě krásně. :-D