close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Domky a domečky

25. června 2010 v 15:05 | já |  Moje psaní
Po několika letech jsem se dnes vydala do sousední vsi. Vzala jsem si na to svou největší pomocnici - Babetku. Vyjela jsem něco po poledni, obloha se pomalu zatahovala a já už věděla, že z focení nebude nic. Mírný protivítr dělal jízdu docela příjemnou. Na začátku obce, v třetím domečku vlevo, bydlí moje přítelkyně a dávná kolegyně. Rozhodla jsem se navštívit i ji a nechat si svůj stroj u nich na dvoře.
Alík, černobílý voříšek, mě přivítal divokým štěkotem. Běhal kolem nás a dorážel na mou kovovou kamarádku. Na zazvonění však nikdo nevyšel a já pochopila, že asi nejsou doma. To jenom Alík, ten malý hlídač, zná cestu mezi ploty. Zaparkovala jsem proto Babetku vzadu u plotu, k němuž jsem ji připnula zámkem, a vydala jsem se do obce, kolem známých domečků a zahrad a vzpomínala na známé tváře. Tak tady bydlela babička Čechová, drobná stařenka, která uměla moc krásně vyprávět. V domečku žila se svým synem, svobodným mládencem. Jejda, co ta se ho naprosila, aby konečně dovedl domů nějakou tu nevěstu! Chtěla ještě vidět, že se syn usadil a žije spokojeně. Nedočkala se! Domeček je celý opravený a na zvonku je jiné jméno.
Kolem zavřené staré hospody, do níž jsem chodívala za dědou Bělíkem na trochu toho "lidského pořečnění", jak říkával, jsem se dostala do středu obce. Byl na levou nohu chromý a špatně chodil do schodů, proto ho děti nechaly tady na hospodě, kde nebyl ani jeden. Samy si postavili své domky, kousek za zahradou na kopečku, z něhož je krásný pohled na okolní krajinu. Tady jsem se chvíli kochala pohledem na osetá pole a v dálce se rýsující les.   
Vesnice ještě poklidně odpočívá, sem tam projede auto, jinak se tady nic neděje. Do návratu dětí ze škol a dospělých ze zaměstnání, zbývá ještě pěkná hodina. Vyšla jsem si kousek za vesničku, ke koupališti, které je už připraveno pro nedočkavé. Kolem je ticho, kiosek zavřený a v poslední chaloupce mezi poli to žije. Z dálky je slyšet dětský křik a štěkot dvounohého kamaráda. Nevím, kdo tam dnes bydlí, ale mám několik vzpomínek na manžele Podolovy, kteří tady, daleko za vsí, spolu prožívali podzim života. On pracoval na železnici a ona v družstvu. Jejich pracovní doba byla tak rozdílná, že byl zázrak zastihnout je oba najednou doma. V pečlivě uklizené kuchyni, kde na zdi tikaly velké hodiny, to aby na ně viděli i z nedalekého pole, jsem s nimi občas poseděla. Kachlový sporák s nezbytnou kočkou sedící nahoře na kobce, skoro pokaždé hřál. Babi Podolová měla ráda domácí kafíčko s cigaretkou a tak jsem se k ní někdy přidala, to ale jenom, když děda nebyl doma. On to neměl rád. Jeho oblibou zase byla hromádka karet a kostky. Několik partiček jsme si spolu zahráli a on vždycky vyhrál. Ještě dneska vidím čertovské ohníčky v jeho očích, když mě porazil. Oba byli na svůj věk velmi zdraví a tak mé návštěvy u nich bývaly tak dvakrát do roka. Nejraději jsem u nich sedávala na lavičce mezi stromy a dívala se na hory, které odsud byly, co by kamenem dohodil. Mezi stromy se pomalu ztrácely pozůstatky kdysi velkého hradu.
Ještě jsem se zastavila u kamenného náhonu, vedoucího někam mezi domy. Kdysi tady byl mlýn a pekárna, ale dneska je vše zbourané a celá ulička je postavena v novotě. Jenom upraveným korytem teče malé množství vody.
Alík ležel u mé Babety a vyhříval se na sluníčku, které se odhodlalo vykouknout zpoza mraků. Vrtěl ocasem, když mě uviděl, a slabým ňafáním mi dával najevo, jak poctivě hlídal. Za odměnu jsem ho podrbala za ušima. Doprovodil mě k silnici a pak se líně vrátil do zahrádky. Odjížděla jsem a bylo mi krásně u srdíčka.
 


Komentáře

1 babi Maňasová | Web | 25. června 2010 v 19:33 | Reagovat

Ano, je prima se semtam takhle projít a zavzpomínat.

2 Jarka | Web | 25. června 2010 v 19:39 | Reagovat

A mě je po přečtení tvých písmenek taky hezky u srdíčka. Pěkně jsem se s tebou prošla vesnicí a podívala se do životů několika lidí, díky tvým vzpomínkám. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama