close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Brýle, cvikry a ostatní čočky

28. června 2010 v 13:12 | Meny spol. s.r.o. |  Něco z historie
Nejstarší známé čočky byly nalezeny ve zříceninách antického Ninive. Byly vyrobeny z leštěného křemene a měly průměr téměř 4 cm. Aristofanes píše o "skle" pro vypalování děr v pergamenu a k mazání textu na voskových tabulkách, podle Plinia Staršího ho lékaři používali k vypalování ran.
Kolem roku 1000 byl vynalezen a od té doby i vyráběn (vyráběli ho Benátčané) tzv. čtecí kámen, tj. skleněný kulový vrchlík, který se přikládal ke čtenému textu, aby ho zvětšil. Používali ho především dalekozrací mniši.

Takovýto kámen popisuje ještě v roce 1268 anglický filozof Roger Bacon, zatímco v jednom italském rukopisu z roku 1289 je už zmínka o brýlích, tj. o čočkách upevněných v obroučkách. Musely tedy být vynalezeny někdy v tomto období. Někdy se uvádí jako jejich vynálezce Salvino D'Armate z Pisy, novější zdroje ukazují k dominikánskému mnichu Alessandru Spinovi z Florencie. První známé umělecké zpracování tématu s brýlemi se objevuje v roce 1352 (Tommaso di Modena).
Konkávní čočky - vhodné pro krátkozraké - se objevují až v 16. stol. Mimo jiné je používal papež Leo X., který byl velmi krátkozraký.



lorňon
Od okamžiku vzniku brýlí řešili jejich výrobci problém jejich správného usazení (upevnění), a to jak z hlediska mechanického, tak optického. Trvalo jim to 350 let. Španělští výrobci v 17. stol. experimentovali s hedvábnými stužkami připevněnými k obroučkám a tvořících smyčku kolem uší. Později španělští a italští misionáři začali používat - po čínském způsobu - místo smyček keramická nebo kovová závaží. Konečně v roce 1730 londýnský optik Edward Scarlett představuje pevné postranice, které se opírají o horní část ucha. Tento způsob se rychle rozšířil na celý kontinent.

Ale už roku 1752 je tu další vynález Jamese Ayscougha: postranice s dvojím čepem ("pantem"), které se nechají "ohýbat". Jejich popularita byla obrovská a zanedlouho se objevují na všech druzích maleb i v tisku. Rozšířily se opět velmi rychle, přestože nebyly levné: literárně vzdělaní američtí kolonisté za ně platili 200 dolarů!
Přes tato zlepšení mnozí aristokratičtí Francouzi a Angličané nosili brýle jen v soukromí, a pokud museli použít nějakou pomůcku na veřejnosti, používali tzv. monokl ("brýle" na jedno oko vyvinuté v Německu kolem r. 1700), který nebyl tak nápadný a nechal se lépe skrýt.
V roce 1780 objevuje Benjamin Franklin tzv. bifokální čočky, tj. čočky s dvojí ohniskovou vzdáleností. Brýle s takovýmito čočkami tak nahradily dvoje brýle (na dálku i na blízko). Přes nesporné výhody se tyto brýle začaly ve větší míře používat až v první polovině 19. stol.
Tehdy začal výraz "bifokální" používat John Isaack Havkins (ten si v r. 1827 nechal patentovat i trifokální čočky). Bifokální čočky byly tmelené ze 2 částí, byly křehké, nevzhledné a v místě spojení byly "nečistoty". V roce 1908 si nechal Borsch patentovat spojení obou čoček natavením (podle dřívější myšlenky de Weckera).
Ještě ke konci 19. století byla koupě brýlí záležitostí ryze obchodnickou: obchodník se zájemce zeptal na věk a na cenu brýlí a pak mu postupně zkoušel jednotlivé brýle tak dlouho, až byl zákazník spokojen :-)



 


Komentáře

1 Jarka | Web | 28. června 2010 v 19:12 | Reagovat

Já už pár let potřebuji brýle na čtení, nemám moc dioptrií, ale už se bez nich neobejdu.
Překvapilo mě, že bifokální čočky byly objeveny tak dávno, pamatuji se jak na nich byl dřív vidět středem vedený spoj, dnes už tam nic takového vidět není. 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama