close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Blýskavé vzpomínky - XIV.

26. června 2010 v 11:05 | já |  Moje povídání
Fotograf ještě jednou upravil skupinku stojící u nového vozu před domem Knapilových a pak se schoval pod černou roušku. Byla vidět jeho pravá ruka s malým gumovým balonkem, kterým se fotopřístroj obsluhoval. Celé to opakoval několikrát, pak poděkoval, poskládal svůj přístroj, připevnil jej na bicykl a odjel.
Veselá skupinka čítající osm lidí, se zvolna usadila ke stolu pod starou hrušeň a dala se do jídla. Lžíce cinkaly o talíře a Bára Knapilová slavila čtyřicátiny. Stůl byl pokryt bílým ubrusem a v kyblíku pod stříškou se tísnily kytky, které dostala od rodiny. Na svůj věk vypadala velmi dobře. Černé kudrnaté vlasy měla lehce zčesané do čela a na krku se jí třpytil řetízek s pavoučkem. Byl něžný a svítil modrým očkem. Po očku pozorovala své tři děti, které už skoro dospěly. Jindra s Barčou už měli osmnáct let a nejmladší Boženka devět. Na chvíli se zasnila a představila si samu sebe v jejich věku.
Jdou s maminkou a babičkou na pouť. Všude kolem davy lidí, děti pobíhají s papírovými frkačkami, skupiny starých žen se pozvolna vlečou do příkrého kopce, na jehož vršku stojí chrám. Mladí, muži i ženy sem a tam poponesou větší nebo menší kámen. U cesty, po níž poutníci kráčejí, jsou jich hromádky, které se díky lidem posouvají stále víc nahoru. Staví se monumentální schodiště  od kapličky se svatou vodou až nahoru ke kostelu. Farníci vlastními silami nosí nahoru stavební materiál. Je horko a Báru bolí nohy. Babička si sedá na podstavec jedné ze soch, které poutní cestu lemují. Je to Sv. Antonín žehnající rybám a vodním tvorům. Báře to připadá legrační, tady v kopci přece nejsou ryby, tak proč. Po chvilce, kdy se matka s babičkou  napily ze sklenice zteplalé vody, podali také Báře, ale ta odmítla. Raději se dala do další cesty, na jejímž konci byl chladivý pramen, prý zázračné vody. U paty nového schodiště posedávají žebráci a natahují své ruce ke kolemjdoucím s žádostí o milodar.
Jak je to už dávno! Od té doby byla s dětmi na pouti několikrát, ale dneska už je tam nic netáhne. O tom, že Barča ve stánku slečen Bohatových prodává, se dozvěděla od sousedky a nijak nadšena tím nebyla. Má sice už osmnáct, ale byla by raději, kdyby chodila do Hospodyňské školy u nich ve Lhotě. Ona si však postavila hlavu, tam nepůjde. Tak šla vydělávat, aby mohla dojíždět do města na mlékařinu.
Zábava kolem stolu nabrala na obrátkách, všichni se baví a překřikují jeden druhého.
Barbora Provázková je těhotná, na její siluetě je k nepřehlédnutí lehce se vzdouvající bříško. Konečně se Poldík dočká sourozence. Když pojedli, rozdělila se skupinka na ženy a muže. Obě Barbory si přes rozdílný věk velmi rozuměly, posadily se na lavičku k domu a s hlavami u sebe probíraly události uplynulého roku. Oldřich s Josefem se vrtali v motoru auta a kolem nich pobíhal malý Poldík. Jindřich s knihou seděl u stolu a četl. Boženka se pustila do sklízení ze stolu a pomáhala Barborce s úklidem.  Ta měla dneska dovoleno zůstat doma a do krámku se chystala až zítra. Pospíchala, protože měla domluvenou schůzku s kamarádkami. Těšila se, že tam bude také její oblíbenec - Mirek.
Tento dvacetiletý chlapec pracoval na dráze a seznámila je vlastně náhoda. Barbora jednou nesla k vlaku košík s jídlem a věcmi pro brněnskou tetu, když se stala nehoda. Dva vagonky se omylem dostaly na jednu kolej a jak do sebe setrvačností narazily, způsobilo to nepříjemný zvuk. Bára se tak vylekala, že jí málem košík vypadl z ruky. Nebýt pohotovosti pohledného mladíka, byl by obsah koše, zejména vejce a sklenice s medem, změněn na nechutnou změť. Mirek bydlel v domku pod kopcem, při cestě, po níž Bára denně upalovala do své práce. Tak se stalo, že se vídali skoro denně.
A dneska mají šanci se vidět opět.
Během několika letních měsíců se přihodilo spousta věcí. Jindřich začal pracovat v lesní pile v nedalekém Komárném. Bydlel skoro zadarmo v malé světničce pro dělníky. Tak Báře jeden krk ubyl a docela to bylo cítit. Boženka začala chodit sama do dívčí školy a zdálo se, že ji učení baví. 
Oldřichovi se podařil postup na vyšší funkci ve sboru, což s sebou neslo i vyšší příjem. Barbořina práce na zahradě polepšovny (jak se všeobecně ve Lhotě říkalo Ochraňovně pro mládež zpustlou a mravně narušenou), byla stále přínosem pro rodinu a zdálo se, že všechno půjde jenom správným směrem.
První větší rána dopadla na Knapilovu rodinu s Barunčiným oznámením, že se musí urychleně vdát!  Maličké přijde na svět hned v dubnu roku 1927, jen půl roku po malé Lidušce Provázkové v Brně.
 


Komentáře

1 Jarka | Web | 26. června 2010 v 12:20 | Reagovat

Jedna událost stíhá druhou a roky běží, už jsme za první čtvrtinou dvacátého století. Čím nás překvapí další léta?

2 Iva | Web | 27. června 2010 v 22:04 | Reagovat

Jak se všechno bude dál vyvíjet?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama