close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Červen 2010

Proč má český lev dva ocasy?

7. června 2010 v 12:24 | History revue |  Víte, že?
Když 23. září 1253 po smrti otce dědí královský trůn Přemysl Otakar II., stává se automaticky znakem českého panovníka stříbrný dvouocasý lev se zlatou zbrojí a korunou v červeném poli.
Podívejme se na to, proč vlastně český lev má dva ocasy a jak velký vliv měla česká historie na utváření státních symbolů, které dnes vnímáme jako samozřejmost.
Prvním, nesporným a dodnes dochovaným heraldickým dokladem o používání dravého ptáka ve znaku je až jezdecká pečeť krále Přemysla Oakara I.  z roku 1192. Jde o štít s černou orlicí na stříbrném poli, který na vyobrazení drží panovník ve svých rukou.
Lev se do našeho znaku dostává po 23. červenci 1158. Tehdy se český panovník Vladislav II. vrhá na obránce italského Milána s válečným pokřikem: "My vás naučíme poslouchat!" Tamější obyvatelé totiž předtím vypověděli poslušnost císaři Fridrichu I. Barbarossovi, a tak je třeba zjednat nápravu. Milánští brzy útočníkům podléhají, a když se situace uklidňuje, povolává si císař českého knížete k sobě. "Bojoval jsi statečně a zasloužíš si odměnu," oceňuje Vladislavovo nasazení a ke královskému titulu podle Dalimilovi kroniky mu navíc do erbu přidává stříbrného lva. Ten je symbolem královské moci a zároveň znamením rytířských ctností, síly a odvahy. Pro zdůraznění těchto vlastností bývá lev vyobrazen ve skoku a s vystrčenými drápy.
Za rozdvojením lvího ocasu stojí opět výpomoc. Tentokrát český král Přemysl Otakar I. pomáhá v boji proti odbojným Sasům budoucímu císaři Otovi IV. Ten povoluje českému králi za odměnu přidat lvu druhý ocas, který tak zvyšuje prestiž Českého království. 

Soubor:Otakarek2.jpg

Hádanky

7. června 2010 v 11:45 Zaujalo mě
Co mají společného muži a mraky?
Hodně. Jakmile odtáhnou, nastane hezký den

Kolik času muži zabere výměna jedné role toaletního papíru?
Nevíme, takový případ ještě nebyl zaznamenán.

Einsteinova hádanka


  • Je 5 domů, z nichž každý má jinou barvu.
  • V každém domě žije jeden člověk, který pochází z jiného státu.
  • Každý člověk pije nápoj, kouří jeden druh cigaret a chová jedno zvíře.
  • Žádný z nich nepije stejný nápoj, nekouří stejný druh cigaret a nechová stejné zvíře
  • Brit bydlí v červeném domě.
  • Švéd chová psa.
  • Dán pije čaj.
  • Zelený dům stojí hned nalevo od bílého.
  • Majitel zeleného domu pije kávu.
  • Ten, kdo kouří PallMall, chová ptáka.
  • Majitel žlutého domu kouří Dunhill.
  • Ten, kdo bydlí uprostřed řady domů, pije mléko.
  • Nor bydlí v prvním domě.
  • Ten, kdo kouří Blend, bydlí vedle toho, kdo chová kočku.
  • Ten, kdo chová koně, bydlí vedle toho. kdo kouří Dunhill.
  • Ten, kdo kouří BlueMaster, pije pivo.
  • Němec kouří Prince.
  • Nor bydlí vedle modrého domu.
  • Ten, kdo kouří Blend, má souseda, který pije vodu.



Tři Číňané

V hotelovém hotelu spí tři Číňané. Někdo jim v noci pomaluje obličeje černou barvou. Když se ráno probudí, podívají se na sebe a začnou se všichni tři smát.
Pokud si někdo z nich uvědomí, že je také černý, tak se smát přestane. Jelikož to všem pálí a vědí to o sobě, tak to jednomu brzy dojde. Jak k tomu došel?
Jen si uvědomte, že když dva kamarádi jsou špinaví, neznamená to, že já jsem taky. Pokud vidím dva smějící se špinavce, mohou se smát sobě navzájem a já být čistý. Číňané si nic mezi sebou neřekli, ani na sebe neukázali.


Trochu si lámejte hlavičky, odpovědi přidám zítra


Jak přežít manželství

6. června 2010 v 19:13 | doma.cz |  Co jsem četla jinde!
Přežije-li vaše rodina následující pohromy, přežije všechno.

Dovolená

Zdánlivě idylický týden může vyústit v katastrofu, nebudete-li dostatečně tolerantní. Na dovolené je nejzáludnější, že si od ní každý slibuje, jak bude báječná a jak mu umožní zapomenout na běžné strasti.
Když se účastníci zájezdu skládají z otce - workoholika, kterému se každou vteřinou víc a víc stýská po kanceláři, maminky, jež se třese na historické památky, a dcery, která se třese na diskotéky a historické památky upřímně nenávidí, pak vyhlídky nejsou nadějné. O dovolené je dobré promluvit si předem a předem si vyjasnit, kdo od ní co očekává. Doporučujeme kompromisy a nadhled.
Tak dovolených jsme přežili spousty, takže jedna zkouška je za mnou. 

Narození dítěte

Velmi těžká zkouška. Předtím jste sice nežili přímo v ráji, ale v noci jste normálně spali a přes den žili v určitém řádu. V bytě panoval relativní pořádek. Nikdo tam celé dny neřval. Kdykoli jste si mohli naplánovat mejdan, návštěvu hospůdky, cestu do Paříže. Tato idyla nyní končí. Nadlouho. Nebudete spát, nebudete vědět, co je pořádek a řád, nebudete mít ponětí o tom, co je tichý a útulný byt či výlet za hranice všedních dnů.
Tato situace byla u nás dvakrát, a věřte, nebylo to tak hrozné.

Vánoce

Často bohužel končí slzami. Velkou prověrkou bývají návštěvy blízkých příbuzných spojené s přenocováním v jejich bytech. Doporučujeme sebeovládání. Není taktické říci tchánovi, co si o něm myslíte. Je dětinské plakat kvůli tomu, že jste nechtěla brusle, ale kávovar. Je hloupé vyhořet od voskové svíčky jen proto, že vám připadala romantičtější než elektrická.
Nejčastěji jsme vzplanuli kvůli tomu, v kolik se bude večeřet. Dárečky už jenom celou situaci vylepšily.

Ztráta zaměstnání

Výpověď nesou muži hůře než ženy. Důvod je pochopitelný: muž je živitel, nosit domů výplatu považuje za svůj základní úkol. Výpověď vnímá jako svou vlastní prohru, ne-li dokonce hanbu. Svůj obrovský vztek nezřídka obrátí proti rodině. Dlouhodobá ztráta zaměstnání jednoho z partnerů, a to zejména muže, rodinu vskutku důkladně prověří. V tomto případě je patrně nejlepší konzultovat situaci se zkušeným psychologem.
Tuhle situaci jsme neprožili a doufám, že už neprožijem. 

Dlouhotrvající návštěva tchyně

Rozumná tchyně na dlouhotrvající návštěvy nejezdí. Avšak ne každá tchyně je rozumná. A její případný dlouhotrvající pobyt patří k dalším ze zkoušek vašeho vztahu. Když bude nejhůř a budete cítit, že návštěva by skutečně mohla vést k veliké krizi vašeho vztahu, pošlete tchyni do háje. Ale pozor: slušně a distingvovaně.
Tak tohle býval opravdový oříšek, přestože jsem měla tchýni zlatou a moje maminka, tak to byste se museli zeptat polovičky. Ale dalo se přežít. 

Začátek školní docházky

Už když jste si vezli miminko z porodnice domů, bylo vám jasné, že tohle dítě bude geniální. Tak proč vám to paní učitelka v první den školní docházky okamžitě nepotvrdila? Proč dítě drží tužku tak, že vám z toho vstávají vlasy na hlavě? Proč do sešitu divně ryje, namísto aby hezky psalo? Proč přineslo poznámku, že nedává pozor? Takhle jste si ten začátek školní docházky vskutku nepředstavovali!
Vyřešeno jednou pro vždy, já rodičovské schůzky, polovička domácí úkoly. U těch bylo potřeba více tolerance.

Chřipka

Ale ano, i banální onemocnění skýtá pro vztah určité nebezpečí. Zatímco manžel, který onemocněl chřipkou, se loučí se životem ve skálopevném přesvědčení, že chytil vzácnou exotickou chorobu a umírá, manželka stižená chřipkou je napuchlá, červená, nenamalovaná - až ji partner téměř nepoznává. Zde je v obou případech třeba moře láskyplné tolerance. Vařte čaj s citronem a čekejte, až chřipka pomine.
Chřipka tolik nehrozívala, horší byla obyčejná rýma. Několikrát jsem měla připravený tiskopis k rozvodu.

Takže sečteno a potvrzeno - kdo přežije tyhle nejhorší situace, vydrží v manželství všechno. Tak jako já.

Začalo to černou oblohou

5. června 2010 v 10:44 | já |  Fotografie
Jednu chvíli to vypadalo, že zase spustí liják. Bylo kolem třetí hodiny odpoledne a na obloze se začalo černat.
015
Rychle jsem zavírala všechna okna v domě, ale jako zázrakem nespadla ani kapička.
Ba naopak, ukázalo se sluníčko.

003
Vzala jsem foťák a hurá ven. Sluníčko vrhalo zvláštní stíny a já fotila a fotila.

005

Sousedka se dala do přípravy auta na zítřejší výlet.

004

Všechno se snaží dohnat ten nedostatek sluníčka.

002

001

002

008

V noci jsem špatně spala, v nedalekém parku se odehrála tragedie. Přesně ve dvě hodiny po půlnoci mě vzbudil úskostlivý a dlouhý křik. Volání o pomoc a záchranu. Nějaká matka tam chránila své mladé a snažila se přivolat pomoc. Tak strašnou úzkost a strach jsem ještě nikdy neslyšela. Trvalo to hodně dlouho, pak zvuk zvolna utichal, aby se ještě jednou vzchopil a znovu volal o pomoc. Pak bylo slyšet jak zvolna slábne, až utichl docela. Tragédie byla dokonána! Nějaká šelma tam lovila ptáčata a já pak nemohla usnout.

Ranní sluníčko však odehnalo všechny chmury, nákup v nedalekém obchodě proběhl bez problémů, a tak jsem se dala do chystání oběda a upekla jsem to, co miluju - koláč s rebarborou.

008

Teď sedím u kafíčka a pochutnávám si na té ohromné dobrotě. Tak se mějte a ať už nám neprší. 

Kam jít na výlet?

4. června 2010 v 21:51 | novinky .cz. |  Zaujalo mě
O víkendu 5. a 6. června se může veřejnost na tvrzi Kurovice přesunout do minulosti. Jinak nepřístupná tvrz na Kroměřížsku v rámci Historických dnů připravila pestrý program.
V sobotu i v neděli se tvrz otevírá vždy v 10 hodin. Program nabídne unikátní prohlídky interiérů tvrze, střelecká a šermířská vystoupení či ukázky historických řemesel. Vystoupí šermířské skupiny Adorea, Přemyslovci, Revertar, Ringen klub Olomouc, Velkomoravané, Žehart a Žoldnieri.
Představí se také mušketýrské skupiny Green Regiment, Alt Starhemberg a Olmütz. Atmosféru doladí historická hudba skupiny Rabussa, chybět nebude ani stylové občerstvení. Jednodenní vstupné pro dospělé je 40 korun a pro děti 20 korun. Děti do šesti let mají vstup zdarma.
Obec Kurovice se nachází zhruba 9 kilometrů východně od Kroměříže a 17 kilometrů na severozápad od Zlína. Zdejší tvrz patří k nejstarším dochovaným stavbám na Východní Moravě.
V historických pramenech je zmiňována již kolem roku 1275. Během let měnila majitele, naposledy byla obydlená na konci 2. světové války. Z architektonického hlediska patří k nejvýznamnějším sídlům nižší šlechty na Moravě.
V současnosti není běžně přístupná veřejnosti. S nedávnou změnou majitele se však má dočkat rekonstrukce a poté i občasného otevření.

Historické slavností na tvrzi Kurovice



Blýskavé vzpomínky - XI.

4. června 2010 v 14:46 | já |  Moje povídání
Tak plynul čas. Měnila se doba, ve světě to vřelo. Všude se zakládaly různé spolky, shromažďující mladé i starší lidi. Byly zřizovány knihovny, hasičské sbory, politické strany a hnutí.
Vilemína, jejíž děti pomalu odrůstaly dětským střevíčkům, začínala hledat uplatnění, proto když jí sousedka nabídla práci v nedávno zřízeném zařízení pro mládež, neváhala ani minutu. Práce na zahradě ji vždycky bavila, a tak, když ráno vypravila starší děti do školy, vzala do dětského vozíku Boženku a uháněla, co jí nohy stačily, do Prus. Tam hned na kraji obce stála nová dvoupatrová budova, v níž sídlilo zařízení s honosným názvem - "Ochranovna pro mládež zpustlou a mravně narušenou". Malou Božku posadila do záhonu mezi růže, dala jí do ruky čerstvě utrženou mrkev ze záhonu a pustila se do práce. Okopávala, kypřila a zalévala ohromné záhony zeleniny pro zdejší kuchyň. Z oken budovy na ni pokřikovali výrostci a práce jí šla pěkně od ruky. Když už stálo slunce velmi vysoko, přišla na zahradu správcová, dala Míně několik krejcarů odměny, do vozíku k Božence vhodila dvě hlávky zelí, cibuli a mrkev a propustila ji. Při odchodu si spolu smluvily další termín a práci, kterou bude potřeba dělat. Pak už zase Mína pospíchala domů, aby rychle uvařila nějakou kaši, nebo brambory na loupačku a netrpělivě očekávala svou dvanáctiletou Máňu. která měla na starosti dva mladší sourozence  při cestě ze školy. Oldřich se vracíval až pozdě večer, kdy mu končila hlídka, a když byl nějaký požár, přicházel také až pozdě v noci. Přihlásil se mezi dobrovolníky, kteří založili hasičský sbor v Kopflově továrně. Jeho řemeslo, klempířina, tam také občas nalezla uplatnění, a tak se Knapilově rodině nežilo nejhůř. Nejmladší Mínina sestra Pepča dokončila školu a odpoledne se starala o mladší děti. Věděla, že Mína má práce nad hlavu, a proto jí pomáhala.
Píše se rok 1914. Z Krautrovy rodiny žije už jenom Barbora v Brně. V domečku, který si její matka Vilemína před 34 lety koupila, hospodaří vnučka Mína se svými sourozenci a dětmi.
Na konci školního roku, zrovna v den, kdy si děti odnášely vysvědčení a tolik se těšily na zasloužené prázdniny, rozhodlo několik výstřelů v Sarajevu o osudu milionů lidí. Nikdo ve Lhotě netušil, jak dalece tyto výstřely ovlivní život jejich a jejich blízkých. Chlapi v hospodě, kam se večer chodíval Olin pobavit, hodnotili situaci a jejich debata se často měnívala v hlasité hádky. To pak ženské doma, slyšíce ten křik nesoucí se podvečerní ulicí, zvedaly své oči k nebesům a s modlitbou na rtech si přály, aby ten jejich raději už došel domů, aby se nedostal do nějaké té hospodské mely. Starší a zkušenější ženské mávly rukou, vědouce, že v těchto chvílích na chlapy nic neplatí.
Prázdninové dny byly krásné, většinou svítilo sluníčko a všem zpříjemňovalo chvilky na zahrádkách a před chlupami. Lidé sedávali pod velikou lípou na malém plácku před správní budovou Kopflovy továrny, povídali si a pozorovali dění kolem.  
Horní ulicí se s křikem prohnala parta dětí, v jejichž čele byl Iňa Knapilů, jinak Jindřich Knapil, největší rošťák v ulici. Nebylo jediné bitky, jediného závodu, či průšvihu, v němž by Jindra nebyl. Mína z něj byla nešťastná. Její jediný syn a takový neplecha. Byla na něj krátká, a tak musel vždycky Oldřich po příchodu domů, vyslechnout celou litanii, co Iňa zase provedl, vzít do ruky řemen a milého zbojníka srovnat. To se pak celou ulicí neslo srdceryvné "tatínku, né, já už budu hodný!" Uslzený a ponížený si pak konečně dal říci a šel za sestřičkami spát.
"Mým národům", tak začínalo prohlášení o počátku války, vylepené na nárožích a místech k tomu určených. V Horní ulici lepič použil právě široký kmen lípy nad oblíbenou lavičkou. Dnes večer se u něj setkají všichni sousedé, kteří budou nevěřícně kroutit hlavou. Ten večer přišel Oldřich domů obzvláště smutný, podíval se na Mínu, pohladil ji po hlavě a beze slova sedl k večeři. Před měsícem mu bylo 34 let a tak bylo možné, že i on bude muset narukovat. Držel si hlavu v dlaních a mlčel.
Jan, kráčející zvolna ulicí Veveří v Brně si všiml hloučků, tvořících se u malých plakátků, a také se tam zastavil. Mobilizace! Srdce mu poskočilo až do krku a po těle mu naskočila husí kůže. Tak to je konec s houslemi, konec slibně se rozbíhající dráhy sólisty brněnského divadla. Patří k první věkové skupině, která byla povolána do armády. Bylo mu všelijak a rozhodl se tedy, že ještě než narukuje, zajede se podívat do svého rodiště. Nachystal si svůj proutěný koš, do nějž uložil pár věcí pro sestřina  dvojčata, pečlivě očistil své housle a přidal je do koše. Ráno odjel do Lhoty rozloučit se se svými blízkými, pak se vypravil na místní hřbitov, položit kytičku na hrob svých rodičů a babičky. Po návratu mezi děti pobíhající sestřiným domem se mu opět rozestřel úsměv na tváři, s veselými ohníčky v očích položil na starý babiččin sekretář pouzdro s houslemi a pak šel na chvíli trošku pošpásovat s dětmi, které strýčka milovaly. U večeře se pak s Oldřichem dlouze přeli o to, jak a kde se válka bude odehrávat. Oldřich zastával názor, že bude rychlá a do Vánoc budou všichni doma. Jan s ním nesouhlasil a u slivovičky se přeli tak dlouho do noci, až je musela Mína svým rozhodným - "a spát!" přimět, aby si alespoň na několik hodin lehli a spali.
Začátek války dopadl i na Barunku Kropflovu, končící ten rok kvintu na gymnáziu. Inteligentní a kulturně založené děvče se rádo zúčastňovalo všech divadelních představení, na nichž hrával její strýček Jan. Sedávala v prvních řadách spolu se svou matinkou a z šikovného blonďáka nesouštěla oči. Od tatínkovy smrti to byl první muž, který pro ni něco znamenal. Společně pak po představení odcházeli domů. Chvíle v blízkosti mladého muzikanta byly nyní v nedohlednu a i do její rodiny zasáhl studený duch války.
Několik dnů se ulicemi Brna nesly těžké kroky mužů, kteří byli vyzváni, aby se dostavili na svá seřadiště. Dlouhé zástupy chlapců, chlapů a mužů, doprovázené hudbou procházely městem jen několik dnů, než je všechny vojenské vlaky odvezly někam daleko. Život pokračoval dál a válka tam někde v dáli polykala miliony lidských životů, ničila majetky a nebrala konce.
Barunka rostla. Když se dozvěděla, že strýček padl, byla k neutišení. Občas, když šla po ulicích Starého Brna, potkávala různé zmrzačené a jinak poznamenané vojáky, ti měli alespoň to štěstí, že se vrátili domů. Strýček Jan ne.
Měla hodně kamarádek, ale matinka ji nerada pouštěla ven. Byla divná doba, všude se potulovali vojáci, mezi lidmi se hodně mluvilo o válečných uprchlících, kteří se schovávali po lesích a na venkově. Báru by nikdy nenapadlo, že nějakého někdy potká. Těsně před Mikulášem roku 1916 se vypravila s matkou do Lhoty, aby na venkově u Knapilů nafasovaly nějaké ty potraviny před blížícími se Vánocemi. Byl prosinec, studený vítr je provázel cestou z nádraží a obě se těšily na teplo Knapilovy domácnosti.

Maskot

4. června 2010 v 14:39 | Kurzem Mark |  Co jsem právě dočetla
Jak se sedmiletý židovský chlapec stal hrdinou nacistického propagačního filmu? Po šedesáti třech letech mlčení se Alex Kurzem nečekaně objeví u synových dveří. Nese s sebou otlučený kufřík a strašlivé tajemství. To, co následuje, je pohled očima židovského dítěte do nitra nacistické bestie, ze kterého tuhne krev. Když nacistické eskadry smrti zmasakrovaly jeho matku a obyvatele jeho vesnice, podařilo se pětiletému Alexovi uniknout. Ukrýval se v mrazivém ruském lese, až ho sebrala skupina lotyšských příslušníků SS. Zatímco jeho otec byl poslán do Osvětimi, Alex byl schopen skrývat svou identitu a začlenit se mezi vojáky, kteří si z něj udělali maskota a "desátníka" SS s jeho vlastními miniaturními vysokými botami a uniformou. Ale to, co začalo jakou zoufalá nabídka pro přežití, stalo se činností, která byla potěšením pro nejvyšší kruhy lotyšské nacistické elity a oni nalézali ďábelské způsoby, jak ho využít. Jakmile se příběh o jeho minulosti prozradí v australském městě, ve kterém žije od války, Alexe atakují jak stárnoucí nacisté, tak také jejich pronásledovatelé a jeho nejčernější obavy se stávají skutečností. Nyní se odhalil jako Žid - to je identita, které se bojí - a současně jako nacista - identita, kterou nenávidí. Žádá proto svého syna, aby mu pomohl pochopit jeho záhadnou minulost. Jako zázrakem jsou schopni vystopovat jeho životní cestu, nalézt cestu k hrobu matky a jeho nevlastního bratra a objevit nacistický propagační film, ve kterém byl hlavní hvězdou. Ale dlouhé mlčení ho připravilo o možnost, vidět svého otce, který, jak se ukázalo, přežil Osvětim a potom žil třicet let v Bělorusku. Alexův příběh, vyprávěný napínavě a s dokonalou citlivostí jeho synem, je pochmurnou pohádkou, která osvětluje věčný problém spoluviny, identity a paměti. Je to brutálně otevřený pohled na to, co děláme, abychom přežili, a co nám přežití může způsobit.

Znáte kalendář?

3. června 2010 v 8:00 | Wikipedie |  Víte, že?
Zatímco například v Číně žijí v současné době v pátém tisíciletí, v našich zeměpisných šířkách jsme teprve docela nedávno oslavili vstup do tisíciletí třetího. Je to proto, že v různých místech a v různých civilizacích se v dávných dobách používaly odlišné typy kalendářů. Spousta jich do dnešního dne nevydržela a byla nahrazena jinými typy, některý ale v dané civilizaci převládl a používá se dodnes. V Číně dnes mají tak vysoký letopočet díky tomu, že jejich kalendář byl sestaven v roce 2637 našeho letopočtu.
Ať už je to, jak chce, všechny kalendáře, které kdy měla lidská civilizace k dispozici, mají jedno společné: vycházejí ze sledování pohybu vesmírných těles. Lidé si totiž už v dávných dobách všimli, že se některé jevy, které jim udávají životní rytmus, po určité době opakují. Střídání světla a tmy tak určilo základní časovou jednotku - jeden den. Další časový úsek byl dán měsíčním cyklem, tedy dobou, za kterou Měsíc ubyde od úplňku po nov a znovu vyroste až do úplňku. Tato perioda rozdělila věčnost na měsíce. A stejně tak si museli lidé v minulosti všimnout i toho, že Slunce je vůči Zemi v průběhu roku v odlišných polohách. Vzniklo tak dělení na roky.
Prakticky už nejstarší kalendář, který jsme schopni z archeologických nálezů dovodit, byl kalendář egyptský. V Babylonské říši měl svůj vlastní kalendář každý městský stát a další významnou kulturou, která do historie kalendáře promluvila výrazněji, byli Mayové. Všechny starověké civilizace se snažily rok rozdělit na stejnoměrné části, ale protože by se poloha vesmírných těles v konkrétní den rok od roku stále více lišila, museli k pravidelným měsícům přidávat další různě dlouhá období, aby se kalendářní čas srovnal s časem astronomickým. A tak to bylo dlouho. Důležitý prvek pak do vývoje kalendáře vnesl římský císař Gaius Julius Caesar, který zavedl reformu kalendáře a přijal takové rozdělení roku, jak ho známe dnes. Vznikl tak juliánský kalendář, který se stal díky rozšíření křesťanství základem systému mnoha civilizací. Důležité zavedení pravidla přestupných roků, kdy se v kalendáři přidává jeden den kvůli dorovnání běhu času se skutečným pohybem těles, přinesla reforma papeže Řehoře XIII. Vznikl tak kalendář gregoriánský, kterým se dodnes řídíme.

Víte, že…?
… na rozdíl od mnoha jiných jazyků, které názvy měsíců přejaly z latiny, si je čeština pojmenovala podle sebe? Vznikl tak například leden, pojmenovaný podle ledu, duben, pojmenovaný podle rašících dubů a srpen, jemuž dalo jméno kosení polí srpem.
… gregoriánská reforma kalendáře přeskočila ze 4. na 15. října 1582? Lidé vlastně během jedné noci prospali 11 dní.
… v českých zemích byl gregoriánský kalendář zaveden nejdříve na Moravě (začátkem roku 1584) a poté v Čechách (v červenci 1584)?
… dříve nebyl přestupným dnem 29. únor, ale den, který se vkládal za 23. únor, takže vlastně 24. únor?
… týden vznikl tak, že lidé rozdělili dobu, po kterou Měsíc nabývá na síle nebo ubývá (14 dnů) na polovinu? Došli tak k sedmi dnům, které mají velký význam v křesťanské symbolice, neboť podle Bible Bůh potřeboval sedm dní na to, aby stvořil svět.
… pro zjištění, zda je daný rok přestupný (má 366 dní), nebo ne, existuje velmi přesné pravidlo? Rok je přestupný, pokud je jeho číslo dělitelné čtyřmi. Výjimkou jsou letopočty dělitelné číslem 100, ovšem s výjimkou roků dělitelných 400. Poslední výjimkou jsou letopočty dělitelné 4 000, které nejsou nikdy přestupné.

Egyptský kalendář
Jeden z nejstarších kalendářů vznikl pro účely účetnictví a daňové evidence. Rok měl 365 dní a 12 měsíců po 30 dnech s vloženým "malým měsícem", roku 266 př. n. l. zavedl Ptolemaios III. přestupné roky. Ptolemaiův kalendář byl základem kalendáře juliánského.

Řecký kalendář
Řecký den začínal východem slunce. Roky měly 12 nebo 13 měsíců po 29 nebo 30 dnech. Měsíc u starých Řeků se dělil na 3 dekády po 10 dnech, v měsících s 29 dny měla druhá dekáda jen 9 dní. Počátkem letopočtu byl první den první olympiády (8. červenec r. 776 př. n. l.). Olympiáda znamenala čtyřleté období a označovala se pořadovým číslem. Od 87. olympiády se pro vkládání přestupného dne užíval tzv. Metonův 19letý cyklus a od 3. roku 112. olympiády 76letý Kalipův cyklus, který se rovnal čtyřem Metonovým; čtvrtý byl zkrácen o 1 den.

Mayský kalendář
Mayský letopočet začínal rokem 3114 př. n. l. a pracoval s cykly po 5119 letech, "Velkými roky". Celé schéma zahrnuje více než 36 000 let a v roce 2012 našeho (gregoriánského) letopočtu skončí (budou vyčerpány všechny kombinace této matematické soustavy). 21. prosince toho roku má podle mayské tradice zaniknout svět a začít zcela nový cyklus.
Kombinace mayské matematické soustavy pro počítání
času tímto datem zdaleka vyčerpány nebudou. Mayské datum pro tento den totiž je 13.0.0.0.0 4 Ahau 3 Kankin, zatímco mayské datum pro počátek mayského letopočtu v roce 3114 př.Kr. bylo 0.0.0.0.0 4 Ahau 8 Cumhu, někdy označované jako 13.0.0.0.0. A 4 Ahau 8 Cumhu je úplně jiná kombinace Calendar Roundu než 4 Ahau 3 Kankin.

Juliánský kalendář
Juliánský kalendář zavedl v Římě Gaius Julius Caesar roku 46 před n. l.; měl 12 měsíců po 29, 30 nebo 31 dnech, dohromady 365 dnů s tím, že každý čtvrtý rok je přestupný a přidává se jeden den na konec měsíce února. Sedmý měsíc roku, náš červenec, byl nazván po Césarovi julius; když se měl osmý měsíc na počest císaře Augusta nazvat augustus, dostal také 31 dní a únor byl zkrácen na 28 dní. Délka kalendářního roku je mezi siderickým (hvězdným) rokem a tropickým rokem; spíše je však orientován na hvězdný (siderický) rok. Kvůli kumulované odchylce od slunečního (tropického) roku vznikl Gregoriánský kalendář. Juliánský kalendář dodnes používá většina pravoslavných křesťanů a používá se i v astronomii.

Židovský kalendář
Den začíná západem slunce, již z Bible (Gn 1) má týden sedm dnů (od posledního dne, který se nazýval "šabat", pochází naše sobota). Systém přestupných roků je velmi blízký řeckému v jeho pozdní podobě. Roky se dělí na jednoduché (353, 354 nebo 355 dnů) a přestupné (382, 384, nebo 385 dnů) a obě tyto kategorie se dělí na krátké normální a dlouhé. Jednoduché, normální mají 12 měsíců. V přestupných letech se mezi 6. měsíc (adar) a 7. měsíc (nizan) zařazoval přestupný měsíc - veadar. Začátek roku byl určován "modelem" tj. novoluním, které je nejbližší podzimní rovnodennosti. Letopočet klade stvoření světa podle různých údajů Bible na 7. říjen 3671 př. n. l., což je také první rok první epochy (tišry); tento letopočet se však objevuje až ve středověku.

Gregoriánský kalendář
Gregoriánský kalendář vznikl reformou papeže Řehoře (Gregor) XIII. v r. 1582, když rozdíl mezi kalendářním a slunečním počátkem roku dosáhl 10 dní. Počet přestupných let byl zredukován tak, že roky dělitelné stem jsou přestupné pouze jsou-li zároveň dělitelné čtyřmi sty. Na hvězdný rok se nebere zřetel a odchylka kalendáře od tropického roku je zcela zanedbatelná. Snahy o vytvoření tzv. věčného kalendáře, kde by odchylka neexistovala, mají tedy spíše akademickou povahu.

Islámský kalendář
Islámský kalendář je výjimečný tím, že je čistě lunární a nezná ani přestupné měsíce, běžné i v daleko jednodušších kulturách. Byl zaveden chalífou Umarem roku 637, počátek letopočtu byl stanoven na rok 622 (hidžra).

MDD

2. června 2010 v 15:41 | Wikipedie |  Něco z historie

Soubor:Brodtmann Geschichtenerzählerin.jpg

Mezinárodní den dětí se slaví každoročně 1. června.  Má upozornit světovou veřejnost na práva a potřeby dětí. Svátek dětí se slaví v mnoha zemích světa. Den dětí se poprvé slavil 1. června 1950 ve více než 50 zemích celého světa. Pevné datum, tedy 1. červen, bylo stanoveno až na mezinárodní konferenci pro ochranu dětí v roce 1952. Navrhla ji v roce 1949 mezinárodní demokratická federace žen, mezinárodní odborové sdružení učitelů a světová federace demokratické mládeže. U příležitosti dne dětí jsou připravovány různé společenské a sportovní akce.
Děti slaví svůj svátek  různými hrami, soutěžemi a spoustou veselí a určitě rádi jedou s rodiči na pěkný výlet nebo uspořádají dětskou párty.