close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

U nás v jídelně

22. května 2010 v 0:12 | já |  Moje psaní
Bylo poledne a já s Mirkem jsme šli do školní jídelny. Kolem nás se hrnuly davy ostatních kluků, podrážející si navzájem nohy a řvoucí tak, že nebylo slyšet vlastního slova. Krytá chodba se v tuto chvíli změnila v pekelné závodiště. Holky raději zbaběle stály podél skleněné stěny a opovržlivě otáčely hlavu. Bylo to tak denně a závodilo se o co nejvýhodnější místo u okýnka.  Já měl velký hlad a tak jsem se snažil kličkovat a vyhýbat se ostatním. Dlažba v chodbě byla namrzlá a opírající se slunce z ní udělala kluziště. Letěli jsme, klouzali se a už už se zdálo, že budeme v cíli první, když se to stalo. Na konci chodby se otevřely dveře a v nich se objevila postava obra! To školník Jirsák měl dneska službu a dohlížel na pořádek. První z kluků, který se mu dostal na dosah. skončil v jeho drtící pazouře. Chytil ho vzadu za límec a nadzvedl do výšky. My ostatní se snažili brzdit, ale moc nám to nešlo. Víťa z páté B přistál Jirsákovi pod nohama a teď se svíjel v jeho druhé tlapě. Protože nás bylo v chodbě moc, neustále jsme byli zezadu tlačeni stále dobíhajícími kluky. Mirek se mě chytil za svetr a já ho kousek vlekl za sebou, než jsem taky přistál na konci chodby, jenom díky dveřnímu křídlu. Dostal jsem ránu do čela a svezl jsem se na zem. Jirsák stál jako bůh pomsty a když oba kluky pustil na zem, strčil si do úst své ohromné prsty a zapískal. To, co mu vyšlo z úst, byl tak šílený zvuk, že trhal bubínky. Bylo až zázračné, že nepopraskalo sklo. Všichni zůstali v mžiku stát a s otevřenou pusou čekali, co se bude dít.  Jirsák se rozkročil ve dveřích a začal kluky jednoho po druhém házet za sebe do jídelny. Já jsem měl to štěstí, že jsem mu proklouzl mezi nohama a tak jsem unikl potupnému pohlavku. K okýnku jsem doklopýtal jako druhý, hned po Kalousovi z naší třídy.  Ten už stál spořádaně u zavřeného okýnka, které se začalo zvolna sunout vzhůru. Usměvavá paní Hanáková začala s vydáváním obědů. Měla mě ráda a tak jsem dostal pět knedlíků k rajské omáčce. Posadil jsem se k našemu oblíbenému stolu a počkal na kluky. Jídelna hučela jako úl a s tím, jak se plnily naše žaludky dobrým jídlem, všechna naše divokost a netrpělivost byla ta tam. Sem tam se sice ještě odněkud ozval nějaký podezřelý hluk a pak smích. To kluci z vyšších ročníků si vyprávěli vtipy a dělali si legraci z holek.  Už jsme byli skoro po jídle, když se najednou spustila knedlíková bitva. Kolem nás přeletělo kolečko z jedné strany pomazané rajskou omáčkou a přistálo Jirsovi na zádech. Zpočátku si toho nevšiml, ale po chvíli sáhl rukou za záda a knedlík sundal. Podíval se na něj, pak na kluky sedící kolem známé firmy Viktora. Zvolna se přibližoval a sledoval, jak jejich smích pozvolna utichá. Celá jídelna z napětím očekávala jeho reakci. Jirsák byl totiž znám nečekanými odvetami. Viktor odložil příbor a chtěl se postavit, byl však pomalý. Jirsák jej chytil za ucho a vytáhl od stolu. Pak se otočil k sousednímu stolu, kde uviděl plný talíř omáčky. Uchopil jej a pomalým pohybem ho položil Viktorovi na hlavu. Ten stál, ani se nepohnul. Jirsák pak s úsměvem doporučil ostatním u stolu, aby je ani nenapadlo talíř mu z hlavy sundat. Celá jídelna se zatajeným dechem čekala, kdy se talíř z Viktorovy hlavy sveze a obsah skončí na zemi.  Když se tak stalo, vypadal Viktor jako strašák do zelí. Červená omáčka mu stékala podél uší, rovnou za límec a jeden potůček směřoval přímo na nos, kde se mu na špičce začala dělat velká kapka, která pak pomaloučku padala na zem. Jídelna se dala do šíleného smíchu a Viktorovi nezbylo než se vydat do umývárky. Jirsák čekal u dveří a pak se vydal s ním, aby mu pomohl se očistit.
 


Komentáře

1 Jarka | Web | 22. května 2010 v 9:25 | Reagovat

My jsme se takle do jídelny nikdy nehrnuli, nebylo proč. Co si pamatuji, tak mě jídla ve školní jídelně nikdy nechutnala. Dodnes si pamatuji na rizoto s kamínky, šedé omáčky a flaksaté maso. :-! Na střední škole už jsem školní jídelny bojkotovala a chodila s holkama na 10 deka vlašáku a dva rohlíky za 3,-Kčs!! :-P  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama