9. května 2010 v 9:08 | já
|
Je patnáct let po válce a v naší 3. A se připravuje výzdova oken. Pilně vystřihujeme pěticípé hvězdy, kluci barví siluety tanků a ta největší skupinka lepí do okna nádherně vystřihanou siluetu moskevského Kremlu s nádhernou žlutou hvězdou. Pan učitel Láryš se snaží, abychom měli okna přesně podle ostatních tříd. Celoškolní výzdoba musí být jednotná. Píše se rok 1960 a válka je pro nás něco nekonečně vzdáleného, přesto že ještě žije spousta pamětníků a i naši rodiče mají spousty vzpomínek.
Dvacáté páté výročí konce války už prožívám na střední škole. Jsem už skoro dospělá a různé báchorky, které do nás hustili při různých besedách, beru už s rezervou. Jdeme sice s děvčaty na povinné shromáždění k tomuto výročí, ale jak jenom bude možnost, zmizíme a půjdeme se podívat na koncert hudebních skupin do Podzámecké zahrady.
Každoroční vojenská přehlídka, která měla světu ukazovat sílu socialistických států byla něco hlavně pro kluky a chlapy. Sedávali s hlavou přilepenou k obrazovce a obdivovali naleštěná vozidla, nejnovější letadla a pevný krok vojáků.
Takhle a podobně se slavívalo každý rok, a pokaždé jsem poslouchala vyprávění těch, kteří to prožili.
I letos nám televize nabídla několik podobných příběhů a ukázala tváře lidí, jejichž zážitky mě stále znovu a znovu dojímají. Čas letí rychleji, než by si kdo přál! Ještě rok, dva a budou pryč všichni pamětníci hrůz té poslední války. Na jednu stranu je dobře, že je to už šedesát pět let, ale na stranu druhou, bychom si tyto události měli připomínat i bez přímých účastníků, abychom nezapoměli! Je totiž dokázáno, že lidská pamět často selhává a je velmi krátká.
Je dobře, že jsi na blogu připomněla toto významné výročí. V tom posledním odstavci je kus pravdy. Nedávno jsem měla možnost být na besedě s brigádním generálem Mikulášem Kunčickým, který bojoval u Dukly a účastnil se také bojů v Ostravské operaci. Jako pamětník vyprávěl o svých zážitcích a vzpomínal i na své spolubojovníky - tankisty. Přes svůj vysoký věk je vitální a má nám co říct. Opravdu bychom neměli zapomínat. :-)
Na svém posledním zájezdě do Francie jsme navštívili také Remeš, město s nádhernou katedrálou. Právě v Remeši byla podepsána kapitulace Německa, která vstoupila v platnost 8. 5. 1945.