close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Paměti Ludvíka XIV.

10. května 2010 v 12:16 | překlad M. Pokorný |  Co jsem právě dočetla
Ludvík XIV. Veliký (řečený Král Slunce - Roi Soleil; 5. září 1638 Saint-Germain-en-Laye - 1. září 1715 Versailles) byl francouzský král z rodu Bourbonů vládnoucí v letech 1643-1715. Jeho otcem byl král Ludvík XIII., matkou Anna Rakouská ze španělské linie Habsburků. Ludvík XIV. panoval plných sedmdesát dva let, nejdéle ve francouzské historii.
Ludvík se stal králem jako čtyřletý chlapec v roce 1643, po smrti svého otce (korunován byl ovšem až 7. června 1654). Otec Ludvík XIII. ustanovil ve své závěti, že manželka Anna Terezie se má po jeho smrti starat o výchovu obou synů (tedy Ludvíka a jeho mladšího bratra Filipa Orleánského), ale řízení státu má přenechat radě pěti jmenovaných hodnostářů. Anna však manželovu závěť ignorovala a pár dní po jeho smrti požádala parlament i radu o to, aby se mohla stát regentkou s neomezenou mocí. V prvních letech panování Ludvíka XIV. tak ve skutečnosti vládla ona a všemocný první ministr kardinál Jules Mazarin (původním jménem Giulio Mazzarini).
Po smrti kardinála Mazarina nechal Ludvík XIV. úřad prvního ministra neobsazený a sám převzal veškerá jeho práva i povinnosti. V roce 1661 dal zatknout ministra financí Nicolase Fouqueta a s pomocí Jeana-Baptisty Colberta se osobně snažil vyřešit katastrofální stav státních financí.
Ludvík XIV. se stal politicky zcela nezávislým panovníkem, ale velmi rychle pochopil, že vládnout Francii není lehký úkol. I přesto, že Mazarin už před lety v podstatě zlikvidoval politickou opozici vůči králi, stále existovala řada dalších problémů, které mohly Ludvíkovu moc ohrozit. Byla tu odbojná města (například Orléans a Bordeaux), která se v případě sporů často přikláněla na stranu šlechty. Ludvík si musel složitě vynutit loajalitu měst i aristokracie. Musel zkrotit mocenské choutky ve vlastní rodině (poměrně nedávného povstání frondy se zúčastnilo několik jeho příbuzných - např. strýc Gaston a princové de Conti a de Condé). Tehdejší Francie byla navíc státem, jehož hranice se stále měnily vlivem mezinárodních sporů a válek. Byla rovněž nejlidnatějším státem v Evropě, ale podstatná část jejích obyvatel vůbec nemluvila francouzsky - v mnoha oblastech převládala italština, němčina a stovky nářečí a dialektů. Vnitřní jednota země závisela jen na vůli panovníka. Ludvík XIV. se stal během své vlády ztělesněním Francie, symbolem jejího sjednocení.
Ludvík sám byl vzdělaný, distingovaný muž se smyslem pro vznešené vystupování a kultivovaný projev. Plně se vžil do ceremoniální role barokního vládce a v jistém smyslu byl i jejím symbolem. Byl velkým milovníkem baletu a hudby (sám se baletu v mládí intenzivně věnoval a údajně tančil velmi dobře). Finančně podporoval mnohé spisovatele (např. Jeana Racina nebo Pierra Corneille), malíře, sochaře a hudebníky. Jeho dvorním hudebním skladatelem byl Jean-Baptist Lully a velkým oblíbencem Molière, jehož synovi byl Ludvík XIV. dokonce za kmotra.
Král Slunce, Ludvík XIV. miloval především parfémy s vůní pomerančových květů, ale francouzská společnost si oblíbila i aroma hnijících jablek kombinovaný s hřebíčkem a skořicí a rozetřený s tukem. Tato směs se vtírala do vlasů, aby voněly. Takto vznikla pomáda odvozená od francouzského výrazu pro jablko (pomme). Parfémy a oleje se uchovávaly ve flakónech v podobách tradičních i nezvyklých (například podoba postavy). Mezi jejich výrobou vynikalo Španělsko a Itálie (Benátky).
Přibližně také v této době vzniká světoznámá kolínská, jejíž francouzská verze se rozšířila nejvíc.
Zatímco během středověku vzkvétaly lázně, v rokoku byla voda téměř "tabu" (respektive koupání ve vodě), strach z vody způsobily mor a syfilis. Panstvo nyní upřednostňovalo voňavky, jejichž úkolem bylo zakrýt tělesný pach. Dnes nám připadá až bláznivé, že tehdy považovali vrstvu špíny za ochranný obal před škodlivými vlivy pro své tělo. Celá učená společnost (včetně lékařů) pokládala vodu za nebezpečnou, protože podle jejich názorů bere tělu životní sílu a způsobuje ochabování organismu.
Lidé se tedy koupali v době rokoka výhradně doma a stačilo pouze namočení konečků prstů na nohou. K těmto účelům se používala umyvadýlka, do nichž se naléval zhruba půllitr vody. Mnohdy se ovšem zvolil místo vody alkohol či mléko: král Ludvík XIV. si po ránu otřel ruce pálenkou. Tehdejší pravidla chování radila si po ránu otřít obličej bílým plátýnkem, nebo čímkoliv jiným než vodou. Nebo mýt obličej vodou maximálně za osm až dvanáct dní.

To vše a ještě mnohem více si přečtete ve výpravné knize- Ludvík XIV.- Paměti Krále slunce

ludvik-xiv-pameti-krale-slunce-774933240

V Pamětech Ludvíka XIV. (1638-1715) se nám dostává do rukou text, který osobitým způsobem přibližuje počátky jeho dlouhé, dvaasedmdesát let trvající vlády. Soubor těchto historických úvah a líčení vznikl v rozmezí let 1665-1671, zpětně zachycuje roky 1661, kdy Ludvík převzal moc z rukou regentky své matky Anny Rakouské, a léta 1662, 1666 až 1668. Ludvík nebyl jediným pisatelem (autory a redaktory textů byli především historik Paul Pellisson, preceptor Ludvíkova syna de Périgny a tvůrce Ludvíkovy hospodářské politiky J. -B. Colbert), ale příprava pamětí probíhala pod královou přímou kontrolou.
Ludvík paměti dedikoval svému synovi, dauphinovi Ludvíkovi (1661-1711) a v textu se k němu přímo obrací. Chce mu zanechat následováníhodný obraz rozvážného a zodpovědného panovníka, pečujícího o svou zemi a lid.
Nejedná se v první řadě o historický pramen, nýbrž o pronikavé zamyšlení nad onou souhrou pohledů, vlivů a zájmů, v jejichž středu se panovník pohybuje coby všudypřítomné světlo, které právě díky své oslnivé záři dokáže zůstat i neprůhledné, aniž by se skrývalo. Historické události jsou líčeny jen v hutném výběru a text se zaměřuje na složitý vztah mezi "nitrem" a "obrazem" krále-politika, panovníka z Boží milosti.
 


Komentáře

1 babi Maňasová | Web | 10. května 2010 v 12:36 | Reagovat

Musí to být hodně zajímavé čtení, ona celá ta doba byla taková zvláštní a zajímavá.

2 Jarka | Web | 10. května 2010 v 18:17 | Reagovat

Z období vlády Ludvíka XIV. bylo natočeno mnoho krásných romantických filmů. :-)Zaujalo mě, že měl rád kolínské s vůní pomerančových květů, jestli ta vůně dokázala zakrýt pach nemytého těla, tak musel vonět krásně. ???  :D

3 Hanka | 10. května 2010 v 18:59 | Reagovat

Na obalu knihy je ten známý obraz Ludvíka XIV., který můžeme vidět na zámku Versailles. Jinak měl štěstí na ministra Colberta, který provozoval státní hospodářskou politiku - mercantilismus. Upřednostňoval výrobu zboží pro vývoz, chtěl, aby Francie byla pokud možno soběstačná. Do státní pokladny plynuly poplatky z cel a z prodeje zboží. Myslím, že i v současnosti by mnohé země takového Colberta potřebovaly, nyní Řecko by ho "platilo zlatem" :-? .

4 Liliana | E-mail | Web | 17. května 2010 v 10:40 | Reagovat

pomarancove kvety na zakrytie pachu tela .paneboze :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama