Když je etiketa k ničemu
4. května 2010 v 13:06 | já a History | Víte, že?Jiný kraj, jiný mrav, říkávali naši předkové. Všichni máme etiketu skoro "v malíčku", jezdíme stále více do ciziny a tak pro nás není novinkou pomoci dámám s noblesou do kabátu, přidržet dveře a víme, k čemu se používá jaký příbor. Myslíte si, že všechno znáte a nic vás nemůže nikde v evropských zemích, či jinde ve světě překvapit? Mýlíte se, co se týče etikety, můžete narazit hned za dveřmi naší republiky a jakmile opustíte kontinent, ocitnete se v naprosté "etiketní" divočině.
Po jídle budete muset říhat, dávat si pozor i na držení se za ruce a vrtět hlavou, když chcete říci ano.
Tak například v Indii jsou nohy a hlavně chodidla "nečisté" a nesmíte se jimi nikoho dotknout. Pouhé šlápnutí na nohu z nedopatření v přeplněném dopravním prostředku se tak může stát faux pas. Když už se vám to stane, je třeba se okamžitě přeuctivě omluvit. Zapomeňte také na masáž chodidel nebo prosté vzetí do náruče.
Stejně jako nohy je zapovězena i levá ruka. Není slušné přijmout touto končetinou dar, podat v obchodě peníze, držet v ní telefon nebo dokonce jídlo. A proč? Indové totiž, hlavně na venkově, se totiž po vykonání potřeby levou rukou umývají bez použití papíru a mýdla.
Pozor také na neslušná gesta!
Když si nedáte pozor, můžete skončit s monoklem na oku dřív, než se nadějete!
V Turecku je obdobou našeho zdvihnutého prostředníčku zdvihnutý ukazováček! V Tunisku zase raději nespojujte do O palec a ukazováček. Jedná se o velmi sprosté gesto a výhrůžku!
V Thajsku dejte pozor na hlazení dětí po hlavě (je to velmi nezdvořilé) a natažení nohou proti někomu.
Jako v ráji se můžete cítit v Japonsku - místní obyvatelé totiž velice neradi říkají na cokoliv "ne". Pocit vám ale vydrží přesně do té doby, než zjistíte, co se skrývá za věčně rozesmátou maskou. Pokud se někdo začne lehce odmítavě chichotat, raději ukončete činnost nebo žadonění. Jinak budete považováni za největšího nezdvořáka všech nezdvořáků! A nedivte se, když pochválíte nějakému Japonci tričko nebo nějakou jinou drobnost, že vám ji při příštím setkání daruje.
Do Tuniska vyjíždějí čeští turisté velice často - a přesto ne všichni vědí, jak se v této zemi správně chovat, aby člověk nepohoršoval, nebo se dokonce nedostával do ohrožení.
Náš turista má štěstí, že nebyl okraden, protože na veřejnosti si dával do peněženky velké bankovky, což je pro zloděje skoro jako pro býka červený hadr. Schovává peněženku a vytáhne fotoaparát, fotografuje a fotografuje, až ho zadrží policista. Neví, že cokoliv vládního, označeného státní vlajkou, nádraží i kdokoliv v uniformě se v Tunisku nesmí fotit. Jinak budete složitě vysvětlovat, že nejste špeh ani terorista.
Večerní procházka mladé ženy v krátké sukni si zrovna říká o zvýšenou mužskou pozornost a riziko přepadení je stonásobně větší.
Komentáře
Dlouho jsem nevěřil tomu, že bulhaři na ANO kroutí hlavou stejně jako my u NE a naopak. Dokud jsem to neviděl na vlastní oči.
To bylo zajímavé čtení. Určitě zase všichni ti, o kterých si psala, zase kroutí hlavou nad naším chováním a našimi zvyky. Z toho jasně plyne, že je všude dobře, ale doma nejlíp! ;-) :-D
Tak tohle mi naštěstí nehrozí, není šance, že bych se dostala do Japonska, Indie nebo Tunisu. Ty země, kam ráda jezdím mají zvyky podobné našim, takže nemusím nic takového řešit. Ale rozhodně je to zajímavé čtení.