Nikdo asi už nespočítá, kolika divákům a posluchačům doslova - jak jinak to říct - herec Josef Bek (21. 12. 1918 - 5. 5. 1995) patřil. Diváci, kteří ho milovali, si Josefa Beka v tom nejlepším slova smyslu skutečně přivlastnili, byl jejich přítelem a kamarádem, který nezkazil žádnou legraci, nakonec byl to přece Pepíček Bek. A v tom upřímném a tak blízkém oslovení nebyla ani stopa ironie nebo žoviálnosti, ale mnohem víc upřímné úcty a taky poděkování - za to všechno, co Josef Bek v životě udělal pro dobrou náladu a smích publika v divadle, ve filmu a v televizi a samozřejmě taky jako dlouholetý a blízký spolupracovník redakce zábavy Československého rozhlasu. Taková je asi ta nejznámější tvář Josefa Beka - komik, operetní zpěvák, herec, který uměl estrádní řemeslo jako jen málokterý z jeho kolegů.
Josef se narodil 21. prosince 1918 v Hradci Králové manželům Bekovým jako jejich třetí dítě. Měl dvě starší sestry, Marii Magdalenu a Růženku. Protože se narodil o dva měsíce dříve, než se čekalo, byl nedonošený, venku zima, inkubátory tehdy ještě nebyly, takže rodiče "dopékali" Pepíčka v troubě.
Jeho otec pocházel z bohaté velkostatkářské rodiny, ale protože se zamiloval do chudé kuchařky Kateřiny a odmítal se jí vzdát, byl vyděděn. Po zbytek života pak pracoval jako dělník u dráhy.
Malý Josef byl veden přísně, ale talent projevoval už od malička. Od devíti let recitoval, v roce 1928 si zahrál dětskou roli v němém filmu Jménem Jeho Veličenstva, ochotničil a už za studií na královehradecké obchodní akademii mu bylo nabídnuto angažmá operetního tenora ve Východoslovenském divadle v Košicích. Rodiče ho však nepustili, údajně proto, že herečky by jej mohly zkazit a tak musel zůstat doma. Místo na prkna, která znamenají svět tak nastoupil do místní spořitelny, kde pracoval pět let.
V roce 1942 měl být "nasazen do rajchu" a jediná možnost, jak se tomu vyhnout byla, že se stane profesionálním hercem, protože ti byli od nasazení uvolněni. V Olomouckém divadle, kam ho okamžitě angažoval ředitel Karel Nedbal, strávil dvanáct let. Tady také poznal tanečnici Evu, s níž se roku 1947 oženil. Tolerantnější ženu by těžko hledal, ale jinak jim osud nepřál - tři těhotenství skončila špatně. Roku 1954 nastoupil do Městských divadel pražských, kde zůstal až do svého důchodu.
Za svůj život natočil přibližně sedmdesát filmů, objevil se ve více jak dvou stovkách televizních pořadů, hrál v desítkách divadelních her, užíval si života, bavil. Nebylo divu, že před Vánoci roku 1993 zkolaboval z přepracování přímo na jevišti.
Krátce nato sepsal ve spolupráci s Petrem Hořcem svou životopisnou knihu Každý den radost. O necelé dva roky později, 5. května 1995 zemřel v Praze ve věku 76 let.
Jeho otec pocházel z bohaté velkostatkářské rodiny, ale protože se zamiloval do chudé kuchařky Kateřiny a odmítal se jí vzdát, byl vyděděn. Po zbytek života pak pracoval jako dělník u dráhy.
Malý Josef byl veden přísně, ale talent projevoval už od malička. Od devíti let recitoval, v roce 1928 si zahrál dětskou roli v němém filmu Jménem Jeho Veličenstva, ochotničil a už za studií na královehradecké obchodní akademii mu bylo nabídnuto angažmá operetního tenora ve Východoslovenském divadle v Košicích. Rodiče ho však nepustili, údajně proto, že herečky by jej mohly zkazit a tak musel zůstat doma. Místo na prkna, která znamenají svět tak nastoupil do místní spořitelny, kde pracoval pět let.
V roce 1942 měl být "nasazen do rajchu" a jediná možnost, jak se tomu vyhnout byla, že se stane profesionálním hercem, protože ti byli od nasazení uvolněni. V Olomouckém divadle, kam ho okamžitě angažoval ředitel Karel Nedbal, strávil dvanáct let. Tady také poznal tanečnici Evu, s níž se roku 1947 oženil. Tolerantnější ženu by těžko hledal, ale jinak jim osud nepřál - tři těhotenství skončila špatně. Roku 1954 nastoupil do Městských divadel pražských, kde zůstal až do svého důchodu.
Za svůj život natočil přibližně sedmdesát filmů, objevil se ve více jak dvou stovkách televizních pořadů, hrál v desítkách divadelních her, užíval si života, bavil. Nebylo divu, že před Vánoci roku 1993 zkolaboval z přepracování přímo na jevišti.
Krátce nato sepsal ve spolupráci s Petrem Hořcem svou životopisnou knihu Každý den radost. O necelé dva roky později, 5. května 1995 zemřel v Praze ve věku 76 let.
R.I.P :( je to smutné .. ale je hezké že sis vzpomněla :)