close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Blýskavé vzpomínky - VIII.

12. května 2010 v 9:52 | já |  Moje povídání
Malá Mína rostla jako z vody. Babička si ji zrovna přivezla k sobě do Lhoty, aby ji trošku potěšila. Malé děvče se po smrti bratříčků neustále domáhalo pozornosti a ze všeho nejvíc si přálo sourozence. Máňa ani Lojzík na její věčné kňourání neměli náladu, a tak děvče bývalo často samo, zavřené v kuchyni nebo na dvorku, kolem něhož byla vysoká zeď. Tam si mohla hrát se zvířátky, pokud jí někam nezmizely a nebo s dřevěnými klátky, které jí šikovný Lojzík vyhladil skleným papírem, aby neměla plné ruce třísek. Daly se z nich stavět vysoké věže, hrady a kostely.
Dneska je tedy u babičky a těší se z její přítomnosti. Babička jí slíbila, že se zajdou spolu podívat na jarmark a na vláček, který do Lhoty začal jezdit. Byla to atrakce, jakou děvče ještě nevidělo. Velký, černý supící kolos, od něhož se zvedá obrovský oblak kouře, který má kola větší, než je Mína. Pára, která vychází ze stroje, má zvláštní vůni, skoro jako ten čert, který byl vloni u nich doma. Mína se držela babiččiny sukně a jenom jedním očkem pozorovala, jak po kovových schůdcích sestupují páni s klobouky na hlavách a dámy, jejichž dlouhé sukně stíraly veškerý prach na schůdcích, sledovala nádražního sluhu, jak spěchá s vozíkem pro různá zavazadla, proutěné koše, z nichž se dívaly husy na dlouhých krcích a různé dřevěné bedýnky, opletené demižony a pak je v poklusu veze před nádražní budovu, kde už stojí jejich majitelé s vozíky a koňskými potahy. 
Procházka to byla náramná, plná nových zážitků, a tak když večer na Krautrovo okno někdo zaťukal, byla Mína dávno v náručí spánku. Babička se vyklonila z okna a neznámý jí podal papírový telegram se zprávou z Brna. Celá nedočkavá zavřela okno a popošla k rozsvícenému světlu na malém stolku mezi skříní a postelí. Netrpělivě rozlepila papírovou skládanku a s rozechvěním četla zprávu, na niž tak dlouho čekala! Bára má konečně miminko. Holčička se narodila v neděli a je zcela zdráva, dostala jméno po mamince Barunka, všichni babičku pozdravují a těší se na shledanou. Srdce staré ženy se zatetelilo radostí a ona si do ticha noci výskla. Z verandy zavolala domů Lomikara, který se ještě potuloval někde po zahrádkách, a spokojená šla spát
Při nejbližší příležitosti se Vilemína vypravila do Brna za dcerou. Na brněnském nádraží ji čekala drožka, kterou pro matku poslal mladý otec. Cesta netrvala dlouho, ale paní učitelka nemohla oči odtrhnout od toho ruchu na ulicích. Se zájmem pozorovala mladé dívky v moderních sukních, které byly pohodlné a dovolily jim pospíchat, kolem se míhala jedna drožka za druhou, dokonce zahlédla i tramvaj, tzv. šalinu, která byla nejnovějším hitem dopravy. Všude bylo plno cinkání, troubení a křiku, až se jí z toho všeho točila hlava. Cestou kolem Zelného trhu obdivovala množství stánků se zeleninou a drobným zvířectvem, kde snad nakupovalo celé město. U stánků byly dvoukoláky naložené bedýnkami s cibulí, zelím, Líšňačky nabízely husy, jinde zase hokynářka nabízela zaručeně čerstvá vejce, dvoutýdenní kuřátka a mladé kuřice, jejichž kvokání se neslo mezi vším tím křikem. Proti všemu tomu zboží na tržišti byl její košík jenom malým dárečkem, i když se do něj vešla celá slepice na polévku, dvě kopy domácích vajec a nahoře se zelenala nať domácí petrželky a celeru.
Malá Barborka dostala jméno po své matce a měla se čile k světu. Toto vymodlené a milované dítě se narodilo do šťastné a spokojené rodiny. Dostalo se mu všeho, co potřebovalo, a ze všeho nejvíc lásky. Od svého otce dostala malá Barborka zlatý řetízek s mincí, kterou mu daroval císař tenkrát na pouti. Babiččin andílek v otvíracím srdíčku byl přivěšen ke zlaté minci a zavěšen kojenci na krk. Kopfova rodina nešetřila dary, ale na křtiny se dostavila jenom Poldíkova matka. Otec s bratry se omluvili pro nedostatek času.
Obě babičky se setkávaly pouze nad kolíbkou malé Báry, ale mnoho toho nenamluvily. Přece jenom byl mezi nimi jakýsi rozdíl.
Když se Vilemína vrátila do Lhoty, čekala na ni nemilá zpráva. Farní škola, v níž vyučovala, nyní už jenom sporadicky, se přestěhovala do nově dostavené dvoupatrové budovy, kam byla přemístěna nově založená obecná škola a měšťanská škola chlapecká.
Pro stárnoucí ženu to bylo daleko, a tak se rozhodla, že se bude věnovat pouze své rozrůstající se rodině.
 


Komentáře

1 Jarka | Web | 12. května 2010 v 10:58 | Reagovat

I když je Hadi tvoje vyprávění plné událostí a vzruchu, stejně na mě ta doba, kterou popisuješ působí poklidem a neuspěchaností. Tenkrát se žilo úplně jinak. I když těžce, přece hezky. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama