close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Květen 2010

VPDSP

26. května 2010 v 9:59 Anekdoty
 Nedávno mi byla diagnostikována následující choroba: VPDSP
- Věkem Podmíněný Deficit Soustředění Pozornosti.
 Projevuje se například takto:
 Rozhodnu se zalít zahradu. Když jdu k hadici na zdi garáže, všimnu si, že i auto potřebuje opláchnout.
 Jdu si pro klíč od auta, abych ho vyvezl na prostor před garáží. Ovšem přitom uvidím na stolku  v  předsíni neotevřenou poštu. Asi bude rozumné se podívat, jestli tam nejsou nějaké složenky k zaplacení.
 Položím klíče od auta na stolek a začnu probírat poštu. Přitom vidím řadu reklamních letáků a jdu je hodit do odpadkového koše v kuchyni. Vidím, že je plný, takže letáky položím na kredenc a jdu vyhodit odpadky z koše do kontejneru na ulici. Přitom si uvědomím, že vedle kontejnerů je schránka na dopisy, takže by bylo dobré hned dát do schránky i ten dopis, co jsem večer psal.
 Jdu si tedy pro něj do pokoje. Na stole u dopisu leží hrnek s kávou, kterou jsem před chvílí pil.
 Vezmu ho do ruky a cítím, že káva už vychladla.
 Nevadí, uvařím si nový hrnek kávy. Vezmu hrnek a jdu do kuchyně.
 Cestou vidím, že kytka ve váze začíná uvadat. Tak položím hrnek na parapet a chci vzít vázu a  napustit do ní čerstvou vodu. Přitom uvidím na parapetu své brýle , které jsem hledal ráno.
 Musím si je dát na svůj pracovní stůl, abych o nich věděl. Ale nejdříve přece jen doleju vodu do vázy. Položím brýle, vezmu vázu do ruky a vidím, že za vázou leží dálkové ovládání od televize.
Proboha, zase ho budeme večer hledat. Musím ovladač položit k televizi v obýváku.
 No, ale to počká, napřed je přece nutno dolít vodu do vázy. Jdu do kuchyně a napouštím vodu. Přitom mi vyšplouchne na kuchyňskou linku. A trochu i na podlahu. Jdu do koupelny pro hadr, abych to utřel. Pak se vracím do předsíně a přemítám, co jsem chtěl udělat.
K večeru: zahrada není zalitá, auto není umyté (a nemůžu k němu najít klíče), na okně je hrnek se studenou kávou, kytky ve váze jsou už úplně zvadlé, dopis není vhozený do schránky (a taky ho nemůžu najít), ztratily se mi brýle a televizi musíme ovládat ručně, ovladač je bůhví kde. Divím se, že nic není hotovo, když jsem se celý den nezastavil a jsem docela utahaný.
No nic, jdu zkontrolovat došlé maily.
Stejně už nevím, komu jsem odepsal a komu ne!

Nádherná fotka

25. května 2010 v 13:47 | foto: Matthias Rietschel, ČTK |  Co se mi líbí
před bouřkou

Také drogujete?

25. května 2010 v 10:39 | já |  Moje psaní
Co to vlastně droga je? Můžeme ji definovat jako každou látku, která když se dostane do organismu, ovlivní psychiku člověka - jeho chování, prožívání, vnímání reality a jeho emoce.
Velká většina drog nejsou jen látky škodlivé, ale zároveň látky s mnoha pozitivními účinky - jde často o součásti léků, nebo o samotné léky využívané hojně v medicíně. Právě prostředky utlumující bolest, navozující spánek nebo tlumící kašel jsou také drogami. Tatáž látka může být v určitém případě drogou nebo účinným lékem.
Návykovou látkou, drogou se rozumí taková chemická látka, která, je-li vpravena do organismu, umí změnit jednu nebo více jeho rutinních funkcí. To znamená, že nesmí být při jednorázovém použití natolik jedovatá, aby lidský organismus hubila, současně ale musí být tak účinná, aby výrazně ovlivnila naše prožívání.
Návykové látky působí na prožívání reality především ovlivněním nálady, ale i změnami vnímání, myšlení a vědomí. Tyto složky psychiky jsou také při požívání drog nejvíce postihovány. Některé látky jsou spojeny pouze s abúzem, protože u nich nebyla prokázána fyzická závislost. (abúzus - narušení výkonu v běžných sociálních nebo profesních funkcích, např. ztrátou schopností udržovat závazky vůči rodině, pracovišti, impulzivním chováním, agresivitou apod. porucha trvá minimálně jeden měsíc).
Ale drogou lze nazývat i sport, čtení, práci. Každý máme svou drogu, po níž sáhneme, kdykoliv se cítíme mimo formu.
Moje kamarádka má svou drogu v podobě řízení auta. Všechna ta léta, co se známe, je fanda do aut, a tak kdykoliv na ni přišel splín, sebrala klíče, sedla do auta a se svou drogou strávila na silnicích tisíce kilometrů. Večer pak se vždycky vrátila domů s dobrým pocitem. Doma zatím manžel trnul, aby někam nezapadla nebo nebourala.
Jiná moje známá se droguje na zahrádce. Unavená z celodenní práce, praští do kouta taškou, skočí do domácího a už je na zahrádce. Tam se vyžívá, dokud na práci vidí. V zimě, kdy se na zahradu nedá jít, bere do rukou knihu a čte tak dlouho, dokud jí kniha nevypadne z ruky.
Zajímavou drogu má naše sousedka, ta i když už je dneska hodně stará, každou volnou chvíli věnuje svému koníčku, nebo chcete-li droze vaření. U ní v kuchyni se svítívá dlouho do noci, ráno pak ji spolu s pošťačkou nemůžeme vzbudit. 
V dnešní době se takovou drogou stávají hazardní  hry, mobilní telefony (věřili byste, že jsou mezi námi i tací, kteří jej nepustí z ruky?), PC se zapojeným internetem a různé DVD přehrávače. Setkáte se s nimi všude na nádraží, ve vlaku, v čekárně u lékaře, ve frontě na poště, na pracovním úřadě, v parku na lavičkách, ba dokonce i v obchodech.
Jsme zkrátka všichni závislí na něčem a není síly, která by to změnila. Drogujeme se kávou, čokoládou, hamburgry, gumovými medvídky a kdoví čím ještě. Zkrátka droga je droga.

V čem se budeme koupat?

25. května 2010 v 10:07 | encyklopedie módy |  Něco z historie
Plavky jsou koupací oděv, který si člověk obléká pro pobyt u vody a ve vodě. Slouží především jako oděv pro plavání, vodní sporty nebo opalování.
První zmínky o dvoudílných ženských oděvech používaných pro atletické účely pochází již z antického Řecka z období okolo roku 1400 př.  n.  l. Dvoudílné ženské oděvy, které se podobaly plavkám, jsou zobrazeny také na starověkých freskách nalezených v Pompejích.

V osmnáctém století ženy nosily speciální koupací úbory, které zakrývaly téměř vše. O žádném sex-appealu zde nemůže být řeč. Navíc, tyto úbory musely být ušity jen z některých druhů materiálů, které po namočení nesměly být průsvitné. Muži nosili dlouhé kalhoty, které se postupně zkracovaly. 
V devatenáctém století již ženy používaly dvoudílné koupací úbory, které však stále nedovolily prokouknout postavě. Byly složené z delšího koupacího župánku ke kolenům, pod ním byly kalhoty, které sahaly až ke kotníkům.
A jak tomu koneckonců bývá, k dnešnímu vývoji plavek přispěla náhoda. Anette Kelleman, rakouská akvabela, se stala jednou z průkopnic, když si na své vystoupení oblékla úbor, který jí odhalil ramena, krk i nohy. Oslovila tím spoustu žen, které se ji snažily napodobit. Velkou roli zde sehrál i turismus, který přispěl k tomu, že plážová móda se začala vyvíjet mnohem rychlejším a odvážnějším směrem. 
V roce 1946 jako první představil dvojdílné plavky s názvem Atome módní návrhář Jacques Heim na módní přehlídce v Cannes. Ještě odvážnější model pak představil módní návrhář Louis Réard  na přehlídce v Paříži. Jednalo se o trojúhelníkový nevyztužený model na šňůrkách zakrývající opravdu jen to nejdůležitější. Na tehdejší dobu se jednalo o skutečný přelom v historii plavek. Pohoršení, které způsobil, se ale velmi rychle proměnilo v trend nového designu plavek. Model, získal označení bikiny a v současné době je na vrcholu žebříčků, co se plážové módy týče.

plavci


koupací úbor

koupací úbor před sto lety

Zemřel zpěvák Petr Muk

24. května 2010 v 12:25 Víte, že?


Ve svých pětačtyřiceti letech zemřel populární český zpěvák Petr Muk. Podle některých informací spáchal sebevraždu. Novinkám jeho smrt potvrdili jeden z členů Mukovy kapely a také kamarád Oldřich Lichtenberg.

Už toho mám dost!

24. května 2010 v 10:11 | já |  Moje psaní
Na oknech se opět třpytí kapičky deště a znovu se rozpršelo! Pokolikáté už? V našem domečku bydlim už 52 let, od doby, kdy jej rodiče koupili. Za celou tu dobu se nikdy nestalo, aby se nás nějak deště a delší dobu trvající vlhko dotklo. Až letos! Minulý týden jsem poprvé měla tu čest vytírat z podlahy ve sklepě vodu. A že jí tam bylo! V dřevárce plavala polínka, ve sklepě na nářadí a v polovičkově dílně se nořilo do vody vše, co on jakož i ostatní moji chlapi nechali pod ponkem nebo v dolních policích. V mém kompotovém sklepě se zase koupaly láhve na slivovici, prázdné skleničky od kompotů a marmelád.
Takže práce bylo až nad hlavu. Do toho ještě neustálé chladno, Elis někde něco sežrala a bylo jí nějak šoufl, pak se nutně musela posekat zahrada, neboť trávník už měl skoro 20 čísel. No, a do toho ještě tři z rodiny měli svátek! Hrůza, ten minulý týden byl opravdu k popukání. Ale všechno jsme to zvládli a dneska si užívám pohody. Kluk je v práci, polovička má oběd, co zůstal od včerejška, a já, já už se nějak odbudu. Raději budu relaxovat!
Co kdyby zase něco! Vždyť venku znova prší!
                                                                                                                                                                                          

Vynechejme brontosaury!

23. května 2010 v 10:20 | já |  Moje psaní
Blíží se nám volby a mezi lidmi se zvyšuje nedůtklivost a napětí. Kamkoliv vkročíte, tam vidíte skupinky dvou tří lidí, kteří zaručeně nemluví o ničem jiném. Včera například u nás,  v  samošce mezi regály, stály dvě ženy a zcela nepokrytě vyjadřovaly své postoje a svůj nesouhlas se jmény, která si přečetly na jednotlivých kandidátkách. Já se k nim dostala až dnes ráno, kdy jsem je našla ve schránce na dopisy.
Uvařila jsem si kávičku, sedla ke stolu a probírala jednotlivé kandidující strany. V našem zlínském kraji jich máme nepočítaně. Můj postup je jednoduchý, nejprve si prolistuji názvy stran, o něž se bude jednat. Ty, které mi nevyhovují, odložím stranou. Zajímavé a ty, které tvoří moji krevní skupinu dám na druhou hromádku. Pak si začnu jednotlivé hromádky probírat, tak, že mezi jmény vyhledám ty kandidáty, kteří jsou z mého nejbližšího okolí. Většinou je neznám a to hlavně v těch stranách mě nevyhovujících, v těch ostatních se nacházejí neustále stejná jména, takže nic nového pod sluncem. A ti kandidáti, kteří jdou do boje jako noví, mají čísla od desíti nahoru, čili  jsou na nevolitelných místech! Proč? Všichni přece voláme po obměně jmen, která budeme denně číst v novinách a slyšet ve všech zprávách. Na jedné kandidátce jsem našla jméno mladé maminky, která se vrhla do volebního boje za stranu, která má naději do parlamentu se dostat. Jenže ona mladá žena je až na 11 místě, takže asi novou tváří našeho parlamentu nebude. Znovu se tam objeví ostřílení matadoři a dinosauři, které už známe jako své boty. Za těch fůru let, které strávili tam nahoře, si už dostatečně upravili svůj majetek a práce, práce jim nedělá žádný problém. Zkrátka umí v tom chodit. Proč nenecháme pracovat ty mladé, kteří chtějí a mají chuť něco změnit, ať už jsou ve stranách nalevo či napravo.
Už vím, co udělám! Na volebním lístku té mojí strany dám preferenční hlasy těm mladým, kterým zatím můžeme věřit! Uděláme-li to všichni, brontosauři zmizí, zlatokopům ze všech stran zbydou jenom oči pro pláč.  Udělejme to už proto, abychom po nějaké době nemuseli stát ve skupinkách mezi regály v obchodě a tam opět nadávat na ty tam nahoře! I když si myslím, že se zase najdou lidé, kteří nebudou spokojeni! Asi to tak má být!

Kdo by ho neznal?

22. května 2010 v 20:26 | encyklopedie |  Váže se k dnešnímu datu
Dietl Jaroslav, *22. 5. 1929 (Záhřeb) - †29. 6. 1985 (Praha), český dramatik, scenárista a textař. Ve čtyřech letech se s rodiči přestěhoval zpět do ČSR. Roku 1948 maturoval na odborné tkalcovské škole, pak studoval 2 roky psychologii na FFUK, studium však přerušil a později (1956) absolvoval dramaturgii a scénaristiku na FAMU. Již během studií začínal jako textař (mj. Kdo mě provede tou vaší PrahouPíseň o Praze), povídkář a autor drobných rozhlasových pořadů.
Od září 1953 začal spolupracovat s Československou televizí, kde pak řadu let působil v různých dramaturgických funkcích. Od roku 1962 byl současně i dramaturgem Filmového studia Barrandov, kde pak byl od poloviny 60. let až do své smrti zaměstnán jako scenárista.
Dietlovo jméno je ale především spjato s televizní tvorbou. Zejména jako autor seriálů dosáhl evropské úrovně a jeho díla (např. Nemocnice na kraji města, Nejmladší z rodu Hamrů, Muž na radnici, Žena za pultem aj.), ač poplatné době svého vzniku, jsou dodnes považována za špičky ve svém oboru. Pro televizi napsal i řadu estrádních a revuálních pořadů (např. několik silvestrovských programů), významné jsou také jeho hudební komedie (Miluška a její zvířátka, Pijácká romance pro W. Matušku, Píseň pro Rudolfa III., Romance ze Savoy baru aj.) Byl autorem zhruba dvacítky filmů, mj. i hud. komedie Bylo čtvrt a bude půl, do řady dalších.

U nás v jídelně

22. května 2010 v 0:12 | já |  Moje psaní
Bylo poledne a já s Mirkem jsme šli do školní jídelny. Kolem nás se hrnuly davy ostatních kluků, podrážející si navzájem nohy a řvoucí tak, že nebylo slyšet vlastního slova. Krytá chodba se v tuto chvíli změnila v pekelné závodiště. Holky raději zbaběle stály podél skleněné stěny a opovržlivě otáčely hlavu. Bylo to tak denně a závodilo se o co nejvýhodnější místo u okýnka.  Já měl velký hlad a tak jsem se snažil kličkovat a vyhýbat se ostatním. Dlažba v chodbě byla namrzlá a opírající se slunce z ní udělala kluziště. Letěli jsme, klouzali se a už už se zdálo, že budeme v cíli první, když se to stalo. Na konci chodby se otevřely dveře a v nich se objevila postava obra! To školník Jirsák měl dneska službu a dohlížel na pořádek. První z kluků, který se mu dostal na dosah. skončil v jeho drtící pazouře. Chytil ho vzadu za límec a nadzvedl do výšky. My ostatní se snažili brzdit, ale moc nám to nešlo. Víťa z páté B přistál Jirsákovi pod nohama a teď se svíjel v jeho druhé tlapě. Protože nás bylo v chodbě moc, neustále jsme byli zezadu tlačeni stále dobíhajícími kluky. Mirek se mě chytil za svetr a já ho kousek vlekl za sebou, než jsem taky přistál na konci chodby, jenom díky dveřnímu křídlu. Dostal jsem ránu do čela a svezl jsem se na zem. Jirsák stál jako bůh pomsty a když oba kluky pustil na zem, strčil si do úst své ohromné prsty a zapískal. To, co mu vyšlo z úst, byl tak šílený zvuk, že trhal bubínky. Bylo až zázračné, že nepopraskalo sklo. Všichni zůstali v mžiku stát a s otevřenou pusou čekali, co se bude dít.  Jirsák se rozkročil ve dveřích a začal kluky jednoho po druhém házet za sebe do jídelny. Já jsem měl to štěstí, že jsem mu proklouzl mezi nohama a tak jsem unikl potupnému pohlavku. K okýnku jsem doklopýtal jako druhý, hned po Kalousovi z naší třídy.  Ten už stál spořádaně u zavřeného okýnka, které se začalo zvolna sunout vzhůru. Usměvavá paní Hanáková začala s vydáváním obědů. Měla mě ráda a tak jsem dostal pět knedlíků k rajské omáčce. Posadil jsem se k našemu oblíbenému stolu a počkal na kluky. Jídelna hučela jako úl a s tím, jak se plnily naše žaludky dobrým jídlem, všechna naše divokost a netrpělivost byla ta tam. Sem tam se sice ještě odněkud ozval nějaký podezřelý hluk a pak smích. To kluci z vyšších ročníků si vyprávěli vtipy a dělali si legraci z holek.  Už jsme byli skoro po jídle, když se najednou spustila knedlíková bitva. Kolem nás přeletělo kolečko z jedné strany pomazané rajskou omáčkou a přistálo Jirsovi na zádech. Zpočátku si toho nevšiml, ale po chvíli sáhl rukou za záda a knedlík sundal. Podíval se na něj, pak na kluky sedící kolem známé firmy Viktora. Zvolna se přibližoval a sledoval, jak jejich smích pozvolna utichá. Celá jídelna z napětím očekávala jeho reakci. Jirsák byl totiž znám nečekanými odvetami. Viktor odložil příbor a chtěl se postavit, byl však pomalý. Jirsák jej chytil za ucho a vytáhl od stolu. Pak se otočil k sousednímu stolu, kde uviděl plný talíř omáčky. Uchopil jej a pomalým pohybem ho položil Viktorovi na hlavu. Ten stál, ani se nepohnul. Jirsák pak s úsměvem doporučil ostatním u stolu, aby je ani nenapadlo talíř mu z hlavy sundat. Celá jídelna se zatajeným dechem čekala, kdy se talíř z Viktorovy hlavy sveze a obsah skončí na zemi.  Když se tak stalo, vypadal Viktor jako strašák do zelí. Červená omáčka mu stékala podél uší, rovnou za límec a jeden potůček směřoval přímo na nos, kde se mu na špičce začala dělat velká kapka, která pak pomaloučku padala na zem. Jídelna se dala do šíleného smíchu a Viktorovi nezbylo než se vydat do umývárky. Jirsák čekal u dveří a pak se vydal s ním, aby mu pomohl se očistit.