close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Můj Velký Tom - Konečně doma

2. dubna 2010 v 8:00 | já |  Moje povídání
V letištní hale je neustálý frmol. Houfy lidí chodí sem a tam, jedni postávají a posedávají před odbavením, jiní sedí a čekají na přílet kamarádů, rodiny či známých.
Když nás letadlo vyplivlo do dlouhé chodby, cítila jsem slabost v nohou. Konečně se vracím domů, mezi své kluky, mezi své kamarády a kamarádky, ke svým žákyním, do své práce.
Naše tašky a kufry se prohánějí někde po páse a my dva s Jirkou spolu s desítkami dalších lidí čekáme. Jeden po druhém rychle uchopí své zavazadlo a co nejrychleji se snaží prostor opustit. Je tady sice klimatizace, ale přesto mi po zádech stékají drobné krůpěje potu.
Kráčíme do vstupních prostor letiště a vyhlížíme každý ty své. Už vidím vytáhlou postavu Velkého Toma a jenom o něco menší postavy svých milovaných synů. Popostrčím Jirku před sebe a tiše mu připomínám naši dohodu, "Zatím ani muk!"
Ještě pár kroků a jsme u nich. Velký Tom rozpřáhl ruce a já se schoulila do jeho objetí. Nevnímám ani slovo z toho, co se děje kolem, jenom koutkem oka vidím své kluky, jak se zdraví s Jirkou. Krásný pohled.
"Mami, já jsem tak rád, že už jsi doma," šeptá mi David do ucha a pokouší se odstrčit Velkého Toma. Ten se však nedává a neustále mě tiskne k sobě. Líbá mě do vlasů a já jeho na tvář, po níž se koulí několik průhledných a slaných slziček.
Když jsme se dostatečně přivítali, posbírali jsme všechny tašky a kufry a vykročili k autu. Předem bylo domluveno, že Jirka pojede s námi až k nám, přespí u nás a pak za dva dny odjede domů.
Všichni se na sebe usmíváme a já jenom tak pokukuju po Velkém Tomovi. Cítím na sobě jeho pohled a mám najednou pocit, že se mi chystá něco říct. Doufám, že se nechce přiznat! To by mi úplně rozbouralo můj plán.
Cesta byla příjemná a za dvě hodinky jsme byli doma. Babiččin oběd a zákusky s kávou udělaly své. Jirka i já jsme brzo odpadli a šli si lehnout.

Spala jsem opět doma ve své postýlce, ani nevím jak dlouho.
Sluníčko mě zašimralo na tváři a já se probudila do krásného dne. Za oknem poletoval motýl a já se jen tak lehce protáhla, spokojená a šťastná. Jak tak ležím, začala jsem znovu střádat nitky svého odpoledního divadelního představení. Už se těším .
Z kuchyně se ozývá klepání porcelánu a zavírání skříněk. To Tomáš a kluci dělají pořádek.
Navlékla jsem na upocené tělo župan a vlezla jsem do sprchy. Schválně si nechávám stékat vodu přes obličej, cítím jak proud chladivé vody ovlažuje každý kousek unavené kůže.
"Mamí! Vstávej! Máme pro tebe překvapení! Tak mamíí!"
Přemýšlím, jaké asi překvapení to bude a rychle se utírám. Ještě upravit vlasy a jsem v kuchyni.
Tam na mě čeká krásně prostřený stůl s kytičkou uprostřed, voňavá káva a velká konvice čaje. Jirka se na mě usmívá a mrká. Opětuji pozdrav a sedám na své místo.
"Tak, se pochlubte, co je to za překvapení! Doufám, že tím nemyslíte pouze snídani?" škodolibě jsem se zasmála a sáhla po kávě. Okamžitě jsem postřehla Tomův nesouhlasný pohled.
"Nechceš, raději čaj? Bylo by to lepší, ne?"
Páni, velmi často vypadávám ze své role, musím se více soustředit. Usmívám se a nechám si nalít čaj.
David s Tomášem se někam vytratili a Velký Tom se usmívá.
"Jirko, prosím tě, nechej nás chvíli o samotě!" poprosil Velký Tom a Jirka poslušně odešel.
"Moje drahá Linko! Jsem nesmírně rád, že ses vrátila v pořádku domů a chtěl bych ti spolu s klukama popřát k tvému svátku. Když jsem s tebou naposledy mluvil, tak jsi mi něco prozradila a já si uvědomil, jak moc tě mám rád! Rozhodl jsem se, že koupím dům, v němž bude dost místa i pro naše třetí dítě!" zakončil svůj proslov Můj Velký Tom a já s úsměvem na rtech sledovala vykulené oči mých synů. Stáli zaskočeni a bylo vidět, jak usilovně přemýšlí, co by mi honem řekli. Ještě, že jsem toho Jirku vzala k nám, budu to teď mít jednodušší s odhalením.
"Tome, moc ti děkuji! Vám kluci přeji, abyste svého brášku měli moc rádi a doufám, že to přežijete!" - dodala jsem s úsměvem.
Všichni mí chlapi se mi pověsili na krk a něco brblali, jeden přes druhého. Chvíli jsem je nechala být a pak jsem dodala: "Mám pro vás také překvapení, na svého brášku nebudete muset čekat devět měsíců, dovezla jsem ho s sebou!" dodala jsem a sledovala hlavně tvář Velkého Toma.
Kuchyní se rozhostilo ledové ticho, všichni zůstali jako opaření, nejvíc Velký Tom. 
Zavolala jsem Jirku a představila ho, jako svého třetího syna!
"Ani si nedovedete představit, jak jsem byla ráda, že ho v Kanadě mám! Dělal mi dobrého společníka a zvykla jsem si na něj tak, že ho považuji za třetího syna. Takže, ode dneška má Jirka u nás dveře vždycky dokořán a já ho teda vítám u nás doma!"
Kluci se na sebe podívali, chvíli nechápavě mlčeli, pak se rozesmáli a všichni tři odkvačili do pokoje.
Tak a teď mě čeká, to nejdůležitější, oznámit Velkému Tomovi, že už všechno vím. Díval se na mě a na tváři měl podivný úsměv.
Dala jsem se do snídaně a čekala, až promluví. Doufám, že to dokáže!

Babí léto, které poletovalo kolem okna, se zachytilo na vlající zácloně a spolu s ní mávalo na pozdrav blížícímu se podzimu. Budeme se tedy stěhovat!
 


Komentáře

1 Jarka | Web | 2. dubna 2010 v 9:40 | Reagovat

Zatím to jde všechno jak po másle. Jsem teď moc zvědavá na Velkého Toma, jak se popasuje se svým přiznáním. ;-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama