Giovanni Giacomo di Seingalt, *2.4.1725 - †4.6.1798, italský literát a dobrodruh, který se proslavil především jako svůdce žen. Z bohaté a rozmanité literární činnosti (psané francouzsky) vynikají historické spisy, romány a Paměti, v nichž otevřeně popsal požitkářský život v Evropě v období rokoka. Psal také filosofické spisy. Z jeho díla dále: Můj útěk z olověných komor benátských a fantastický román Isocaméron. Patřil ke známým evropským osobnostem, získal přízeň Fridricha II. Velikého a Stanislawa Poniatowského, pro své časté skandály neměl stálé působiště. V Paříži se seznámil s hrabětem z Valdštejna, poslední léta života byl jeho knihovníkem na zámku v Duchcově, který se stal i místem jeho posledního odpočinku.

Duchcovský zámek dal v letech 1675 - 1685 vystavět Jan Bedřich z Valdštejna podle plánů architekta J. B. Matheye na místě staršího renesančního lobkovického sídla. Roku 1707 byl zámek rozšířen o dvě boční křídla. Úpravy zámeckého areálu včetně unikátní barokní zahrady byly prováděny od roku 1720, fasády dostaly současný klasicistní vzhled v letech 1812 - 1818 a následně byl upraven i rozsáhlý přírodní park. Výrazným zásahem do areálu zámku byla v roce 1959 likvidace barokního špitálu z důvodů povrchové těžby uhlí. Freska V. V. Reinera z původní kupole špitálu byla přenesena do nově postaveného pavilonu v zámeckém parku. Návštěvníci mohou zhlédnout Valdštejnskou rodovou galerii, expozici v tzv. biliárovém křídle, tři místnosti zámeckého personálu a muzeum věnované osobnosti Giacoma Casanovy, který jako valdštejnský knihovník prožil na zámku v Duchcově posledních třináct let svého života.

