close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Blýskavé vzpomínky - III.

18. dubna 2010 v 10:13 | já |  Moje povídání
Do Horní ulice přijel vůz tažený dvěma koňmi, až nahoru naložený nábytkem a svázanými peřinami. S hrkotem a vířením prachu na cestě projel asi do poloviny ulice a pak před jedním domkem zastavil. Všechny děti přerušily své hry a se zaujetím sledovaly, jak z vozu seskočili dva mužští a snášejí krabice, židle, peřiny a koše s nádobím na jedno místo. Podle množství skládaných věcí usoudily zvědavé sousedky, že přijel někdo "bohatší" než ony. Už jenom těch peřin a košů s prádlem bylo několik! Největší obdiv však sklidil velikánský prosklený kosn. Stál u domu a jeden z mužů jej chránil před pádem na nerovné zemi.   Koně se pustili do trávy rostoucí v chumáčích kolem prašné cesty. Jeli dlouho a teď doplňují své síly. Je horké letní dopoledne, na kostelních hodinách se ručička blíží k velikánské římské dvanáctce. 
Na konci ulice  se objevuje bryčka tažená jedním koníkem. Pospíchá, neboť už vidí své dva kamarády, kteří jej svým frkáním zdraví. Zastaví a pokojně si nechá nasadit pytlík s otrubami. Kočí se zdraví se stojícími mužskými a zapaluje si cigaretu.  Pak přiskočí k bryčce a podá ruku ženě, která se na něj mile usmála. Její nohy se dotkly prašné cesty a dlouhá sukně rozvířila prach. Ihned po ní seskočily dolů dvě dívky asi dvacetileté. Jsou štíhlé a vysoké, oblečené podle módy  maloměsta. Rozhlížejí se kolem sebe a netrpělivě přešlapují. Tak tohle je tedy jejich nový domov! Chaloupka je to na první pohled pěkná, střecha září novou červenou barvou, u plotu vpředu sice chybí několik tyček, ale jinak se zdá všechno v pořádku. Dvě malá okénka vedou do prašné ulice, po níž za celou dobu, co už jsou tady, neprojel ani jeden povoz.  Z cesty vede ušlapaný chodníček přímo ke schůdkům u vstupních dveří. V malé předzahrádce stojí kovová pumpa na vodu, kolem kvete rozličné kvítí a jediný strom svými větvemi vrhá stín. Děvčata pomalu vcházejí dovnitř a něco si mezi sebou šeptají. Zahlédla totiž z vedlejší zahrady nahlížející zrzavou hlavu, která je celou dobu pozoruje. Na protější straně se poodhrnula záclona v několika oknech a pak z jedněch dvěří vyšla drobná postavička. Utřela si ulepené ruce do zástěry a pomalu kráčí přes cestu směrem k nim. Něco řekla chlapům u koní, mávla rukou k městu a oni se vydali tím směrem. Pak se otočila na nové sousedky a napřáhla ruku k pozdravu.
"Tož vás tady vítám, paninko! Já su Hedvika Motalová a můj chlap dělá hen ve fabrice. Stejně jako všichni tady. Jistě tam budete dělat taky, nebo ne?" zeptala se zvědavě a čekala na odpověď.
Žena se pousmála a přijala podanou ruku.
"Dobrý den, milá sousedko! My se jmenujeme Krauterovy a máme dostat tenhle domek k bydlení. Zatím nemám klíče, tak se nedostaneme dovnitř. Chtěla jsem vás poprosit o nějaký hrnek či misku, abychom si mohly tady u studny napumpovat vodu, potřebovaly bychom si trochu opláchnout tváře a ruce. To víte cesta byla trošku dlouhá a všude je plno prachu," poprosila sousedku a aniž počkala na její reakci, zavolala na děvčata " Máňo, Barčo, pojďte se představit paní sousedce.  A pak napumpujte zda teče voda."Pak se podívala na velké kapesní hodinky, připevněné kovovým řetízkem uvnitř příruční kabely a zakroutila hlavou. Paní Motalová přinesla kbelík s vodou, miskou nalily vodu dovnitř pumpy a za čaly pumpovat. Po chvíličerpadlo zabralo, začala téct studená voda a všechny tři se s radostí daly do mytí. Postříkaly si předloktí i tváře a pak je lehýnce otřely kapesníky. 
Bylo poledne a klíč už tady měl být. Byla přece domluvená. Zvedla hlavu a zahleděla se ulicí na její konec. Ozval se tam nějaký křik a pak se objevila se malá kobylka táhnoucí rozvrzanou bryčku. S hlavou vztyčenou, stojící s bičem nad hlavou vypadal kočí skoro jako přízrak. Kolem něj běžela skupina místních uličníků a snažila se ho předhonit. On se však jen usmál, práskl bičíkem nad hlavou koně a za chvíli jim ujel. Za několik okamžiků zastavil a seskočil dolů, přivázal otěže k nejbližšímu stromu a kráčel směrem k ženám. Byl celý zaprášený a z jeho šatů se sypal drobounký prach. Máňa vyprskla a přiikryla si tvář. Mladík se na ni podíval, lehce se zapýřil a pak s naučenou formulací se jal vysvětlovat paní Krauterové, kdo že vlastně je, za koho mluví, a pak jí předal obálku. Nakonec sáhl do kapsy a vytáhl klíč na velkém kovovém kroužku. U něj bylo v kolečku číslo 888, číslo popisné jejich nového domova.
Klíčem otočil ve vchodových dveřích a otevřel je. Pak všichni vstoupili dovnitř. Bára hned otevřela všechna okna a zhluboka se nadechla. Pak se roztočila po prázdné kuchyni a začala si broukat nějakou melodii. Máňa stála u otevřeného okna a dívala se do vedlejší zahrady, kde se znovu objevila zrzkova hlava. Maminka zatím převzala odmladíka smlouvu, pomalu si ji u okna přečetla a pak ji beze slova podepsala. Papír opatrně přeložila na dvě půle a podala jej chlapci. On jí odevzdal klíče a za nadšeného pokřiku čekajících kluků odjížděl. Tentokrát jim však ujel, cesta vedla do kopečka, byla samý výmol, ale koníkovi se klusalo dobře.
Tři nové obyvatelky začaly pomalu nosit košíky a svazky peřin do vnitřku domu. S nábytkem jim později pomůžou chlapi, kteří si zatím v nedaleké hospodě dávali do nosu.
Psal se červenec roku 1880.
                                                                                                                      
 


Komentáře

1 babi Maňasová | Web | 18. dubna 2010 v 11:53 | Reagovat

Hadi, ty to tak krásně dovedeš popsat, jako bych to viděla na vlastní oči.

2 Jarka | Web | 18. dubna 2010 v 18:12 | Reagovat

Musím napsat to samé co babi. Úplně jsem si představovala ten domeček s květinovou předzahrádkou a kovovou pumpu ve stínu jediného stromu. Začíná to docela idylicky, uvidíme co bude dál. :-)

3 Hanka | 18. dubna 2010 v 23:28 | Reagovat

No, rok 1880: doba mých praprarodičů, prababička se narodila 1879 a pradědeček 1881.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama