close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Zlatovláska z kontejneru

12. března 2010 v 18:31 | já |  Moje psaní
Učesala panence vlasy, pohoupala ji v náručí a pak ji zabalila do kousku staré ovčí kůže, kterou jí nedávno dala babička. Ona to vlastně nebyla opravdová panenka, ale polínko, které mělo na jednom konci namotaná dlouhá stébla trávy místo vlasů. Hrála si s ní, ale v skrytu své dětské dušičky toužila po jiné, po takové, jakou viděla nedávno u dvou děvčátek tam v zámeckém parku. Šla právě s babičkou kolem zámecké zdi, bavilo ji vyskočit na podezdívku a koukat se přes kovové mříže dovnitř a právě tam uviděla dvě malé slečinky sedící na trávníku a houpající na klíně krásné zlatovlasé panenky. Zastavila se a s úžasem hleděla na tu nádheru. Babička viděla, že se zahleděla, a proto ji rychle zavolala. Musí pokračovat v cestě, aby je nezahlédl hlídač, obcházející zámecký park a hlídající jej před nechtěnými pohledy.
Od té doby děvčátko neustále po takové panence toužilo. Dospělo, vdalo se a mělo své děti. Svět kolem ní se měnil mílovými kroky, ale její touha v ní zůstávala. Měla dva kluky, kteří její sny a touhy nechápali. Ona si je však hýčkala a slíbila si, že jednou takovou panenku bude mít. Pak jednou uviděla svůj sen ve velkém výkladě ve městě. Stála tam stejně krásná, se zářivými vlasy, a smála se svým neměnným úsměvem. Zústala jako opařená, ale pak si dodala odvahu a vstoupila dovnitř. Obchodník se s ní chvíli bavil, pak šel a panenku z výlohy donesl. Byla tak krásná, až se jí tajil dech.
Když si ji přinesla domů, třásla se jí kolena, hladila svůj uskutečněný sen po zlatých vláscích a pak jí usadila na čestné místo v pokoji, který kdysi sloužil synům.
Tak tam seděla a dohlížela na svou paní i v době, kdy už byla stará. Občas přeprala v ruce její šatičky, pospravovala utržené krajky, přečesala vlasy. Mluvívala k ní jako k dítěti, nikdy nezapomněla dát jí dobré ráno nebo poslat jí pozdrav na dobrou noc.
Když jsem u ní byla naposledy, byla už nemocná, ale svou milovanou panenku měla stále na očích. Pak zemřela, tak tiše a v klidu, jak tiše a v poklidu žila. Domů se vrátili její dva synové, aby připravili domek k prodeji. Prodávali, co se prodat dalo, sousedům nějaké skříňky, druhé sousedce něco z nádobí. Většina věcí však skončila v kontejnerech na dvorku. Na jednom z nich ležela i babiččina panenka. Vlasy měla zaprášené, oči smutně koukaly do modré oblohy. Najednou jsem odněkud slyšela dětský hlásek - "ach, babičko, ta je krásná! Takovou bych také jednou chtěla!" to někde v minulosti doznívala dívčí touha po panence.
Vzala jsem panenku do ruky a donesla ji domů. Nebyla to žádná porcelánová krasavice, ale neměla jsem to srdce nechat ji tam. Mám kamarádku, která panenky sbírá, a tak jsem za ní zašla , aby s ní něco udělala.
A stal se malý zázrak, po očištění a upravení vlásků dostala nové šaty a stala se jednou z mnoha ve sbírce. Tak žije svůj nový život a určitě je spokojená, stejně jako byla její majitelka, která svou touhu proměnila ve skutečnost.


 


Komentáře

1 Jitka | Web | 12. března 2010 v 21:22 | Reagovat

Pěkný příběh s dobrým koncem. Aspoň pro panenku. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama