2. března 2010 v 11:33 | já
|
Chtěla jsem se dát do oken, ale dneska venku přituhlo, na trávníku leží jinovatka, tak tuto činnost pro dnešní den odkládám. Včera nakropené prádlo ještě čeká. Teď jsem dopila hrníček čaje a zajdu si do obchodu. Mám napsané čtyři položky, opravdu jenom to nejdůležitější, jsem proto zvědavá, kolik toho nakonec z obchodu donesu. Znám se! Ze tří věcí je pět, z deseti sedmadvacet! Sluníčko se vtírá do pokoje a Elinka se líně vyvaluje a nahřívá.
Bude krásný ale studený den!
Zbytky sněhu, různě ukryté ve stinných koutech, se jenom pozvolna rozpouštějí a troška špinavé vody se pomalu vsakuje do země. Sluníčko začíná nabírat na síle a tak během několika dnů nebude po sněhu, alespoň u nás, ani památky.
Soused se vrací z práce!
U nás v obchodě.
Soused musí být dobrý otužilec, když už teď jezní na kole. A s tím nakupováním jsme na tom stejně - vždycky si říkám - koupím jen chleba a máslo a čaj a pak se divím, co všechno donesu domů.