18. března 2010 v 9:19 | History revue
|
Kdyby nebylo mužského chtíče, nenabízely by žádné báryně, harapanny, helmbrechtnice, láryně, medeleny ani prázdné ženky, jak se napříč historií prostitutkám říkalo, své služby. A kdyby české země neoplývaly tak bohatou "prostopášnickou" historií, stěží by se dala provést následující jaksepatří pikantní, cesta staletími.
Křesťanství, to je čistota a asketický život řekneme si, přitom právě v době kdy římský císař Konstantin Veliký (272/285-337) uznává novou víru v Boha, začíná v Evropě opravdový rozkvět prostituce a veřejných domů. Nebyla to záležitost, o níž by se veřejně nemluvilo, např. kronikář Kosmas na počátku 12. století si naříká, že "ženščiny necudné obléhají Prahu. Nejstrašnější je ale to, že za pomoci kleriků!" Je znechucen jednáním zvláště jednoho preláta Jana Zbožínka, který v Krakové ulici (dnes Krakovské, přímo sousedící s Václavským náměstím) prodává hned osm nevěstek.
Jan Hus v roce 1411 na konto "kněžských žen", jak nevěstky nazývá, prohlašuje: "Arcinemravné s nimi vstupovat v pohlavní svazek jest... !" "I sám císař pod rouškou noci s nimi páchá neřesti," kolují zprávy po Praze. Češi pak si své sexuální napětí vybijí během husitských válek...
Daniel Adam z Veleslavína (1546-1599)přibližuje situaci takto: "Mezi poběhlicemi panují poměry podobné těm klášterním... Bordelmamá jest na roveň abatyší a její svěřenkyně - jeptišky a novicky - ty dělají mužům dobře za zlatku i dvě...K tomu jsou někdy ponoukány, aby uměly jísti, psáti i vybraně se chovati." Nepřipomíná vám to tak trochu vzdělané společnice - jakousi obdobu japonských gejš? Ty v té době v Čechách opravdu existují, ovšem jsou po vůli jen těm nejmovitějším pánům a měšťanům. Prostému muži je v té době k dispozici jenom tzv. "druhořadé maso" roztříděné do několika kategorií. Ty nejlacinější prostitutky se promenují přímo po ulicích (nepřipadá vám to trochu známé?), a protože nemají vlastní obydlí, uspokojují své usmolené zákazníky za hradbami města. Další vrstvou prostitutek jsou tzv. věnečnice, tedy ženy, které provozují podomní prostituci (dnes bychom řekli jsou na telefonu). "Kupte věneček či preclíček, milostivý pane," obcházejí tyto padlé děvy domy ctihodných měšťanů, kteří moc dobře vědí, čeho se jim místo věnečku dostane...
Nejkomfortnější, a tudíž i nejdražší služby Pražanům pak nabízejí mladé dívčiny, které bydlí v malých domcích, sdružených kolem jednoho dvora.
Snad proto, že se sama narodila s ňadry a úrodným klínem, stává se největším postrachem nevěstinců a prostitutek paradoxně panovnice Marie Terezie (1717-1780), ta v roce 1751 ustanovuje Komisi cudnosti, která v čele s horlivým jezuitou Panhammerem proniká pod rouškou noci do veřejných domů. Zde zatýká jak obšťastňovatelky, tak i obšťastněné!
"Hrabě Friedrich von Lobkowicz odsouzen jest k týdnu domácího vězení, a to za styk sodomitský (v té době se takto označovala jakákoliv odchylka od normálu). Komise sice pracovala, ale nepomohla.
V roce 1845 je v Praze na 700 nevěstek, různé specializace. Pražské Václavské náměstí obklopuje celá plejáda vykřičených domů - od těch přepychových, kde se navoněné, jako princezny oděné krasavice prodávají v plyšem čalouněných pokojích, až po špinavé krčmy, kde se na holých matracích válejí opilé holky.
Spolu s Dvořákovými fanfárami, které 15. května 1891 otevírají pražskou Jubilejní zemskou výstavu, vypuká horečný rej v proslulém pražském podniku U Goldschmiedů na Starém Městě. Důvod? Navečer tento podnik, umístěný v sousedství Stavovského divadla poctí svou návštěvou synovec císaře, arcivévoda František Ferdinand d´Este (ano, ten jehož nám později zabijí v Sarajevu). Dvě sotva 14 leté dívenky, dále vnadné Češky, odměřené Němky i ohnivé Maďarky, dokonce též tři exotické Afričanky... Ty všechny - opravdu mimořádně krásné - jsou nyní k dispozici následníkovi trůnu.
Onen ráj na zemi definitivně vezme za své s nástupem 20. století a vzplanutí I. světové války.
Nový rozkvět se očekává...
Abych pravdu řekla, vždy jsem si myslela, že nejstarším řemeslem je zlodějina :-D