Kolem hlavy mi létají vlasy, vítr se opírá do tváří. Sedím na houpačce a snažím se být co nejvýš. Ostatní děti se houpají na vedlejších sedačkách. Je krásné letní dopoledne a v dětském koutku je plno. Tátové a mámy sedí na lavičlkách a povídají si spolu. Spousta holčiček a chlapců se točí na malém kolotoči nebo se snaží vylézt na vrchol prolézačky. A já lítám a zakláním hlavu a kopu nohama, abych se dostala ještě výš a výš. Je to báječné a mně se to líbí. Seshora se dívám na své rodiče, kteří sedí na dřevěné lavici držíce se za ruce. Sluší jim to, maminčiny černé kudrliny se v letním slunci lesknou a ona se směje. Tatínek má na krku zavěšený fotoaparát, kterým mě už několikrát vyfotil. Bráška se někde toulá s klukama a já si tady krásně létám. Pozoruju obláčky i létající ptáky. Výš a ještě výš, křičím na plnou pusu! Směju se a je mi krásně! Jsem malá, kolem sebe mám své největší lásky a čas znehybněl. Najednou jsem kdesi daleko, vzduch je řídký a nedá se skoro dýchat. Stojím na konci světa a dívám se před sebe. Na tváři cítím chladný vzduch a začínám se třást zimou. Všechno to krásné je najednou pryč! Jsem tady sama a nevím jak dál. Nahoru to nejde a dolů se bojím a tak stojím a hlasitě křičím. Nikdo se neozývá, jenom nepatrná ozvěna. Pak se odhodlám skočit! Letím opět chladným vzduchem a země pode mnou se rychle přibližuje. Už rozeznám stromy, cestu i houpačky. Támhle stojí maminka a zakrývá si oči proti sluníčku. Já padám a padám. Už jsem docela blizoučko, tatínek natahuje ruce a chytá mě. Smějeme se spolu a já jsem nesmírně šťastná.
Probouzím se a ještě chvíli doufám, že sen navážu tam, kde skončil! Nejde to! Je nadobro pryč a s ním ten nádherný pocit bezpečí tatínkovy náručí.
Celý den po mě nic není. Ten sen mě docela rozboural.
Napřed to vypadalo jako vzpomínka na dětská léta a nakonec se z toho vyklubal sen, chvilku hezký, chvilku škaredý, ale hlavně všechno dobře dopadlo. :-)