Tanečnice v předsálí si opakovala jednotlivé kroky a zdálo se, že je spokojená. V hledišti to hlučelo a ona věděla, že tam sedí i její rodiče s bratříčkem. Je ještě malý, a tak když se doma učila jednotlivé taneční figury, pletl se jí pod nohy a tančil si po svém. Když jim doma řekla, že bude tančit sněhovou vločku, zaradovali se a pomáhali jí, kde mohli. Maminka se se zalíbením dívala na svou mrštnou a jako proutek ohebnou dcerušku, tajně si přála, aby se všem hodně líbila. Dneska je tedy premiéra a oni se stejně jako všichni ostatní v hledišti těší na pohádku.
Paní učitelka si ji vybrala z pěti děvčat, které vede ve svém kroužku, protože Daška, jak se jí všeobecně říkalo, byla pohybově velmi nadaným děvčetem. Vysoká a štíhlá, s jiskrným pohledem vždycky hned pochopila, co učitelka požaduje. Ostatní děvčata se také snažila, ale nebylo to ono. Teď se závistí v očích ji pozorovaly sedíc v první řadě. Kvapilovu pohádku Princezna pampeliška nacvičil ochotnický kroužek jako svou letošní poslední premiéru. Krásné kostýmy a tančící sněhová vločka - Daška, nás všechny, kdo jsme s ní chodili do třídy, nalákala v onu sobotu do sálu. Seděli jsme roztroušeně v hledišti a třásli se nedočkavostí.
Hlediště potemnělo, za oponou to zašumělo a hudební doprovod spustil někde za kulisami. Pohádka začíná a děti s napětím sledují začínající děj. Obsah pohádky všichni známe a tiše očekáváme tančící vločku. Už to bude, děvčata se chystají skákat přes oheň, ještě několik skoků a už je to tady. Modrý filtr na světle, hlasité vzdechnutí a .... Daška je tady! Běhá po špičkách, její sukýnka se v modrém světle zdá jako z ledu, krouží kolem a předvádí krásnou kreaci, loučící se sněhové vločky u ohně. Tma a je konec, když se světlo opět rozsvítí, je Daška pryč a na jevišti stojí malinká holčička se žlutou pampeliškou na hlavě. Cítím, jak mi po tváři stéká slza a s podivným pocitem prožívám závěr pohádky.
Celé hlediště tleská a herci se přišli děkovat. Já se dívám jenom na Dašku. Je uzardělá a spolu s ostatními dospělými herci se chytá za ruce a uklání se. Diváci se pomalu rozcházejí domů a cestou hodnotí dnešní představení. Bylo nádherné, ještě dlouho budeme s dětmi ve třídě hodnotit naši jedinou herečku.
Dneska jsem ji potkala po dlouhé době ve městě. Nebydlí už u nás, a tak jenom velkou náhodou jsme se poznaly. Na třídní srazy nejezdí, nedokončila s námi devátou třídu, protože se kvůli otci, vojákovi, museli odstěhovat. Tak jsme si chvíli sedly na lavičku a zapovídaly se. Daška je lékárnicí v jednom slovenském městě. Má dvě dcery a ta starší se pomamila! Je tanečnicí divadelního souboru v Rakousku. Ona už dávno netančí, ale na svou divadelní kreaci sněhové vločky si zavzpomínala ráda. Čas rychle plynul a my se musely rozloučit! Škoda, že jsme neměly víc času. Adresy jsou vyměněné, takže se jedna druhé neztratíme. Při našem třídním srazu budu mít alespoň nějaké novinky.

To je někdy překvapení,když se takhle po létech potkáš s bývalou spoužačkou, že? Na srazu po X létech není o taková překvápka nouze - z třídního komika je usedlý pan doktor práv, z domácí puťky managerka...