Tak a je opět na dva roky konec. Všechny dnešní noviny hlásají konec sportovního svátku, konec ZOH. Byly to krásné dny, plné sportovního úsilí, fanouškovské solidarity a ranního vstávání. Ti nejlepší se radují ze zisku medailí, či krásného umístění. Ti smolaři zpytují své svědomí, kdeže se stala vlastně chyba a proč na ně zbyla místa ke konci výsledkové tabulky. Sportovci se rozjíždějí do svých zemí a domovů, kde jim přichystají velké či menší ovace a oslavy. Každého z nich čeká doba slávy nebo zatracení veřejností. Opakuje se to neustále ale jenom ve sportu.
Kdo z nás by si nepřál zažít podobné chvíle, chvíle upřímných podání rukou a poplácání po ramenou. Chvíle náklonnosti a štěstí, když vám ostatní děkují za vaši dřinu a odvedený výkon.
Zajímavé by bylo připravit takové přivítání a bouřlivé ovace skupině lékařů, kteří provedli úspěšnou transplantaci jater, srdce nebo ledvin. Představuji si, jak před nemocnicí stojí ohromný dav lidí, nad hlavou mají velkoplošnou obrazovku a sledují jejich výkony na operačním sále. Nadšeně tleskají při zdárném ukončení a ještě více jásají, když oni výjimeční lidé sundají roušky a obrátí svou tvář k obrazovkám. Dav venku píská a vyvolává jim slávu.
Jiná situace s podobným scénářem by mohla být například u stanice hasičů, kteří se vracejí od úspěšného zásahu na horské chatě, kde se jim podařilo nejen chatu uhasit, ale zachránit i ostatní boudy od ohně.
Před budovou HS stojí početný dav lyžařů a s rukama nahoře vzdávají své díky za záchranu jednoho z nich, který podcenil své síly a v nepřístupném terénu si ustlal bolavé lože. Zachránili ho na poslední chvíli, ale bude žít.
Jásání nebere konce také na konci města u právě otevřeného domu netypického tvaru. Všichni provolávají chválu panu architektovi, který tak krásný dům vymyslel a parta dobrých řemeslníků postavila. Sláva jim!
Na místní nádraží dojel zpožděný vlak. Všichni zde čekající provolávají slávu strojvůdci, který přes nepřízeň počasí a nefungující vedení el. trati s vláčkem dorazil! Sice pozdě, ale přece.
Všichni souhlasně pokyvují hlavou a chválí dobrou práci!
Všimli jste si toho, chválit dobrou práci jaksi u nás není zvykem. Snad jenom u sportovců, šťastně ukazujících své medaile. Proč nedokážeme pochválit člověka za dobře odváděnou práci? Myslíte si, že dobrá práce nestojí za pochvalu? Já myslím že ano. Pokusme se chválit ty druhé za dobře upečený chléb, báječnou svíčkovou, či krásně ušité šaty! Snažme se být národem hrdým nejen na své medailisty, ale i jeden na druhého, na každého, kdo poctivě odvádí svou práci a uvidíte, že nám bude líp. Alespoň u srdíčka budeme mít lepší pocit z toho, že jsme národ šikovných a pracovitých lidí.
Moc dobře napsaný článek, mluví mi z duše :-P ! I když je myšlenka OH krásná a sport je obohacením života, přece jen není vše. Kolik vzdělaných lidí a odborníků na svém místě u nás není doceněno! "...kdo poctivě odvádí svou práci ..." moc pěkná myšlenka, zasloužila by většího zviditelnění. Nejsem si jista, jestli současná doba vztah k práci, k zodpovědnosti opravdu podporuje. Z poctivé práce totiž člověk nezbohatne, peníze se v dnešní době získávají jinak. Každý na to ale nemá žaludek. :-?