23. března 2010 v 12:41 | já
|
"Svoje mladé stáří si velmi hýčkám!"
To jsou slova známé herečky Simony Stašové, která jsem dnes našla v jednom jejím rozhovoru. Nedávno dovršila 55. narozeniny a právě takto odpověděla redaktorce.

Když se člověk zamyslí nad totou větou, najde v ní i sebe. Jak krásně řečeno - mladé stáří! Ano, je mladé, střední a vysoké stáří. My, kteří jsme na prahu tohoto mladého stáří, jsme na tom ještě hodně dobře. Hlava nám myslí, někteří ještě chodíme do práce, ve většině případů ještě máme svého životního partnera, o děti už je postaráno a my máme vlastně všechno před sebou. Jinak než ve dvaceti letech, ale přece jenom nás ještě hodně věcí čeká. Například (nemáme-li ještě) vnoučata, jejich školní léta, první lásky a vstup do života. Na to na všechno se můžeme těšit a prožít to ještě jednou, poprvé to bylo s našimi dětmi a ruku na srdce mnozí jsme si toho ani nestačili všimnout, nebo jsme nemohlí, neboť jsme chodili do zaměstnání, a tak jsme mnohé z toho prošvihli. Dneska už na to máme více klidu a tak můžeme všechno sledovat s větším odstupem a daleko většími zkušenostmi. Ale jenom se dívat, neboť ti mladí neradi slyší rady. Nechme je být, oni to, až příjde jejich mladé stáří, všechno sami pochopí a dají nám za pravdu. Nechtějme to po nich dnes, hned teď! Zbytečně bychom se trápili a to nám přece není potřeba. Dívejme se na svět, takový jaký je, kde máme možnost, tam pomožme, ale všechno ostatní nechme už těm mladším! Však oni si už také poradí, stejně, jako jsme si poradili my všichni.
Jo, a paní Stašové přeju k těm kulatinám hodně krásných rolí, pevné zdraví a spokojenost.
To je Hadi moc pěkné slovní spojení, nikdy mě takle o etapách stáří nenapadlo uvažovat. Takže prožívám mladé stáří? No, proč by ne?! :-D