close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Odkdy mluvíme česky?

9. března 2010 v 11:38 | já a Wikipedie |  Něco z historie
Čeština se vyvinula na konci 1. tisíciletí ze západního nářečí praslovanštiny. V pračeském období si zachovávala některé praslovanské prvky, jako byly jery, nosovky (ę a ǫ), palatalizace či systém čtyř minulých časů (aorist, imperfektum, perfektum, plusquamperfektum). Tyto prvky nejpozději do konce 15. století postupně vymizely (v uvedeném pořadí).
Písemné památky z nejstaršího období jsou jen sporadické. Číst a psát tehdy uměli většinou jen duchovní. Funkci spisovného jazyka plnila latina, případně staroslověnština. První česky psanou památkou jsou 2 věty ze zakládací listiny litoměřické kapituly z roku 1057, které jsou však zřetelně mladší, zřejmě až z 12. století. Zní: "Pavel dal jest Ploškovicích zemu. Vlach dal jest Dolas zemu Bogu i svjatemu Scepanu se dvema dušníkoma Bogucos a Sedlatu." Dále se dochovaly glosy z chorální knihy svatojiřské, rovněž z 12. století, od neznámé jeptišky: "Aldík krásen jako anjelík, jenž v blátě se válé. Lector Vituz je krásný kurvy syn." Věty byly psány tzv. primitivním pravopisem, který používal neupravenou latinku i pro zápis hlásek, které byly latině cizí (jedno písmeno mohlo označovat více hlásek).
Ve 14. století proniká čeština do literatury a úředního styku. Objevují se první česky psané knihy. Karel IV. nechává vyhotovit první překlad Bible do češtiny. Používá se spřežkový pravopis. Na přelomu 14. a 15. století se objevuje návrh na reformu pravopisu, který zaváděl do češtiny používání diakritických znamének. Propagátorem tohoto návrhu byl Jan Hus, není však jasné, zda byl také jeho autorem.
Velký rozvoj zažila česky psaná literatura zejména po vynálezu knihtisku v 16. století. Jako vzor spisovného jazyka byla po dlouhou dobu používána tzv. Bible kralická. Po porážce stavovského povstání v roce 1620 došlo k postupnému úpadku česky psané literatury, který byl zapříčiněn zejména nucenou emigrací české nekatolické inteligence (Jan Amos Komenský, Pavel Stránský aj.). Přesto však i v této době vycházela česká literatura, která ovšem podléhala přísné cenzuře. Obnovené zřízení zemské (1627, 1628) zavedlo jako druhý úřední jazyk v Čechách a na Moravě němčinu, která byla zrovnoprávněna s češtinou (fakticky však díky politickému tlaku získala němčina během následujících staletí navrch). Snaha o zavedení němčiny jako jednotného jazyka ve všech zemích habsburského soustátí se objevuje v 18. století (Marie Terezie, Josef II.). Byla vedena hlavně praktickými (spíše než národnostními) důvody. Ukázala se však jako nereálná, neboť česky mluvící obyvatelstvo bylo početné a po ztrátě většiny území poněmčeného Slezska mělo ve zbytku České koruny nad německy mluvícími procentuálně navrch. Zrušení nevolnictví umožnilo pak na konci 18. století vznik hnutí označovaného jako národní obrození.
Díky snahám národních buditelů byla v průběhu 19. století opět vyzdvižena úroveň česky psané literatury. A díky povinné školní docházce a vysoké gramotnosti obyvatelstva přestal být spisovný jazyk záležitostí úzké vrstvy inteligence. Z různých pokusů o kodifikaci byla nakonec všeobecně přijímána gramatika Josefa Dobrovského, která poprvé vyšla roku 1809. K obnově české slovní zásoby přispělo zejména vydání pětidílného Slovníku česko-německého (1835-1830) Josefa Jungmanna. Rozvíjí se publicistika a umělecká tvorba se snaží přiblížit živému jazyku. Byly odstraněny některé pozůstatky zastaralého pravopisu Bible kralické (např. slovo její bylo do té doby psáno jako gegj). Spisovná čeština v té době získala víceméně dnešní podobu.
Přesný počet slov v češtině není možné určit, jelikož se čeština jakožto živý jazyk neustále vyvíjí. Zatím nejrozsáhlejší Příruční slovník jazyka českého, postupně vydaný v letech 1935-1957, má zhruba 250 000 hesel. Obsahuje i slova, která zná málokdo, a neobsahuje naopak některá slova obecně známá (např. vulgarismy). Zaměřuje se totiž na popis spisovné slovní zásoby na základě výtahů z beletrie, časopisů a částečně novin. Slovník spisovného jazyka českého, jehož první vydání vyšlo v letech 1960-1971, druhé vydání v roce 1989, má přibližně 192 000 hesel. Rozsahem nejmenší Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (první vydání 1978, druhé, upravené vydání 1994) obsahuje zhruba 48 000 hesel představujících jádro spisovné slovní zásoby.¨

Je jisté, že právě nejstarší záznam českého textu nacházíme v církevních análech, neboť právě církev byla zpočátku jediným nositelem písma . Církevní hodnostáři nižší nebo i ti nejvyšší bývali učiteli vznešených rodů. Učili samotné krále i jejich děti. Kdo vládl slovem a písmem, byl mocný a všemi ctěn. Prvními učebnicemi těchto dětí byly církevní legendy, paměti zapisované v klášterech, přepisy Bible a různé kroniky.
 


Komentáře

1 laska-na-alii | Web | 9. března 2010 v 11:41 | Reagovat

Ahojky,zajímavý blog, koukni na můj blog určitě tě něco zaujme ;-)

2 babi Maňasová | Web | 9. března 2010 v 12:01 | Reagovat

Ten zápis od jeptišky je opravdu zajímavý :-D ale jinak zní staročeština krásně.

3 Hanka | 9. března 2010 v 20:40 | Reagovat

Ano, jeptiška se chtěla vyjádřit přesně a výstižně  :D , ale jinak je tady tolik odkazů, že si každý může něco připomenout.
Jinak, na můj blog nekoukejte, já ho totiž nemám  :-x  :-D .

4 bratranec Zdeněk | 9. března 2010 v 20:41 | Reagovat

Badatel Karbusický (za komunistů musel emigrovat) napsal ve dvou knihách zajímavou úvahu na téma: citace rodokmenu Přemyslovců v Kosmově kronice- dovozuje, že se ze strany Kosmy jednalo o nepochopený zlomek staroslověnského textu o boji Čechů s Němci v r. 849 (doloženo v německých kronikách z té doby) s knížetem THAKULFEM.
Karbusický to vykládá jako

KROK KAZI THET(kulfe) LUB PREMYSL
NEZAMYSL M NA TA VOJN NI ZLA
KRZU MY S NEKLAN GOSTI VIT
čili
Zastav své kroky Thetkulfe
a raději přemýšlej
nezamýšlíme proti tobě ani válku ani zlé
kříži my se neklaníme
(ale) hosti vítáme.

Moc se o tomto výkladu neví.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama