close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Můj Velký Tom - Kuji pikle

8. března 2010 v 8:00 | já |  Moje povídání
Dala jsem si slib, že se vrátím domů a Velkého Toma potrestám za Jirku. Stále přemýšlím jak to udělat, mám Toma ráda a nechci se s ním kvůli tomu rozejít, to v žádném případě. Ale zase nějak moc benevolentní být nemůžu. Dlouho jsem si lámala hlavu, jak to provést a hlavně jak s nastalou situací seznámit i kluky. V některém z předešlých dopisů jsem psala domů, že tady Jirka je, proto jsem jim musela připomenout, kdo to je a kde se s ním naposledy viděli. Odepsali, že
"Nemusíš nám popisovat každý den! Tak moc malí jsme zase už nebyli, když jsme se viděli naposledy, měli jsme už deset let. Tak ho od nás pozdravuj a strejdu Petra taky!"
Na pomstě jsme pracovaly spolu s Ingrid a Jarkou. Byla to vlastně Ingrid, kterou napadlo mé těhotenství! Chvíli jsem vrtěla hlavou, ale pak jsem souhlasila, protože mi to připadlo docela zajímavé. Ano, prozradím jim, že budou mít sourozence a protože jsem už byla na UZ , vím, že to bude další kluk! Jsem zvědavá, jak budou reagovat!
Ještě ten den večer jsem volala Velkému Tomovi a sdělila mu tu "sladkou novinku". Stálo mě to hodně přemáhání, abych se náhodou nezačala do telefonu smát.
"A, to je pravda? Neděláš si náhodou legraci?" vyjekl Velký Tom a na dlouho se odmlčel.
"No, přece si nemyslíš, že jsem si to vymyslila. Prášky jsem sice poctivě brala, ale stalo se, no! Přece ještě nejsme tak staří, abychom nemohli mít ještě jednoho syna! Nebo myslíš, že už ho nevychováme? Co říkáš! Haló, jsi tam?" křikla jsem do mobilu a holky sedící naproti mě se daly do smíchu tak hlasitého, že jsem rukou musela mobil přikrýt, aby je náhodou nezaslechl.
"No, dobře, a jak to mám říct klukům? Nebo jim to řekneš raději sama?"
"Ale Tome, snad se nebojíš vlastních dětí! Jasně, že jim to řeknu sama, ale ty, prosím tě, se uklidni a ničeho se neboj, to zvládneme! Vždyť jsme na to dva! Nebo už mě nemáš rád a dalšího synáčka nechceš?" čekala jsem, co odpoví, jestli se náhodou neprozradí a o Jirkovi mi řekne!
Vzal to statečně, ubezpečil mě, že nás všechny uživí, mám prý na sebe dávat pozor, hlavně při tom cestování Kanadou.
Rozloučení s kurzem a všemi děvčaty bylo moc smutné. Prožily jsme spolu krásné dny a teď se musíme rozejít. Udělaly jsme si u naší oblíbené lovecké chaty velký táborák, trochu si povzpomínaly na prožité týdny. Všechno, co jsme společně prožily, nebylo sice legrační, ale našly se i takové chvíle. Například, když se jedno zimní odpoledne rozhodla Ingrid, že půjde bruslit. Nebýt pozornosti jednoho místního kluka, asi se už nevrátila. Začala bouře, všude se udělala tzv. bílá tma a ona se přestala orientovat. Možná, že by došla nazpět, ale spíše by zabloudila a někde v zimě zmrzla. Kluk si všiml, že jede opačným směrem a vydal se za ní. Ona naopak myslela, že jí chce něco udělat, tak nikterak nereagovala na jeho křik. No, dopadlo to dobře a ještě ten večer, jsme zašli na společnou večeři. Pak ještě mnohokrát. Z onoho chlapce se stal jeden z našich nejlepších přátel tady v Kanadě. Ráno, ten poslední den, přijel pro Ingrid její muž Pavel, s nímž odjížděla na dovolenou. Byl to sympatický mladík, sportovec a společensky založený partner, o němž nám po večerech Ingrid často vyprávěla. Slíbily jsme si, dopisy a občasný telefonát, zamávali jsme si a oni zmizeli v prachu cesty.
Večer jsem zavezla Jarku na nádraží a naložila ji do vlaku směr Toronto. Odlétala za dva dny domů. Slíbily jsme si, že si písneme pár řádků.
"Linuško a hlavně to těhotenství doveď ku zdárnému konci! Synáčka opatruj a v pořádku doleťte domů. Ne, aby tě napadlo kouřit! Ty potvoro jedna, já už tě znám!" volala na mě už z rozjíždějícího se vlaku a mávala mi na rozloučenou.
Zůstala jsem stát na peroně a dívala se, dokud vlak nezmizel za lesem. Bylo mi smutno, najednou jsem měla chuť rozběhnout se a ihned jet domů. V autě jsem si pustila rádio a pomalu jsem se vracela do městečka, když se ozval telefon. Davidovo číslo svítilo na displeji a ve mně by se v tu chvíli krve nedořezal. David mi skoro vůbec nevolá, co se asi stalo!
Zastavila jsem na odpočívadle, kde už stálo několik aut a třesoucí se rukou vzala mobil.
"Davide, ahoj! Copak se stalo? Proč voláš?"
"Mami, prosím tě už přijeď, já to tady s tátou nevydržím!"
"A co se, Davídku, děje! Já o ničem nevím!"
Vypnula jsem motor a s úsměvem jse si vyposlechla příběh o tom, jak táta doma chystá byt pro naše mimino! Velký Tom to nevydržel a jednou večer, klukům řekl, že máma bude mít chlapečka. Samozřejmě tomu zpočátku nevěřili, ale on jim to tak věrohodně popsal, že nakonec uvěřili i oni. Pak nastal doma čas příprav. Velký Tom neustále chodí, přeměřuje a na papírky si maluje, jak a co přestěhovat, kde přichystat koutek pro miminko a jiné věci. Dokonce chce dát oba kluky do jednoho pokoje, aby mělo miminko svůj. Tak, to se Davidovi už vůbec nelíbilo, a proto se rozhodl podělit se se mnou o svá trápení. Chvílemi mi ho bylo docela líto a měla jsem chuť prozradit mu, jak se věci mají. Jak ale znám svého mladšího potomka, nevydržel by to a tajemství by brzo prozradil. Snažila jsem se ho utěšit a slíbila jsem mu, že tátovi zavolám, a proberu s ním ten jeho pokoj. Ještě chvíli se mě vyptával na všechno možné a pak se docela uklidnil. Když jsme se rozloučili, vytočila jsem si Velkého Toma, musím přece nějak zarazit to jeho vyšilování. Ještě mi doma rozbourá dům pro nic a za nic.
Trošku příkřeji než obvykle jsem spustila a zakázala mu dělat jakékoliv přípravy beze mě. Jsem sice "v jiném stavu", ale nejsem neschopná mu pak se všemi věcmi pomoct. Snad to pochopil a klukům dá pokoj. Když už jsem byla v tom telefonování, zavolala jsem ještě Maruně. Té jsem nastínila, jak se věci mají a poprosila jsem ji, aby na žádné zprávy od Velkého Toma nereagovala, ale také aby mu nic neříkala. Smály jsme se spolu hodnou chvíli a tahle odplata se jí docela líbila.
"Lino, ty jsi ale potvora, to by jeden neřekl! Ale ono někdy není na škodu chlapa vytrestat a to ještě jeho vlastní zbraní. Už se mi po tobě stýská! Tak se měj a zavolej ještě, než pojedeš domů. A kdybys něco potřebovala, tak dej vědět. Čau, ty opice!"
 


Komentáře

1 babi Maňasová | Web | 8. března 2010 v 8:48 | Reagovat

Tak to jsem teda zvědavá, jak to bude dál.

2 Jarka | Web | 8. března 2010 v 9:33 | Reagovat

Tak to je bezva nápad s tím těhotenstvím. Linky kluci dostanou bratříčka, ale bude už trochu větší. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama