close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Mlhavá vzpomínka

5. března 2010 v 16:01 | já |  Moje psaní
Barevných klubíček jsme měli doma tři velikánské krabice. Modré, červené, zelené, fialové... hrála všemi barvami. Většinou to byla páraná bavlna a zbytky barvené ovčí vlny. Moje babička je opatrovala jako oko v hlavě. V zimních měsících si vzala jehlice a pletla. Žádné závratné modely z těch zbytků nebyly, ale pletla jenom samé užitečné věci. Především pro sebe pletla z barevných proužků velké "tzv. vlňáky" velké trojúhelníkové šátky, které se používaly na nošení předmětů uvázaných na zádech. Jindy jsme do takového velkého teplého šátku byli zabaleni, když venku velmi foukalo a babičce se zdálo, že naše oblečení vítr lehce profoukne. Také si je vázala kolem beder, když se objevil tzv. houser a bylo třeba se dobře obléci.
Barevná klubíčka se jenom míhala v hrnci, který měla babička položený na zemi, když pletla dětské teplé ponožky. Byly opravdu teplé, stejně jako rukavice "palčáky", či lyžařské kukly. Neradi jsme je nosili, neboť ovčí vlna byla drsná a kousala.
Při večerních černých hodinkách, kdy babička pletla skoro po paměti, nám ještě vyprávěla pohádky. Byly to většinou pohádky milé a dobře končící. Někdy jsme si vyptali i nějaký ten horor! To pak jsme se strachem v očích vyhlíželi "hovno s krvavým mečem" (omlouvám se, ale jinak to napsat nejde), princeznu Sereťukovou, či prince Držmíška! Nikdy jsem o těchto pohádkách nepřemýšlela, ale tato jména určitě pocházela z nějakých těch jarmarečních představení, které babička jako malá holčička občas slýchávala.
Vzpomínky jsou to úsměvné, ale i ony patří k mému dětství, stejně jako různé popěvky a říkanky. Bohužel, ty už se mi moc nevybavují, proto je nechci nepřesně uvádět. Určitě jste některé také slýchávali, vzpomenete si na nějaké?


 


Komentáře

1 Hanka | 5. března 2010 v 17:29 | Reagovat

To jsou krásné vzpomínky. Já jsem trávila hodně času svého dětství s babičkou, maminkou mojí maminky. Ta mi určitě hodně dala do života, vyprávěla mi i pohádky, ale bohužel, ty vzpomínky jsou tak mlhavé, že nemůžu napsat, o čem byly. Co jsem nezapomněla, byly vzpomínky na její maminku, moji prababičku, která byla těžce nemocná a v 38 letech zemřela. Na ni babička často vzpomínala, třeba jak její maminka ležela a ona podle jejích rad vařila. Bohužel, babička ve 13 letech přišla i o tatínka. Tím její dětství skončilo. To byly smutné vzpomínky, ale uchovala jsem si je dodnes.
Jinak vím, že jsme s babičkou zpívaly lidové písničky, její oblíbenou byla  "Zelení hájové ..." . Babička měla kamarádku z dětství, s kterou si psala a občas se navštěvovaly. Babička zemřela dříve a já jsem té paní pak psala pozdravy k svátkům a jednou jsem ji navštívila. Byly to pěkné vzpomínky.  :-)

2 babi Maňasová | Web | 5. března 2010 v 18:06 | Reagovat

Taky si vzpomínám na babičku, která nás s bráchou vychovávala, protože mamka šla brzo do práce. Docela ráda nás strašila různými klekanicemi a polednicemi.

3 Jarka | Web | 5. března 2010 v 18:40 | Reagovat

Nejraději si vzpomínám na babičku od mé maminky. Bydlela na Moravě u řeky Bečvy, do domečku se chodilo po pár dřevěných schodech přes verandu. Pekla výborné tvarohové koláče s posýpkou a dědeček měl vždycky v malé kleci nějakého ptáčka, kterému říkal Pepík a učil ho zpívat. Pro vodu chodili ven a záchod byla dřevěná kadibudka. To byly vždycky ty nejbáječnější prázdniny. :-)

4 skaut68 | Web | 6. března 2010 v 11:11 | Reagovat

Kdy pro mne začíná jaro? Když ho ucítím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama