close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Macocha

19. března 2010 v 21:42 | oficiální stránky pro turisty |  Zaujalo mě
Světoznámá propast Macocha leží na lesnaté plošině mezi kaňony Suchého a Pustého žlebu v Moravském krasu. Vznikla nejspíše prolomením zesláblé klenby obrovského jeskynního dómu a její hloubka, měřená od horního můstku po hladinu podzemní řeky Punkvy, která protéká na dně, činí celých 138 a půl metru. Ústí propasti má délku 174 a šířku 76 metrů. První sestup do Macochy podnikl v roce 1723 mnich Lazarus Schoper spolu s rájeckým komorníkem Zouharem. Významné výzkumy zde od roku 1901 prováděl i Karel Absolon. Svůj název získala Macocha po události, k níž došlo dle místních kronik roku 1693. Zlá macecha se tehdy pokusila zabít svého nevlastního syna shozením do propasti. Ten se však zachytil za jeden z keříků a pád přežil. Rozhořčený otec pak svou ženu potrestal stejným způsobem, jakým ona chtěla zabít jeho dítě.
n-macocha-5

Dnem propasti Macocha protéká říčka Punkva. Ta vzniká soutokem celé řady ponorných zdrojnic, které protékají na území vápenců od severu a východu. Vody Punkvy se poprvé objevují na denním světle na dně Macochy. Zde v Dolním jezírku znovu mizí do podzemí a protékají Punkevními jeskyněmi. Celý komplex představuje několik desítek kilometrů jeskyní, z části protékaných podzemními vodami.
V roce 1723 do propasti jako první sestoupil mnich minoritského kláštera Lazar Schopper, čímž byla zahájena dlouhá řada odvážných činů nadšenců i skutečných badatelů, kteří s nasazením vlastních životů odhalovali krok za krokem tajemství Macochy. Významným mezníkem byl rok 1856, kdy do propasti podnikl výpravu známý krasový badatel MUDr. Jindřich Wankel. V roce 1901 zahájil systematický průzkum Macochy K. Absolon. Výsledkem vědeckých výprav bylo detailní probádání samotné propasti i jeskyní na propast vázaných. Tyto práce vyvrcholily v roce 1914 zpřístupněním suché části Punkevních jeskyní. V letech 1920-1933 pak následovaly objevy vedoucí ke zpřístupnění vodních dómů na ponorné říčce Punkvě.

Virtuální pohled do propasti Macocha poskytl Radoslav Kocián - www.virtualni-panorama.com

Pravdivá pověst propasti Macocha

Ve nedaleké vesnici Vilémovice žil mladý sedlák Hálek. Jednoho dne jeho žena začala postonávat, chřadla, až jednoho dne zavřela oči navždy a nechala po sobě malého chlapce, sirotka.
Za nějaký čas se sedlák znovu oženil, hospodářství vzkvétalo a sedlák se začal opět usmívat. A než se sešel rok s rokem, nové hospodyni se narodil chlapeček. To bylo radosti! Zato na Martina, na toho sirotka, přišly zlé časy. Ať dělal, co dělal, nic nebylo maceše po chuti, pořád jen hubovala. Inu proto na něj zanevřela, že právě on dostane celé hospodářství, a její vlastní dítě nic.
Sedlák si brzy všiml, že Martin se má u nové mámy zle. Tajně mu přilepšoval, ale nahlas si netroufal před ženou nic povědět, myslil si: Nač dělat v chalupě rozbroje? Žena je pracovitá, pořádná, však se to nějak samo srovná.
Jednou v létě jel hospodář do města na trh a mladšího synka vzal s sebou. Doma zůstala panímáma sama s Martinem. Řekla mu: "Víš co? V lese je plno jahod, vezmeme si hrnky a nasbíráme si jich." Chodili po lese, na stráni našli v trávě plno voňavých jahod, keře byly obsypané malinami a brzy měli vrchovaté džbánky. Až najednou se dostali do míst, kam si málokdo z vesnice troufl. Černala se tu propast, temná, studená a hlubokánská, až se tajil dech a v té propasti se zelenalo jezero a o tom si lidé vykládali, že nemá dno. Selka i chlapec se zarazili a chtěli rychle odejít odtud pryč, tu si macecha všimla, že na srázu propasti roste jahodí a v něm se červenají jahody, pěkné a veliké, až se smály. Bleskla jí hlavou hrozná myšlenka. Rozhlédla se, jestli jsou v lese sami, a řekla Martinovi na oko laskavě: "Podívej se na ty pěkné jahody! Natrhej je, byla by to věčná škoda, nechat je být." Martin se bál, ale odepřít maceše, to si taky netroufal. Naklonil se nad okraj propasti a tu do něho selka strčila, až zavrávoral, pustil hrnek a padal do hlubiny.
Macecha se otočila a prchala od propasti, ještě pořád slyšela, jak Martin vykřikl. Bloudila po lese, jako by ji někdo štval, a stále jasněji si uvědomovala, co provedla. Copak by jí to mohl někdo odpustit? Mohla by ještě spokojeně žít? Jako by ji nohy samy donesly znovu k propasti, zakryla si oči a skočila dolů.
Sedlák se vrátil z města, vypřáhl koně a vůz dal do kolny. Přijde do jizby, ale v chalupě prázdno, pec studená, chlapec i žena někde pryč. Už zvonilo klekáni a oni pořád nikde a navíc se začalo mračit, chystalo se k bouřce. Šel se tedy optat k sousedům kam šli: "Vzali si hrnky a šli do lesa na jahody," dověděl se. Padla na něho divná úzkost.
Už neměl doma stání, nečekal, sebral se a rovnou do lesa. Chodil křížem krážem, volal a poslouchal, všecko nadarmo. V tom se spustila, divoká bouřka, vítr ohýbal stromy a hrom bil, jako by se nebe hroutilo. Poslouchal a zdálo se mu, jako by v tom rachocení slyšel slabý pláč. A přímo od propasti! Sebral všecku odvahu, lehl si nad sráz, naklonil se nad hlubinu a polekal se! Mnoho metrů pod ním visel na větvích borovice jeho Martin. "Drž se, jen ještě chvilku se drž, doběhnu pro lano, vytáhneme tě!".
Běžel zpátky do vesnice, svolal sousedy, pobrali provazy a žebříky a spěchali cestou necestou k propasti. Přišli ještě včas. Vytáhli Martina nahoru. Byl promoklý a odřený, místo řeči jen plakal. "Kde je máma?" ptal se sedlák. Teď se teprve dověděli, jak Martin padl do propasti a jak zázračně se zachránil. A macecha? Na srázu propasti, na jednom křoví, co rostlo z jeho úbočí, našli šátek. Už si domysleli, co se stalo.
Od těch dob se propasti říká Macocha. A za bouřlivých dnů, když se po lese honí vítr a bije hrom, bývá slyšet z propasti pláč. To prý v ní naříká nešťastná macecha ...
 


Komentáře

1 Jarka | Web | 20. března 2010 v 10:11 | Reagovat

Kdysi jsem byla na Macoše na školním výletě, už je to móc dávno. :-)
Ta pravdivá pověst se mi líbila, kdyby nebyla tak krutá, řekla bych - pěkná pohádka.

2 Hanka | 20. března 2010 v 11:49 | Reagovat

Vzpomínám si, že jako dítě jsem se poprvé setkala s informací o Macoše v knize E. Štorcha Lovci mamutů, kde je pěkný příběh V jícnu Macochy. Když jsem tam později byla se školou na výletě, hodně jsem to prožívala a s bázní vstupovala na vyšší můstek a snažila se dohlédnout dolů O_O . Od té doby jsem už tam byla víckrát, teď v dospělosti se mi nejvíce líbí projíďka na lodičkách a pokud tam jsou dospělí, tak ty (sice naučené)průpovídky průvodce, např. "Voda z Punkvy má kouzelnou moc, kdo se jí napije, běhá celou noc." :-x :-D Je to pěkný výlet, vřele doporučuji. :-)

3 babi Maňasová | Web | 20. března 2010 v 18:16 | Reagovat

Několikrát jsem tam byla, je to krása, jeskyně i ta propast - nádherný přírodní úkaz.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama