Od rána je pátek. Jsme s polovičkou doma a já jsem zmatená. Museli si vzít v práci dovolenou, neboť ..... Už jim sebrali něco z prémií a teď si byli nuceni vzít dovolenou. Uvidí se za dva měsíce, jak moc to firmě pomohlo. Bude-li třeba, budou dále pracovat jenom čtyři dny v týdnu, pátý den bude bez peněz, pouze za sociální a zdravotní pojištění. Tak uvidíme.
Jelikož nejsem přes týden na polovičkovu přítomnost zvyklá, celý den mám pocit , že je víkend. Sice jsem byla dopoledne v obchodě, ale po obědě jsem hledala v programech sobotní vysílání. Po odpolední kávě jsem zjistila, že budu mít málo chleba. Už jsem se viděla, jak ráno letím do Alberta, pak mi ale došlo, že je zítra vlastně sobota a mohu jít jenom u nás do obchodu. Celá popletená jsem před chvílí mladým radila, aby se nezapoměli podívat, zda jim zítra jede autobus na výlet, že je neděle. Vážně jsem dnes nějaká popletená.
Takže nic, zítra je teprve sobota, tak vám všem přeju krásný víkend!
Tak tohle se mi stává pravidelně, že nevím, jaký je den. Vím že je březen a občas taky vím, že je pátek nebo středa, ale kolikátého je, to už mi úplně uniká.