close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Historie klobouků

30. března 2010 v 12:35 | Dějiny odívání |  Něco z historie

Už v 15. století provozovali na našem území svou činnost příslušníci cechu kloboučnického. Přes 200 let jejich řemeslo dobře prosperovalo, ale na konci 17. století si začali kloboučníci naříkat: "Kdo si klobouk koupí? Sedlák nosí jeden pět let, pohůnek o něj nestojí, měštky chodí ve slaměných kloboucích a velcí páni? Ti si hledí paruk a klobouk vsadí na hlavu málokdy!" Alespoň že jejich anglickým a francouzským kolegům se dařilo lépe. V 18. století totiž přišly do módy cylindry, které se staly součástí salonního úboru. Klobouky se vyráběly z hedvábí, slámy, ale především z plsti ze zaječí, králičí, kozí, velbloudí, nebo dokonce bobří srsti. Z ní kloboučník dle šablony vystřihl potřebné díly, namočil je, natáhl na kopyto, napařil a nakonec sešil. Pak se jejich výtvoru ujímal šmukýř, který celý klobouk ozdobil.
Používání klobouku je doloženo již ze starověké Mezopotámie a Řecka. V Evropě se hromadně začaly znovu užívat až od 15. století. Klobouky byly a jsou často odznakem úřadu nebo povolání, byly a dodnes jsou také součástí některých uniforem. V minulosti byly i odznakem společenského postavení nositele i nositelky a nebylo myslitelné vyjít na ulici prostovlasý/á.
O významu (nejen) této pokrývky hlavy svědčí i následující skutečnosti:
  • V přítomnosti krále si nesměl žádný muž ponechat klobouk na hlavě
  • Smeknutím klobouku muž doprovázel nebo nahrazoval pozdrav
  • K bontonu dodnes patří smeknout klobouk při vstupu do domu (bytu, restaurace, kostela...), pokud je nešena veřejně státní vlajka, během pohřbů nebo pokud jede okolo pohřební vůz s nebožtíkem - platí jen pro muže
Hennin nebo též burgundský čepec je vysoká kuželovitá dámská pokrývka hlavy, jež se nosila v 14. a 15. století. Jeho pojmenování je odvozeno z arabského slova hanin (mile znějící).[1] Tento druh klobouku se nosil převážně ve francouzském království, v burgundském vévodství, v Německu, v Nizozemsku, v zemích Koruny české a v polském a uherském království.
Jeho rozšíření je údajně spojeno s Isabelou Bavorskou, která jej měla mít na hlavě při svém zasnoubení s francouzským králem Karlem VI. v roce 1385.
Jednoduchý hennin
Byl typickým atributem vrcholné rytířské kultury. Jednalo se o vysoký klobouk z tvrdého papíru nebo škrobeného plátna potažený hedvábím či jinými dražšími látkami, protažený do homolovité špičky a dlouhý až 60 cm. Po celé zadní straně henninu, někdy i přes obličej, splýval průhledný závoj, který dosahoval často až k zemi
gotika 2
Dvojitý či dvourohý hennin
Tomuto druhu henninu se německy říkalo hörnerhaube, tj. čepec s rohy (česky chomúty či rohy), francouzsky coiffure. Dvourohý hennin se stal převažující pokrývkou hlavy na burgundském dvoře. Svoji zvláštní podobu získal spojením náročně zdobeného a tvarovaného čepce, silně vyztuženého a upraveného do dvou rohů, s jemnou, většinou průhlednou rouškou.Patřily k němu i takzvané náušky neboli ozdoby, jež zakrývaly uši. Hennin často kryla ozdobná síťka ze zlatých nití nebo potah ze vzácné látky. Vlasy, které zakrýval, byly pevně stočené na temeni a pomáhaly jej tvarovat. Nad čelem pak byly vyholené, aby co nejlépe vynikl ovál tváře.
Třírohý klobouk (lidově zvaný třírohák) je druh
klobouku, který byl populární na konci 17. a v 18. století a vyšel z módy krátce před francouzskou revolucí. Na vrcholu popularity byl třírohý klobouk oblékán jako součást civilního oblečení i vojenské a námořní uniformy.
Černý třírohý klobouk má poměrně širokou střechu, přišitou k hlavě po stranách a vzadu tak, že vznikne trojúhelníkový tvar. Typicky se oblékal tak, že "špice" směřovala dopředu. Koruna tohoto klobouku je nízká, narozdíl od henninů nošených v puritánské době nebo cylindrů z devatenáctého století.





 


Komentáře

1 Jarka | Web | 30. března 2010 v 18:02 | Reagovat

Takže Bílá paní měla na hlavě klobouk zvaný hennin. Musela to být docala fuška něco takového nosit na hlavě, když si představím, že na něm visel závoj sahající až k zemi. ???  :-D

2 | 5. října 2010 v 17:04 | Reagovat

to by bylo hustý kdyby tetka chodily babi totom klobouku:O_O

3 Mili | E-mail | 15. března 2011 v 20:26 | Reagovat

Stránka se mi moc líbí, zaujela mě hned ta úvodní "citace". Je možné zjistit z jaké literatury bylo čerpáno?
Děkuji

4 Vera | E-mail | 9. října 2012 v 20:45 | Reagovat

Poučný a hezký článek... též by mě zajímalo, z které knihy byly čerpány tyto informace ? vzhledem k tomu, jak těžké je najít literaturu o kloboucích, jejich historii a výrobě velmi bych ocenila všechny zdroje

5 Katka | 1. června 2015 v 15:29 | Reagovat

Citace z knihy: Čeněk Sovák - Z dějin klobouků, 1969

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama