close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Donucovací pracovna

24. března 2010 v 14:53 |  Víte, že?
V Rakousku byly zemské donucovací pracovny stavěny podle říšského zákona ze dne 24. května 1885. Měly to být nápravné instituce, kde by byli lidé štítící se práce, tuláci a pobudové vedeni prací pod dozorem ke spořádanému životu. Pobyt v pracovně mohl těmto osobám nařídit soud jako dodatečné trestní opatření. Při vynášení rozsudku mohl soudce vyslovit, že odsouzený zůstane po odpykání trestu v donucovací pracovně, a to nepřetržitě po dobu tří let.
První taková pracovna byla zřízena v Praze. V Pardubicích se iniciativy ujal Občanský klub, Hospodářský spolek a Živnostensko-řemeslnická beseda a roku 1885 navrhly městu, aby se o zřízení pracovny zajímalo. Pardubice tak daly bezplatně k dispozici rozsáhlé staveniště v blízkosti Sezemické silnice, v místech někdejších vesnic Bukoviny a Lhotky. Nabídlo i peněžitý příspěvek 1% obecní přirážky po tři léta. Souhlas se zřízením "robotárny" byl udělen 5. ledna 1888, do zemského rozpočtu bylo vloženo 380 tisíc zlatých.
Hned roku 1889 byla zahájena stavba pod dozorem stavitele Václava Pavlíčka. Postavilo se celkem 27 budov. Na západní straně areálu byla velká zahrada, plodiny, které tu káranci vypěstovali, se pak prodávaly na pardubických trzích. Zděný plot odděloval objekty pro odsouzené od hospodářských budov, elektrárny, strojovny a prádelny. V areálu nechyběla kaple ani školní učebna. V jižní části areálu byla umrlčí komora. Areál začal plnit svou funkci 1. října 1891, kdy sem bylo umístěno prvních 20 káranců. Jejich počet se brzy zvýšil a místo plánovaných čtyř set jich zde pobývalo i více než pět set. Kárance tehdy dozorovalo asi 65 mužů.
Odsouzení měli pečovat o 62 hektarů vlastních i pronajatých polí a zahrad. 160 mužů mělo pracovat v tkalcovně, kolem 70 při výrobě sáčků. Ostatní pracovali v truhlářské, natěračské nebo obuvnické dílně a ve výrobně kotlů, získávali znalosti v oboru krejčovství, kolářství, bednářství nebo čalounictví. V malých skupinách chodili také do továren ve městě i okolí. Soukromníci mohli zjednat výpomoc odsouzených na zahradničení či na štípání dříví. Výdělek náležel podle společného řádu pražské a pardubické pracovny z roku 1891 zemskému fondu na uhrazení výloh spojených s chodem zařízení, káranci tudíž neměli na odměnu za svou práci nárok. Na přelomu 19. a 20. století se pravidla v pracovně zmírnila. Odsouzeným se zvýšila finanční částka na jejich stravování, byl zrušen zákaz kouření, zlepšila se lékařská péče, káranci mohli také číst nebo sportovat.
Za 1. světové války nastoupilo mnoho mužů vojenskou službu a některé části areálu sloužily jako vojenská nemocnice. Po vzniku ČSR pracovny nepodléhaly ministerstvu spravedlnosti, ale zemským úřadům, které pak byly podřízeny ministerstvu vnitra. Po okupaci německými vojsky byl úspěšně se vyvíjející režim v pracovně rozvrácen. V roce 1943 byl v Pardubicích zřízen "pracovní výchovný tábor" pro ty, kteří se vyhýbali nasazení nebo uprchli z nuceného pracovního nasazení v Německu. Pracovna za války sloužila i jako sběrný tábor pro stovky lidí posílaných do koncentračních táborů. V květnových dnech roku 1945 se za zdi věznice umísťovali zrádci našeho národa a Němci. Krutosti a nezákonnosti však, bohužel, provázely pardubickou pracovnu i po válce - po celých 40 let tu byli nezřídka vězněni lidé odsouzení za své politické postoje proti totalitnímu komunistickému režimu.
V pardubické věznici si od roku 1952 odpykávaly tresty ženy zařazené do I. a II. nápravně výchovné skupiny a také mladistvé dívky. Po více než 50 letech byly přeřazeny do jiných zařízení v republice. Přesuny začaly na sklonku roku 2000, poslední odsouzená opustila pracovnu 6. 5. 2004 a za branou věznice od té doby pobývají pouze muži. Kromě standardních výkonů trestů slouží věznice také pro odsouzené, kteří jsou trvale pracovně nezařaditelní, například imobilní.
 


Komentáře

1 Jarka | Web | 24. března 2010 v 17:08 | Reagovat

V Pardubicích nějaký čas bydlel můj bratr s rodinou, tak vím, že tam ženská věznice byla. O historii donucovacích pracoven a pozdějších věznicích jsem ale nevěděla vůbec nic.

2 Jitka | Web | 24. března 2010 v 22:01 | Reagovat

Škoda, že už donucovny zmizely. Ono by stačilo, kdyby ti, co si chtějí zasloužit nějakou podporu, nebo dostanou trest za nějakopu nekalou činnost byli vysíláni na úklid obcíHned by byl svět krásnější a obce čistší. ;-)

3 Hanka | 24. března 2010 v 23:44 | Reagovat

Ten název není, samozřejmě, hezký, ale mladý zdravý člověk by měl pracovat. Jitka má pravdu. Jinak jsem si vzpomněla na jednu scénku: Správný Ital v zimě nepracuje a v létě tančí! O_O Pro mne je nepřijatelná představa mladého lenivého chlapa, kdysi se říkalo příživník.

4 Drano | 29. srpna 2016 v 10:30 | Reagovat

Nábytek do vaší pracovny:

http://www.nabytekriha.cz/nabytek-podle-pokoju/kancelare

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama