27. února 2010 v 12:11 | netové stránky a Wikipedia
|
Do roku 1992, kdy proběhla 16. zimní olympiáda, se zimní hry konaly vždy v týž rok jako letní. Poté bylo rozhodnuto periodu zimních her posunout o polovinu vůči hrám letním, a tak se 17. ZOH konaly už v roce 1994. Další hry se opět konají ve čtyřletém cyklu. Mnozí berou olympijskou pochodeň jako jeden ze samozřejmých symbolů olympijských her symbolizující vznešené ideje nastávající olympiády. Pochodeň je slavnostně zapálena v Olympii, samotné zapálení olympijského ohně na stadionu tradičně zahajuje a uhašení ukončuje samotné sportovní klání. Víte ale, že poprvé byl olympijský oheň na stadionu zapálen v roce 1928 a pochodeň dokonce až v roce 1936 na berlínské olympiádě?
Zatímco olympijský oheň má reálný vztah ke klasickým řeckým olympijským hrám, pochodňová štafeta z Olympie do místa konání her je spíše novodobá záležitost. Věčný plamen byl v antické Olympii udržován například na oltáři bohyně světla a domácího krbu Hestie (u nás známější pod latinským jménem Vesta), stejně tak jako během slavností hořel v chrámu boha Dia, prvního z bohů a bytosti, k jejímuž uctění byly hry vlastně pořádány, či v chrámu jeho manželky Héry. Oheň také souvisel s mýtem Prométhea, který ho ukradl bohům, aby jej daroval lidem. Pochodňové štafetové rituály nazývané "panatheneas" či "teseidas" jsou sice doloženy v Athénách, s panhelénskými hrami konanými každé čtyři roky v Olympii ovšem neměly nic společného.
V historii novodobých olympijských her byl plamen poprvé slavnostně zapálen na OH v roce 1928 v Amsterdamu zaměstnancem obecního elektrárenského podniku Gerhardem Herlitzem na Maratónské věži olympijského atletického stadionu.
Zvyk dopravit plamen z Olympie do dějiště olympiády pomocí štafety vzniknul až o osm roků později v rámci olympijských her pořádaných roku 1936 v Berlíně.
Letošní ZOH jsou pro Českou republiku ve znamení žen. Největší podíl na získání medailí mají dvě šikovná děvčata.
Usměvavá Martina Sáblíková
Dlouhovlasá Šárka Záhrobská
Není od věci připomenout si i naše chlapce, kterým se zatím tak moc nedařilo
Sympatický Lukáš Bauer, snad ještě neřekl poslední slovo
Tentokrát olympiáda utekla nějak rychle, asi to bude tím, že jsem ji moc nesledovala. Ten časový posun byl až moc velký a většinou jsem se o úspěších a neúspěších našich sportovců dozvídala spíš ze zpráv. Naše holky a hlavně Martina, nám udělali velkou radost. :-)