close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Vůně kávy

4. února 2010 v 11:39 | já |  Moje psaní
Ten chlad z něj byl cítit od prvního setkání. Tvrdý a nepřístupný člověk. Bylo o něm známo, že není a nikdy nebyl oblíbený. Pracoval sice v kolektivu, ale vždycky raději někde v koutě sám. Když jsem se dozvěděla, že mám jít za ním kvůli nějaké pracovní záležitosti, nadšením jsem nejásala. Proč zrovna já, proč?
Seděl na rozvrzané židli, před sebou na stole měl roztažené noviny a z hrnku černé kávy stoupal kouř. Káva voněla tak, jak jsem ji ještě vonět necítila. Udivilo mě to, a já si neodpustila otázku, co je to za druh kávy, která tak náramně voní. Po chvíli zvedl oči od novin a nepatrně se usmál. Jeho nepřístupný výraz se malinko zjemnil. Ukázal na židli vedle sebe a vzal do ruky papír, který jsem položila před něj. Neřekl ani slovo a já nevěděla, zda se mi ten posuněk ukazující na židli jenom nezdál. Proto jsem zůstala stát. Přinesený tiskopis po chvilce odložil a znovu pokynul k prázdné židli. Teď už zcela zřetelně. Potáhl si z cigarety, kterou si zapaloval v okamžiku, kdy jsem vešla. Labužnicky vtáhl kouř do sebe a pak s hlavou zvrácenou dozadu jej pomaloučku v drobných kroužcích vypouštěl ke stropu. Jeden kroužek za druhým se vznášel vzhůru a já z nich nespouštěla oči. Dnes už nevím, co bylo tím ledoborcem, který prolomil jeho studené mlčení, ale myslím si, že moje poznámka o kávě.
Mezi námi se na toto téma rozproudil hovor a já se ten den o kávě dozvěděla spoustu zajímavostí. Znal toho tolik, až mě to překvapovalo. Když nás rozhovor skončil, podal mi podepsaný tiskopis a chopil se opět svých novin. Jeho tvář se opět zahalila nevlídnou maskou a už si mě nevšímal.
Zajímavý člověk, pochopila jsem, že není tak nepřátelský, ale jenom nenachází s lidmi stejné téma hovoru. Možná se někdy spálil, možná tak byl vychován, ale rozhodně nebyl zlý od narození. Holt jsme každý jiný.
 


Komentáře

1 Jarka | Web | 4. února 2010 v 12:13 | Reagovat

To je pravda, každý jsme jiný a ne každý dokáže mluvit úplně o všem. Možná se tomu kávovému labužníkovi zdálo, že zbytečným tlacháním mlátí jen prázdnou slámu. A ne nadarmo se říká, mluviti stříbro a mlčeti zlato!
Možná to tak nevypadá, ale taky patřím k těm málomluvnějším. :-)

2 babi Maňasová | Web | 4. února 2010 v 17:40 | Reagovat

Někdy se i k nepřístupnému člověku najde nějaká cestička

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama